Není divu, že když Smith dostane nabídku od japonské fotografky zdokumentovat podivné zdravotní potíže obyvatel rybářského městečka Minamata, nenachází zkraje u vedení redakce pochopení.

Jeho dlouhodobá izolace, pití a neúcta k autoritám se negativně sčítají, nakonec ale šéfa přesvědčí. Po příjezdu do Minamaty je konfrontován s drsnou realitou, když postupně zjišťuje, co je příčinou ochrnutí zdejších dětí a třesoucích se končetin dospělých.

Kate Winsletová ztvární modelku a válečnou zpravodajku Lee Millerovou
Kate Winsletová v ruinách. V Chorvatsku natočí film o americké fotografce

Obyvatele už deset let ohrožuje nebezpečná rtuť vypouštěná místní chemickou fabrikou do moře, jehož živočichové jsou hlavním zdrojem tamního jídelníčku. Smith sice sem tam nahlédne do lahve s whisky hlouběji, než by bylo zdrávo, takže se kupříkladu nakrátko připraví o drahý aparát, focení jej ale pohltí.

Noří se do zdejší komunity lidí, v mladé fotografce, jež ho sem přivedla, nachází věrnou a odvážnou parťačku. Sympatizuje s aktivisty žádajícími omluvu za fatální zdravotní postižení dětí i finanční vyrovnání, také se ale stává terčem útoků ze strany chemičky, pro niž je jeho pobyt nečekanou komplikací.

Historie se opakuje

Téma filmu je důležité a v historii se bohužel věčně opakující, zejména kolem znečišťování moří a bezohlednosti viníků.

Jeho uchopení i způsob vyprávění (režie Andrew Levitas) však nenabízejí nic mimořádného, boj jedinců s arogancí korporátu už nápaditěji zpracovali jiní (Čínský syndrom, Firma nebo Dark Waters). Snaha budovat napětí se tu navíc míjí s faktem, že poučený divák ví, jak příběh dopadne. Smith svou klíčovou kolekci burcujících fotek nakonec dostal za hranice a na stránkách Life je publikoval včetně slavného portrétu matky s postiženým dítětem v lázni.

Zdroj: Youtube

Víc než poněkud mdlé tempo vyprávění a předvídatelný závěr bez dějových překvapení zaujmou v Minamatě jiné věci. Například závěrečné titulky týkající se faktu, že hrdinka Aileen bojuje i dnes proti znečišťování japonských moří. Nebo milá nostalgie při pohledu na dobové postupy fotografické tvorby – negativy, staré dobré vývojky a ustalovače, z jejichž hladiny se na fotopapíře zvolna vynořuje zachycený obraz reality.

Deppovo charisma trvá 

Pozornost budí i někteří drobní aktéři a mozaika jejich všedních minipříběhů. Od apatického klučiny s neurologickým třasem rukou, kterému rozzáří tvář až fotoaparát půjčený od Smithe, přes kurážného aktivistu zápasícího o odškodnění postižených až po rodiče skrývající před objektivem paralyzované tělo svého dítěte.

Působí přesvědčivě i díky dobrému castingu – za všechny zmiňme alespoň Hiroyukiho Sanadu (známého mj. z Posledního samuraje nebo Avengers: Endgame) a Minami v roli Smithovy asistentky Aileen, jež se později stala jeho ženou.

Zoe Saldana a Sam Worthington ve filmu Avatar z roku 2009
Návrat Avatara. Snímek trhal rekordy, Oscara ale režisérovi vyfoukla exmanželka

Platí to pochopitelně i o americké, respektive britské herecké účasti. O Billovi Nighym v roli břitkého šéfredaktora Roberta Hayese a především Johnnym Deppovi, jehož stylizace do zarostlého samotáře a zpiťara v baretu je sice jednoduchá, nicméně působí s fotoaparátem přesvědčivě a má dar osvěžit i průměrný film. Což je tento případ.

Hodnocení Deníku: 65 procent