„Vražedné stíny jsou o poměrech u nás v policejních a justičních orgánech a soubojích milionářů. Bohužel se mnoha lidem spravedlnosti nedostává. Justiční mašinérie jednotlivé případy prosívá často řadu let. Lidé pak už zapomenou, o co tenkrát šlo, za co měl být někdo odsouzen a nakonec nebyl. Podle mě je tento chod záměrem, aby se kauzy zametly pod koberec,“ říká Jiří Svoboda.

Tímto svým počinem navazuje na Vysokou hru, pro niž našel inspiraci v románu Advokát někdejšího elitního policisty, dnes senátora Václava Lásky.

Režisér Miloš Forman
Posedlost filmem, pokora k životu. Devět vzpomínek na Miloše Formana

Čím vás politický thriller oslovuje?
Je to žánr, který má vysoký výpovědní potenciál o poměrech v zemi. Připomeňme si tzv. „drsnou školu“ v americké literatuře a adaptované knihy, které založily žánr filmu noir. Společenské poměry z velké míry ovlivňuje zákonnost, vymahatelnost práva, korupce, vztahy mezi lidmi… A to všechno tento žánr umožňuje vyjádřit. Kromě obvykle napínavého děje.

Co přesně vás zaujalo na literární předloze Petry Bačovské?
Spiknutí několika mocných strážců zákona, kteří se rozhodnou zavraždit kolegu, jehož aktivita hrozí prozrazením jejich kriminální činnosti. Vraždu pak svedou na jiného kolegu, hlavní postavu příběhu, na základě vykonstruovaných důkazů. Nespravedlivě stíhaný policista je vazebně stíhán, nakonec se z vazby dostane na základě intervence vlivného advokáta. Ale nic není zadarmo, a tak je zapleten do složité hry protislužby.

Je to již poněkolikáté, kdy máte v hlavních rolích Ondřeje Vetchého, Miroslava Donutila a Tomáše Töpfera. Čím jsou pro vás zajímaví?
Ondřej Vetchý je mimořádný talent. Se svou postavou se ztotožňuje na dřeň. Málokdo u nás dokáže pracovat s emocemi tak jako on. Mirek Donutil svou roli významného advokáta propracuje, najde přesné místo, kde na úkor „cinknutých“ vyšetřovatelů zažertuje způsobem, který mrazí. Vynikající Tomáš Töpfer je pro mě zcela nepochopitelně málo obsazovaný. Bohužel. Například jeho role rakouského vyšetřovatele v mém filmu Rašín byla brilantní kreací. Vlastně všichni tři se se mnou sešli už v Rašínovi a pro mě byla jejich herecká komunikace naprosto dokonalá.

Často pracujete i s kameramanem Vladimírem Smutným…
Ano, začínal se mnou kdysi na filmu Schůzka se stíny. Následoval Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím… Vladimír není tvůrce hezkých obrázků, které se mají líbit. On studuje scénář do hloubky a snaží se vyjádřit ústřední téma. Hledá polotóny a barevnou saturaci, pohyb kamery, ať už z ruky, nebo na kolejích. Nic v jeho podání není samoúčelné. Kamera slouží příběhu. A to je výjimečná schopnost.

Nezanechat stopy
Příběh marného boje o spravedlnost. Trilobita vyhrál snímek Nezanechat stopy

Vražedné stíny nasadí Česká televize po mimořádně divácky úspěšných Devadesátkách, jejichž jedno z témat jste zpracoval v Sametových vrazích. Jak sérii hodnotíte – pokud jste se na ni díval?
Je to velmi profesionální seriál. Výteční herci. Jen trochu postrádám hlubší sociální ukotvení v poměrech, které tenkrát mnohé umožňovaly. Kdyby policie a justice zásadově vstoupila do kriminálních procesů, bylo by jich méně. Zločinci věděli, že se jim jen málokdy něco stane. Například kauza Mrázek… Stýkal se s vrcholnými politiky a domlouval s nimi různé kšefty. Měl být ve vězení a nemusel být dnes mrtvý. Ti lidé si zvykli na to, že jsou beztrestní, nepostižitelní.

Policisté byli mnohdy zcela bezradní. Věnovali se obětavě nějakému případu, riskovali často zdraví, někdy život – a případ se jim po měsících vrátil k došetření. Mohl bych uvést desítky případů. Někdo by mohl spočítat, kolik elitních policistů opustilo profesi kvůli znechucení. Mnozí z nich jsou zkušeností nenahraditelní.