Jedna noc mohla být docela zajímavou sociální sondou do světa žen, které si dnes vydělávají na sexuálních livechatech. I ukázkou toho, jaký může mít podobná práce dopad na jejich privátní vztahy. Okrajově se tohoto tématu dotkl před časem třeba snímek Jana Prušinovského Chyby (2021).

Film Davida Laňky se ale - na rozdíl od něj - s tématem minul. Z prostého důvodu – jeho postavám se nedá věřit.

Příběh odstartuje zmíněná „jedna noc“, během níž se Adam (v rámci manželské nevěry, jak se ukáže) dopustí kriminálního činu. Nezvládne v opilosti řízení a během nehody zemře jeho mladá spolujezdkyně. Je odsouzen, určitý čas stráví za mřížemi a po návratu s manželkou splácí vysokou částku jako odškodné.

Zdroj: Youtube

Bývalá kapela s ním nechce nic mít, a tak je jeho dělnická mzda neveliká a ego pošramocené. S malým dítětem a příjmem je rodina stále na pokraji výpovědi z malého bytu. A tak si manželka Eliška přivydělává sexuálními službami na chatu. Provozuje je doma ve druhé místnosti a Adam to snáší čím dál hůř. Nakonec se rozhodne k radikálnímu činu.

Vděčná látka

David Laňka měl dobrý výchozí nápad, zaujalo ho stoupající číslo žen, jež si tímto způsobem přivydělávají (podle jeho slov stouplo od roku 2020 pětinásobně). Dostat tenhle námět do ruky Jan Prušinovský nebo Petr Václav, nejspíš by z něj udělali dobré sociální drama nebo sžíravou vztahovku. Látka si o to vysloveně říkala.

Film Lesní vrah je zatěžkávací zkouškou. Tenhle pokus o ponor do hlavy a pocitů antihrdiny si užije málokdo:

Michal Balcar jako vrah Kalivoda
To není vaše věc. Film Lesní vrah je zkouškou trpělivosti

Laňkovi se ale nepodařilo napsat nosný a přesvědčivý scénář ani uvěřitelné postavy. Nemá cit pro stavbu příběhu, motivace a psychologii postav. Jeho film je od začátku víceméně konstrukcí, jež stojí na chatrných základech. Od na efekt natočené, nicméně zbytečné bouračky (krize klidně mohla nastat jiným způsobem) až po údajnou manželčinu trpělivost po dobu vězení (v němž ale vzhledem ke stáří mimina nemohl sedět nijak dlouho).

Klíčová scéna, jíž má příběh gradovat (sex s kamarádem, kterého Adam přivede ženě osobně domů), přichází až v poslední třetině a působí rozpačitě.

Manželé (Adam Ernest a Vanda Chaloupková) řeší dluhyManželé (Adam Ernest a Vanda Chaloupková) řeší dluhyZdroj: se svolením Bontonfilmu

Stěží uvěřitelné jsou i některé náhody a rozhodnutí, jež Adam činí (z hrdosti nepřijme nabízené peníze od bývalého kolegy z kapely, zato bezostyšně okrade číšnici z hospody, kam chodí jako štamgast a s níž se občas vyspí). Prakticky permanentně si počíná jako smyslu zbavený, nezodpovědný zfetovaný teenager, ne jako muž, jenž chce napravit svou reputaci a udržet si lásku manželky.

Týrání dítěte

Šťastnou ruku neměl Laňka ani v obsazení. Adam Ernest má v hlavní roli zarostlého outsidera smýkaného životem až na výjimky jediný usoužený výraz, postrádá charisma a v napsané roli nedává divákovi žádný důvod k tomu, aby s ním soucítil a fandil mu. A to i přesto, že nazpíval osobně pro film tři písničky.

Vanda Chaloupková v roli Elišky je půvabná a erotické prádélko jí sluší, ani jí se ale bohužel nedají scény manželských hádek, vzteku nebo lítosti věřit. Jejich interakce působí neohrabaně a ochotnicky, Laňka to ale jako režisér zjevně necítí. Pokud jde o jejich potomka, ani scény s křičícím miminem mnoho autenticity filmu nepřidaly, spíše hraničí s týráním dítěte na place.

Ledabyle načrtnuté postavy, absence humoru a originality, chorvatské kulisy. Na televizní obrazovky doputoval seriál Lež na pláži:

Josefína Prachařová a Rozálie Prachařová v seriálu Lež na pláži příliš nevynikají
Lež na pláži: Další zbytečný seriál, recyklace Chorvatska na obrazovce pokračuje

Vizuální pojetí se blíží televiznímu filmu, střídání prostředí nebo větších celků si mnoho neužijeme. Celý příběh působí příliš plakátově, včetně skutečného billboardu s reklamním nápisem S naší půjčkou se do potíží nedostanete, který hrdina demonstrativně zapálí.

David Laňka promarnil vděčnou šanci nahlédnout do prostředí, jemuž se domácí filmaři (nepočítáme-li několik dokumentů) mnoho nevěnují. Je záslužné, že otvírá podnětná sociální témata (stejně jako v předchozím filmu Spolu), chybí mu k tomu ale více erudice a dramaturgické pokory.

Přitom život a vztahy lidí z nižších sociálních vrstev, kteří žijí často na existenční hraně, mají problém najít si rodinné zázemí, udržet práci a nežít na dluh, je téma, které by v kinech rezonovalo. V domácím filmu ale až na řídké výjimky (Kobry a užovky, Poupata, Cesta ven) poslední dekády chybí.

Hodnocení Deníku: 35 procent