Filmaři z Francie, Belgie, USA či Kazachstánu vesměs řeší otázky rodinných traumat, nefunkčních partnerských vztahů, destruktivních osobností nebo sociálních útrap. Z promítnuté kolekce zaujal asi nejvíc snímek islandského filmaře Hafsteinna G. Sigurossona Paříž severu. Autor v něm čistou, nijak nepřikrášlenou filmařinou vypráví příběh dvou mužů: otce a syna, kteří k sobě mají dále, než jsou schopni zvládnout, a kteří se přesto pokoušejí o vzájemné porozumění. Poprvé se také v soutěži objevil animovaný film – Šutry v kapsách, který jeho litevská autorka a režisérka Signe Baumaneová uvedla velmi originálně. Do publika ve Velkém sále naházela nečekaně při úvodu šest symbolických „šutrů", jež hrají roli ve finále filmu – pro štěstí tomu, kdo je chytí. V tísnivém autobiografickém příběhu, zpracovaném animovanou formou, se vrací do historie své rodiny, zatížené psychickou poruchou. Ke cti jí každopádně slouží, že se na dané téma dívá s humorem.

Premiéra filmu Díra u Hanušovic v Karlových Varech. V soutěži se představila i Díra u Hanušovic, filmový debut Miroslava Krobota, který do kin vstoupí 24. července. Líčí v pomalých, někdy takřka statických záběrech líně tekoucí život v jesenické obci, z níž mizí život i lidé. Hlavní ženskou roli Maruny, jež se jako jedna z mála pokouší aktivněji přežívat v nepříliš příznivých podmínkách, ztvárnila výtečně Tatina Vilhelmová. Scénář napsal režisér se svým kamarádem, psychologem Lubomírem Smékalem. „Původně mě zajímalo téma stalkingu a přemlouval jsem Lubomíra, že zkusíme něco napsat o tomhle," řekl režisér. „Jemu se ale nechtělo, a tak jsme hledali jinou látku. Když člověk dělá poprvé vlastní film, měl by se opřít o něco, co má zažité. Jesenicko nás oba spojuje, máme tam chalupy, známe lidi, kteří tu žijí. I jejich nesnadný způsob života. Někdo to vzdá, jiný vydrží. Jako naše Maruna."

Když prý přemýšlel o domácí tvorbě, uvědomil si, že se přesně pozná, kdy se člověk dívá na český film. „Je v něm spousta kamerových jízd a různých formálních experimentů. Já chtěl něco jiného. V našem filmu neměla být téměř žádná jízda. I když – jakmile jsem zmizel jen na toaletu, už tam stála," žertuje Krobot. „Nakonec jsem jich dovolil jen pár a na plátně podle mě nijak nechybí. Vyprávíme pomocí pomalých dlouhých záběrů či obrazů krajiny, které ilustrují celkovou náladu filmu."

Čtěte také: Krobot: Díra je o nesnadném životě v Jeseníkách. O který stojí za to bojovat

Dnes se představí i druhý český příspěvek: Fair Play Andrey Sedláčkové o mravním boji dvou žen na pozadí dopingu v socialistickém vrcholovém sportu.

Franco Nero v Karlových VarechItalský herec Franco Nero, který přijel uvést film Fanny Ardantové Naléhavé rytmy i snímek zesnulého Elia Petriho Tiché místo na venkově, tu potěšil fanynky svou vizáží. V třiasedmdesáti letech stále vypadá skvěle, ostatně stále aktivně natáčí, byť spíše v zahraničí. „Je to diktát televize a jejích producentů," zdůvodnil Festivalovému deníku časté cesty ven. „Snímky v Itálii se už nedělají pro kina, ale s vidinou obrazovky. Podřizuje se tomu i obrazová a obsahová stránka, leccos se škrtá, protože prý lidé doma u televize nechtějí koukat na nepěkné věci." Na festival dorazil včera americký režisér William Friedkin, tvůrce legendární Francouzské spojky a Vymítače ďábla. A přibývají také diváci – k včerejšímu dni bylo na přehlídce akreditováno téměř jedenáct tisíc návštěvníků.

Čtěte také: Do dějiště karlovarského festivalu přijel Franco Nero