Ve všech svých proměnách byla uvěřitelná. Jana Brejchová má za sebou úctyhodnou kariéru, čtyři manželství a jednu dceru Terezu Brodskou, jež je také úspěšnou herečkou. Jako jedna z mála našich stálic zářila na evropských festivalech, mimo jiné v Benátkách. To s sebou ale přinášelo paradoxy, typické pro tehdejší dobu.
V šedesátých letech sice na italské pláži pózovala fotografům a dostávala otázky, kolik má doma pokojů. V Praze ale bydlela v maličké kanceláři, za jejíž zdí bušili úředníci do strojů. Tak to alespoň ve svých vzpomínkách barvitě popisuje její tehdejší manžel Miloš Forman.
Muži a přátelé
Z role do role
VYŠŠÍ PRINCIP - Ve filmu Jiřího Krejčíka podle Jana Drdy ztvárnila Brejchová studentku Janu bojující ze své spolužáky.
KAŽDÝ DEN ODVAHU - Režijní debut Evalda Schorma vypovídá o krizi generace podvedené Stalinovým kultem.
NOC NEVĚSTY - Bývalá jeptiška v éře kolektivizace. Děj filmu Karla Kachyni vede nevěstu Kristovu na scestí.
FARÁŘŮV KONEC - Schormova satira na námět Josefa Škvoreckého přihrála Janě Brejchové roli svůdné Majky.
ZÁNIK SAMOTY BERHOF a SKALPEL, PROSÍM - Dvě velké charakterní úlohy, které rámují novou, zajímavou etapu Jany Brejchové v 80. letech.
Těžko vybírat z nejhodnotnějších filmových projektů, které má tato diva na kontě. Mezi ty zásadní zkraje její kariéry jistě patří Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960) a Každý den odvahu (1964). Tyto snímky z ní v polovině minulého století udělaly jednu z nejpopulárnějších a nejobsazovanějších domácích hereček.
Není divu, že zajímala i zahraniční filmaře. Natáčela ve východním i západním Německu (snímky Zámek Gripsholm, V prachu hvězd, Dům v Kaprové ulici), v Rakousku (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) i v Maďarsku (Vteřiny úzkosti). Výtečně zvládala typy cynických žen a femme fatale (Mladý muž a bílá velryba, 1978), ale i silné dramatické postavy (Zánik samoty Berhof, 1983) či sobecké a uzavřené ženy (film Citlivá místa, v němž si zahrála s dcerou Terezou). Naposledy se objevila ve snímku Jana Hřebejka Kráska v nesnázích (2006).
Od sedmdesátých let působila i na divadelní scéně. Celoživotní přátelství ji pojilo s herečkou Jiřinou Jiráskovou. Mezi její životní partnery patřili Miloš Forman, Ulrich Thein, Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský. Její sestra Hana Brejchová byla rovněž nadanou herečkou (viz nejznámější role v Láskách jedné plavovlásky). „Nebylo těžké objevit dar, který má od přírody Jana, také u dalšího člena rodiny,“ řekl k tomu ctitel obou Miloš Forman.
Pohled Michala Bystrova:
Večer si doma promítám na strop filmy své fantazie
Teď právě je u nás režisér Podskalský a zkoušíme… A co dělá Terezka? Ta je tak roztomilá a hodná, že snad ani není po mně, vždyť také je prý víc podobná panu Brodskému. Že by ne? Tak alespoň měla štěstí, že si z každého z nás vybrala to nejlepší…
Můj otec, filmový novinář Vladimír Bystrov, si během let povídal s Janou Brejchovou mnohokrát. Úvodní citace pochází z jejich interview uveřejněného na podzim roku 1971, kdy herečka skončila natáčení televizního filmu podle Čechova Jeden ze soubojů a plynule začala zkoušet hru Zdeňka Podskalského Liga proti nevěře. Vedle toho se stačila věnovat tříleté dceři Tereze i svému tehdejšímu manželovi Vlastimilu Brodskému.
Už za dva roky se tyto dvě velké hvězdy společně objeví v hlavních rolích muzikálu Noc na Karlštejně. V jednom ze svých posledních fejetonů však můj otec vzpomínal na dobu o dost dřívější, na polovinu šedesátých let, kdy s panem Brodským absolvoval netradiční jízdu mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ráno.
„Auto popojíždělo noční Prahou,“ líčil, „a herec se mi jako vrbě svěřoval se svým trápením. Snažil se probírat všechna pro i proti, neustále chtěl slyšet nějaké pochyby, aby je vzápětí mohl vyvrátit. Pořád se bál, že na něco nepomyslel. Chystal se znovu oženit, a předcházející zklamání a až sebetrýznivá ohleduplnost mu překážely, aby jen tak po hlavě skočil do manželství s krásnou dívkou, oslnivou kometou na českém filmovém nebi a především se ženou o dvacet let mladší.“
Ta žena byla Jana Brejchová. „Je to možná hloupé, ale máme se s mým manželem pořád moc rádi,“ řekla tátovi o něco později. A také to, že „každý večer na posteli otevře oči a promítá si na strop v pronajatém pokojíku filmy své fantazie.“ Na showbyznys příliš senzitivní, všiml si otec. Už tehdy byla hodně slavná. Ale vůbec se tak nechovala.