Když se řekne ostrov, co ve vás to slovo vyvolává? Odstřižení od reality a souznění, k němuž nakonec dospívají i postavy ve filmu, nebo spíš obavy?
Jsem ve věku, kdy si dokážu představit, že bych tam uměl strávit s radostí spoustu času. Lidi mi v takových chvílích nechybí, protože pro ně pracuju řadu let a rád se od nich odstřihnu. Má to jediný háček – nejsme v tomto směru s mou ženou v souznění, protože ona to má naopak ráda v městském ruchu a mezi lidmi.

Adéla Gondíková s Jiřím Langmajerem si letos vzali herecké prázdniny.
Adéla Gondíková: Manžel je uklízecí typ. Doma se přetahujeme o vysavač

Nečekaný zvrat ve filmovém příběhu přinese pád letadla. Je troufalé ptát se, jakou nejhorší katastrofu jste zažil někdy během dovolené?
Nezažil a pevně doufám, že nezažiju. Nedávno jsme byli s mou ženou Adélou v Africe a letěli někam malým letadlem. Když jsem viděl, s jakou hrůzou v očích do něj sedala, říkal jsem si, že naposled. Ani jsem nedomýšlel, co by kdyby. Tak to radši nepřivolávejme. Samozřejmě se mi za řadu let přihodilo na cestách leccos, ale naštěstí nic tak vyhroceného, co zažívají postavy ve filmu.

V Ostrově jste se setkal poprvé před kamerou s Janou Plodkovou. Byla inspirativní partnerkou?
My se krátce potkali už dřív, ve filmu o vodnících u Radka Bajgara. Ale jako partneři v hlavních rolích až teď v Ostrově. Je nejen skvělá komediální herečka, imponuje mi, že se věnuje intenzivně divadelnímu herectví, což je při zkoušení i přístupu k roli vždycky cítit. Může se zdát, že jde jen o romantickou komedii, ale i tady je potřeba, abyste si s partnerem či partnerkou sedla a aby situace působily přesvědčivě. S ní byla radost pracovat, byli jsme v absolutním souladu. Jana je empatická a tvárná. Byla s ní výborná spolupráce, inspirativní i zábavná. Což bylo s ohledem na natáčení v náročných podmínkách důležité. Točili jsme v krásných lokacích v Thajsku, ale řada věcí šla proti – pohyby moře, ostré slunce, hmyz, horko, sem tam nás něco kouslo. Pak je důležité, když máte vedle sebe pohodového a vtipného parťáka.

Zdroj: Youtube

V divadle máte krásné dramatické role, poslední dobou hlavně v Ungeltu. Filmaři vám nabízí role o dost jednodušší, šablonovité chlapíky v komediích. Nemrzí vás to?
Nedávno jsem o tom zrovna přemýšlel. Vlastně nemrzí, mám tak velkou konkurenci, že by byl zázrak dostat se k rolím, které hrává třeba Ivan Trojan. On je na vrcholu ledovce, já se škrabu někde pod ním. Je v pořádku, že mají tihle skvělí herci i své filmové příležitosti. Já pětatřicet let hraji v divadle tak těžké a krásné role, že se to tím vyvažuje.

Vaším hereckým guru asi zůstává Boris Rösner, kterého jste vždy považoval za svůj velký vzor i přítele. Myslíte na něj, když se občas rozhodujete, jakou nabídku přijmout?
Myslím na něj nejvíce, když jdu na jeviště. Před každým vystoupením mu věnuji chvilku.

Ungelt pro vás po Palmovce představuje jiný, komornější směr. Čím je pro vás přitažlivý?
Býval jsem dřív frontman v mnoha představeních. Teď jsem se vrátil k týmovému hraní, kde je nás jen několik, hrajeme natěsno před diváky a velmi mě to naplňuje. I proto mi nescházejí ty těžké role ve filmu, na které jste se ptala. Můžu si v Ungeltu dovolit hrát filmově, jako před kamerou.

Řešíte své pracovní nabídky doma s Adélou?
Do práce si vzájemně nemluvíme. Ale těší mě, jak je vstřícná a přející. Dokonce mi dává najevo, že je pyšná na to, kolik práce zvládám a že se mi daří. Za sebe cítím touhu ji podporovat podobně a dělat jí zázemí, aby mohla s láskou dělat, co dělá a co ji zajímá. 

Herec Jiří Langmajer v inscenaci jevištní road-movie Cesta k vodopádům
Jiří Langmajer: Mám štěstí na herecké partnerky. A že jich, sakra, bylo

Na vztahu je třeba pracovat.
Je to tak. Taky jsem k tomu po letech došel. S Adélou jsem se zklidnil. I díky tomu, že se ke mně i po letech intenzivního vztahu chová pořád moc hezky a že ve mně cit dál pěstuje a hnojí. Dokážu díky tomu žít bez větších excesů, koneckonců, taky stárnu. A uvědomuju si víc než dřív, že život je jen jeden. 

O lásku je vidím postaráno. Jak to máte s dalšími pracovními plány?
Většina je tajná. Ale mohu prozradit, že s týmem režiséra Rudolfa Havlíka máme za sebou už další projekt, který jsme natáčeli tři týdny v Jordánsku. Je to tentokrát dokument, k němuž píšu komentář a zároveň dělám průvodce. Je to příjemné vybočení z herecké práce. Jsem rád, že mohu Rudovi říkat své názory a on je pozorně vyslechne a případně začlení do textu. Tak to bylo ve všech našich společných filmech. V divadle mě čekají tři role, v Ungeltu, Divadle Kalich a ve Viole. V televizní produkci mě čeká projekt s Michalem Suchánkem, k němuž si píše scénář a bude ho režírovat. A také jsem nastoupil do týmu kriminálky Anděl, čili mám na dva roky vystaráno.