Prostorem se nesou úderné pokyny. „Ještě kousek dopředu. Víc doleva, jestli to jde. To je moc. Můžete couvnout, prosím? Ještě couvnout… Stačí.“ Najít své místo v „sále“ je skoro napínavější než následující filmová podívaná.

Řidiči a řidičky i jejich doprovod hledají co nejpohodlnější polohu v autě, ke slovu přicházejí plechovky, plastové sklenky, mandle či oříšky. Velké plátno zatím tiše čeká. Ještě zkouška zvuku, respektive frekvence naladěné na rádiové vlny, případně krabička a sluchátka přímo ve voze, zakrýt přední světla a projekce může začít.

Během jarní pandemie se kina poprvé nuceně odmlčela a na scénu se tak vrátil americký fenomén jménem drive-in. Mladí diváci objevovali autokina napříč republikou s velkým nadšením, starší nostalgicky vzpomínali. Teď je režim s projektorem na parkovišti a vůní benzínu i nezbytné dezinfekce zpět. Třeba autokino u strahovského stadionu s kapacitou 120 automobilů největší venkovní kino v Praze.

Jeho cílem je mimo jiné vrátit život do prostor opuštěné betonové dominanty a filmy tu promítají každý večer na obří plátno sestavené z devíti lodních kontejnerů. Občerstvení na místě, ovšem pod podmínkou, že konzumace proběhne výhradně uvnitř vozu.

Na jaře frčela autokina více, ostatně i díky teplejšímu počasí. Některým teď navíc komplikují provoz místní zákazy jako třeba v Klatovech, kde museli open-air projekce zrušit. „Plzeňská hygiena nám to povolila, ale pak dostala nařízení přímo z ministerstva zdravotnictví, které nám poslala. To jsme nemohli ignorovat. Jsem rád, že jsme mohli promítat aspoň na jaře a měsíc teď na podzim,“ říká provozovatel autokina Roman Tchavel. A hořce dodává: „Je to chaos. Některá autokina povolení mají, jiná ne. Kdo si to posvětí osobně na ministerstvu zdravotnictví, je na tom líp. Přitom my měli na rozdíl od jiných hodně přísná opatření: úplně bez občerstvení i WC, roušky při jakékoli komunikaci. Opravdu nás to mrzí.“

Jak to začalo

Zakladatel někdejších autokin drive-in by se nad Kocourkovem českých nařízení kolem autokin nejspíš hořce usmál. Richarda M. Hollingsheada mimochodem k experimentům s jiným způsobem promítání přiměly také vnější okolnosti. Syn majitele firmy Whiz Auto Products chtěl údajně pomoci své matce, které se kvůli vysoké postavě sedělo v běžném kině velmi nekomfortně.

A tak to zkusil jinak. Na kapotu svého vozu přimontoval projektor 1928 Kodak, který použil k promítání na plátno jež zavěsil mezi stromy na zahradě. Za ně postavil reproduktory a začal úmornou práci s rozestavením aut, jak to známe i dnes. Tak vznikl zázračný patent Drive-In Theather.

Americká autokina se stala ikonami 30. let a svou popularitou se zařadila mezi hamburgery, baseball a hvězdy Hollywoodu. Ostatně, pronikla i do samotných filmů třeba do kultovního Rebela bez příčiny. Největší rozmach zažila na přelomu 50. a 60. let. Napříč celými státy promítalo přes 4000 drive-inů. Zvuk se vysílal po speciální FM frekvenci přímo do auta a pro páry se projekce staly i skvělou možností k tajným schůzkám. V příšeří vozu a omámeni magií plátna objevovaly kouzlo filmu i své intimity. Pro ty dnešní je to už spíš půvabná rarita.