Je to intelektuál, který se často bouří proti sobě samému. Ale především je to zkušený a vnímavý policajt, který už vyřešil imponující řadu zločinů. Udělal i jiné věci, například se oženil s hraběnkou a má dvě dcery. Právě tento muž se v roce 1922 stává policejním šéfem nově ustavené Velké Prahy. Tedy Bohnic, Hloubětína, Proseku, Střížkova, Královských Vinohrad, Hrdlořez a dalších městských částí. Všechna ta místa, kde si bude špinit elegantní botky vesnickým blátem, mu odteď budou říkat pane vrchní inspektore. Jeho kolegy mu budou Jiří Langmajer a Denis Šafařík.

Jak hodnotíte svou postavu? Představuje ryze kladný charakter?
Inspektor Budík přichází do Prahy z Vídně. Je tedy elegantním, městským člověkem s nejlepším vychováním. Švihácký, charakterní a kultivovaný policista, s lehkou obsesí na kvalitní oblečení a čisté boty. Loajální k nové republice, ale občas vzpomínající na „staré dobré časy“.

Musím se teď trochu usmívat, ale když jsem se na roli připravoval, přehrával jsem si v hlavě všechny možné detektivky té doby, nebo spíš o té době, abych se aspoň trochu přiblížil espritu těch elegantních vrchních inspektorů a detektivů, které známe z českých, ale třeba i britských detektivních filmů a seriálů.

A jak se vám spolupracovalo s režisérem Zločinů Velké Prahy Jaroslavem Brabcem?
Před tímto projektem jsem s ním nikdy nepracoval a vlastně mě překvapilo, když mi nabídl takhle velkou roli a projevil takovou důvěru. Jsem tomu strašně rád.

Byla to skvělá práce, natáčení trvalo téměř rok a za tu dobu se z nás stali přátelé. Nebývale energický a zábavný člověk, který přesně ví, co chce, a zároveň je otevřený improvizaci. Každý obraz, každá scéna se pečlivě zkoušela. Byl to tvůrčí proces, při kterém jsme se vzájemně doplňovali a inspirovali. Jarda Brabec je pro mě velký frajer v tom nejlepším smyslu slova. Lidsky i profesně.

V seriálu občas použijete němčinu a maďarštinu. Šlo vám to?
Součástí přípravy je především naučit se text. A tady ho byla kvanta. Některé natáčecí dny jsem si ve scénáři označil jako „dny H. P.“ Hercule Poirot. A ty mi vždycky daly hodně zabrat. Během nich jsem vždy na konci případu sumarizoval, jak to všechno vlastně bylo, kdo byl a už není podezřelý, kdo je a kdo není vrah.

No a někdy to byl monolog na dvě stránky. A do toho němčina a maďarština, protože Budíkova žena, kterou hraje Lenka Vlasáková, je Maďarka, a proto spolu doma občas mluví její rodnou řečí. Tyhle repliky jsem musel doslova nadrilovat. A aby to znělo přirozeně, to jsou hodiny práce. Nicméně docela jsme si to s Lenkou užívali, protože maďarština je opravdu výjimečná řeč. Známe se dlouho, natočili jsme spolu několik věcí a hrajeme spolu na Letních shakespearovských slavnostech v představení Hamlet. Vždycky se na Lenku těším a obdivuju ji.