O pozadí Weinsteinova chování k mladým ženám a zneužívání postavení se zajímalo více novinářů (mimo jiné bratr Mii Farrowové, právník a publicista Ronan Farrow). Nicméně reportáž New York Times roku 2017 byla první, v níž se napadené ženy poprvé odhodlaly mluvit o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi hotelů, jež producent nazývaný vcelku trefně predátorem využíval jako „pasti“.
Cesta k „prověření toho, jak to funguje“ i vydání nebyla pro reportérky Jodi Kantorovou a Megan Twoheyovou vůbec lehká. Weinstein, podepsaný pod úspěšnými filmy Pulp Fiction, Zamilovaný Shakespeare či Nebeská stvoření, se prostřednictvím najatých agentur i vlivných kontaktů snažil nejen své oběti i novinářky zastrašovat. Díky soudržnosti redakce i podpoře ze strany vedení ale nakonec spadla klec.

Film natočený podle knihy She said, kterou obě reportérky napsaly dva roky po uveřejnění svého článku a doplnění dalších informací, sleduje jejich pátrání krok za krokem.
Ke cti autorce scénáře Rebecce Lenkiewiczové (podílela se mj. na oscarovém polském snímku Ida) slouží, že se vyvarovala zbytečných emocí a patosu. Totéž platí o Marii Schraderové, jež je zkušená německá filmařka se zájmem o aktuální ženská témata (je podepsaná i pod vynikající sérií z produkce Netflixu Neortodoxní o americké židovce, jež kvůli odchodu z nefunkčního manželství svádí urputnou bitvu s ortodoxními židovskými kruhy).
Příběh mimořádné investigativní práce dvou žen líčí věcně, takřka jako rekonstrukci, důraz kladou autorky na fakta, charaktery žen a atmosféru. Občas se divák ve změti jmen, o nichž se mluví, ztrácí. Lehce pobavený úsměv vyvolává i rodinné zázemí obou reportérek, jež tvoří dva stoprocentní manželé konejšící dnem i nocí plačící mimina a pečující o další děti, zatímco jejich něžné polovičky přesvědčují na mobilu klíčové adresátky, aby „promluvily“.
V tomto směru působí plastičtěji několik let starý film Spotlight, kde novináři odhalili pro změnu sexuální obtěžování nezletilých ze strany kněží v arcidiecézi v Bostonu, což posléze otřáslo základy celé katolické církve.
Začal mě osahávat
To podstatné nicméně ve filmu Když promluvila nechybí, a to jsou zpovědi, jež kopírují syrovou realitu. „Chtěl, abych si sedla k němu na postel a masírovala ho. Všude.“ „Svlékl se a přiměl mě, abych se šla dívat, jak se sprchuje.“ „Začal mě osahávat, když jsem řekla, že to nechci a odcházím, zamkl dveře a povalil mě na gauč.“
Nejúčinnější je práce s reálnými nahrávkami, například ve scéně kamerové jízdy hotelovou chodbou, při níž slyšíme autentický záznam toho, jak filipínská modelka Ambra B. Gutierrezová čelí drsnému Weinsteinovu verbálnímu nátlaku. Ve filmu vystupuje i herečka Ashley Juddová, jež byla rovněž z jednou z obětí, a z jejího hlasu je patrné, že je pro ni i po delší době tato zkušenost stále citlivá.

Kromě sugestivních ženských zážitků odhaluje film – možná ještě děsivější – mašinérii mimosoudních vyrovnání a smluv o mlčenlivosti (do nichž byli zataženi i další vysoce postavení šéfové studia Miramax), a do kterých producent ženy nutil. Pod pohrůžkou, že si jinak už v branži „neškrtnou“. Pro mnohé šlo o tak otřesnou zkušenost, že raději opustily filmový průmysl a hledaly práci jinde. A mlčely.
Jednou z mála, která u filmu zůstala, je Gwyneth Paltrowová (jejíž hlas slyšíme ze záznamu), nad ní ovšem držel ochranou ruku její tehdejší přítel Brad Pitt. Poněkud choulostivějším faktem je, že přestože o problémech své partnerky věděl (a to se týkalo později i Angeliny Jolie), nadále s Weinsteinem udržoval spolupráci u některých filmů.
Není se co divit, že jeho koupi práv ke knize a post výkonného producenta u snímku Marii Schraderové chápou mnozí jako akt pokrytectví.
Arogantní element
S výjimkou skladatele hudby jde o ženský pohled na ženské téma. Věcnému dokumentárnímu vyprávění odpovídají kamerové záběry Natashi Braierové i herecké výkony, zejména Carey Mulliganové jako Megan Twoheyové a Zoe Kazanové v roli Jodi Kantorové (jejíž postava nabízí vrstevnatější polohy), přesvědčivě se s rolí hlavní editorky listu vypořádala i Patricia Clarksonová. Nechybí ani nezbytný černý herec Andre K. Braugher jako zástupce šéfredaktora, jeho účast tu ale na rozdíl od jiných amerických filmů nepůsobí nijak uměle.

Samotného Weinsteina nevidíme, jen ve finále při redakční konfrontaci jako muže zády ke kameře, jeho arogantní a disgustující element je ale ve filmu skrze svědectví, komentáře a pocity reportérek přítomen prakticky neustále.
Mimochodem, film se dotýká zdánlivě okrajově i příběhů několika žen, jež obtěžoval Donald Trump a o nichž napsala Megan Twoheyová ještě před Weinsteinem. Navzdory těmto faktům byl krátce poté Trump zvolen do prezidentského úřadu. Jako by tím sexuální násilí bylo víceméně posvěceno, nebo minimálně bagatelizováno. I tyto společenské kontexty stojí v rámci filmu Když promluvila za pozornost.
Hodnocení Deníku: 70 procent