Tento článek a mnoho dalších najdete také v magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde v naší placené webové verzi. Jako předplatiteli se vám odemknou všechny prémiové články na Deník.cz.

Jiřina Šejbalová se narodila do hudbymilovné a kulturně založené rodiny. Jeden její dědeček měl sochařskou dílnu, druhý byl operním korepetitorem. Tatínek studoval mnichovskou malířskou akademii, hrál na několik hudebních nástrojů, maminka hezky zpívala. Mladá Jiřina se vydala v jejích stopách – nejprve totiž studovala na hudební konzervatoři a až poté se věnovala herectví.

Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadla v Brně. Současně hostovala v pražském Národním divadle, jehož právoplatnou členkou se stala v roce 1928 (hrála v něm až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971). Od roku 1967 působila také jako profesorka jevištní řeči na HAMU. K jejím nejslavnějším rolím patřily Lady Chilternová (Ideální manžel), Dona Angela (Dáma skřítek), Chrobačka (Ze života hmyzu), Phoebe Ricová (Komik) nebo Káča (Hrátky s čertem).

Spoustu krásných a výrazných úloh jí nabídl i film. Ve třicátých letech hrála nejprve role mladých, atraktivních, ale většinou povrchních žen (Helena v komedii Sňatková kancelář, Eva v Rozvodu paní Evy, nevěrná Žofka Tříšková v komedii Cech panen kutnohorských nebo hraběnka Angelyová v Maskované milence). Po roce 1948 se k filmu vrátila rolí hostinské Boženky Tatrmužové v komedii Hostinec U kamenného stolu.

Životní roli jí nabídlo drama Vlčí jáma z roku 1957, v němž ztvárnila stárnoucí a zlou ženu Kláru starosty Rýdla (Miroslav Doležal), který se zamiluje do jejich schovanky Jany (Jana Brejchová). Tato postava jí přinesla nejen úspěch u diváků a kritiky, ale sama ji milovala. Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách byla díky ní nejvýraznější favoritkou na hlavní cenu za herecký výkon, o jediný hlas ji ale nakonec porazila Sophia Lorenová s filmem Černá orchidej. Ředitel festivalu z toho byl tak zarmoucený, že Šejbalové udělil speciální cenu.

Neměla nouzi o další velké role

Po tak výrazném úspěchu neměla herečka nouzi o další velké role ve filmech Romeo, Julie a tma, Srpnová neděle, Táto, sežeň štěně, Světáci či Den pro mou lásku. Skvělé kreace předvedla i ve skvostném snímku Slzy, které svět nevidí, v němž jí byli partnery Jan Werich, Vlastimil Brodský a Jiří Sovák. Anebo ve filmu režiséra Františka Filipa Láska jako trám, v němž zazářila po boku Jana Pivce. S Milošem Nedbalem tvořila manželský pár v seriálu Sňatky z rozumu. Naposled si zahrála v příběhu o setkání abiturientů gymnázia s názvem Nezralé maliny (1980), který natočil opět František Filip.

Jiřina Šejbalová oslovovala neopakovatelnou barvou hlasu i zvláštním půvabem. Přízeň publika se u ní přelévala od sympatií k nenávisti – to podle rolí, které hrála tak přesvědčivě, až jí diváci ty protivné a hádavé ženské uvěřili. Až do počátku sedmdesátých let, kdy ji normalizační ředitel přiměl k odchodu do důchodu, patřila k největším jménům v ansámblu Národního divadla v Praze. Působila i v rozhlase, kde vytvořila typ pořadu „one women show“.

Jejím manželem byl o něco mladší pražský advokát Jaroslav Pipek. Měli spolu velmi harmonický vztah, dětí se ale nedočkali. Muž jí prý toleroval její milostné avantýry, kterých bylo požehnaně. Jiřina Šejbalová ráda vařila – koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem (vyšla několikrát ve více než stotisícovém nákladu). Velmi úzce a pravidelně se stýkala se skupinou kolegů. Do okruhu jejích blízkých přátel patřil Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský a Vlasta Fabianová.

Herečka byla v roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní. Zemřela v roce 1981 na rakovinu.

Jiřina Šejbalová

* Narodila 17. září 1905 v Praze.

* Patřila do generace kumštýřů, kterou formovali režiséři Jiří Frejka, E. F. Burian nebo Karel Hugo Hilar.

* Uměla být mondénní dámou i lidovou dryjáčnicí.

* Nebyla namyšlená a neohrnovala nos nad lidmi, kteří žili běžný život a o umění se nezajímali. Nabírala mezi nimi životní energii.

* Navštěvovala některé pražské hostince, třeba U Fleků. Líbila se jí hlučná atmosféra, polité ubrusy a zakouřené prostředí.

* Zemřela 23. srpna 1981 ve věku 75 let.