Pojedeme k moři je váš první film, bylo náročné přizpůsobit se jiným postupům a celkově i režisérské práci?
Ano i ne, ono je to těžké hlavně na nervy. Člověk má větší zodpovědnost, cítí na sobě úplně jiný tlak, než normálně. Ale v té zásadě postupu práce mě vůbec nic nepřekvapilo. Překvapily mne jenom mé pocity na place.

Jakožto mladému režisérovi nedělá vám problém řídit starší herce, než jste vy sám?
Asi ne, samozřejmě jsem se toho trochu obával. Člověka to napadne, zvlášť, když jsem si vybral opravdu zkušené herečky jako Jaroslavu Pokornou nebo Lucii Trmíkovou. Například u Ondřeje Vetchého jsem strach neměl, protože toho znám dobře, ale trochu ano, když jsem nabral ty herečky, které jsem do té doby vlastně neznal a najednou jsem je měl režírovat. Tak, napadlo mě zároveň, když jsem šel na plac, ale nakonec to vše přišlo automaticky. Zkrátka mě hodili do vody, tak jsem plaval. Nikdo mi to nedal sežrat, že jsem debutant a tak.

Přemýšlíte, že po tomto filmu budete i nadále spolupracovat s některými herci nebo herečkami?
Tak s těmi herci je to něco jiného. Musím mít pro ně nejdřív roli, abych o tom mohl nejdřív takhle uvažovat. Ale spíše jako s lidmi ze štábu, chtěli mi vnutit spoustu profesionálů,  jejich známých. Tamtoho kameramana, támhletoho střihače a takové. Já jsem se víceméně tomu nebránil, ale nakonec to dopadlo tak, že mám kameramanku, střihače i zvukařku, kteří do té doby dělali jenom asistenty v různých filmech, a myslím si, že právě z toho je cítit v tom filmu ten hroznej drive, jak všichni dělají svůj první film, cítí tu zodpovědnost a zároveň ohromnou příležitost. Mám pocit, že právě z toho je cítit ta radost.

Chtěl byste se režírování věnovat i dál, nebo zůstanete hercem?
Já bych se chtěl věnovat obojímu, ale co mě baví úplně nejvíc, což se málo zmiňuje, je psaní. Já jsem ten film i napsal a to mě baví asi úplně nejvíc. Zároveň vím, že jsem ochotný napsat film a někomu ho dát.

Takže byste chtěl být i scénáristou?
Jo, a nejen sobě.

Máte nějaký idol? Režiséry nebo herce?
Ááále, my máme idolů. Myslím, že člověk, pokud dělá něco jako královskou disciplínu, jakou je právě film, tak to musí dělat z lásky, a když vlastně člověk dělá něco z lásky, tak prostě musí mít idoly. Já nevěřím tomu, že je někdo nemá, a pro mě nejsou idoly takové, jako že bych se je snažil kopírovat, ale jsou lidi, které obdivuju. Mezi režiséry například Sam Mendes, Tornatore nebo Miloš Forman, který je právě v mém filmu Pojedeme k moři dost zmiňovaný. Herecké vzory mám taky, ale tam už to není tak zajímavé.

Před dvěma lety jste zde hrál ve filmu Probudím se včera od režiséra Miloslava Šmídmajera. Přemýšlíte, že zde v Litoměřicích něco zrežírujete?
Tady v Liťáku? No, nevím. To se odvíjí od spousty věcí, zároveň vím, že tady bylo to natáčení skvělý a že se k nám chovali v Litoměřicích hezky. Máme na to velké vzpomínky. Já jsem vlastně teď se svojí přítelkyní dva a půl roku. Seznámili jsme se tu během natáčení a každý rok sem jezdíme vždycky v ten den, kdy jsme se dali dohromady. Ale jako proč ne? Ale herci a to místo musí být odvislé od tématu. Ten film musí mít téma, které se dá točit tady.

V jakém filmu vás příště můžeme vidět? Ať jako herce či režiséra.
No, to ještě úplně nevím. Něco je ve vývoji, ale jak nebyl fond a vlastně to pirátství už dosáhlo docela velkého stupně, tak vůbec nevím, jestli se u nás bude točit. Tohle teď neví spousta filmařů. Končí teď různé filmové produkce, které dělaly léta filmy. Takže já vlastně vůbec nevím. Jestli se ještě bude něco točit v Čechách, tak něco natočím, ale ještě nevím co.

Myslíte, že je pirátství velký problém?
Myslím, že je největší a bude to problém nejen pro filmy. Právě filmy jsou nejhůře bránitelné. Pořád  se na to upozorňovalo a piráti se víceméně těm filmařům a těm hudebníkům pořád smáli. Teď už je to fakt realitou, která nás dostihuje všechny, ale hrozně krutě. Teď jsou např. ve vývoji 3D tiskárny a já si myslím, že do tří let si lidi budou kopírovat třeba boty. A v tu chvíli velké korporace, jako třeba Nike nebo Adidas, proti tomu začnou bojovat a bude tam problém, protože to je taky autorství. A tady předpovídám, že jestli se za tři roky u nás nenatočí filmy a za tři roky to začnou řešit všechny tyhle korporace, tak filmaři budou říkat tu větu, tu jedinou, kterou můžou, a to „My jsme to říkali".

Ondřej Patrovský