Ve filmu Kobry a užovky hrajete se svým bratrem Matějem ústřední sourozeneckou roli. Jaké to bylo?
Byla to naše první větší spolupráce. V minulosti jsme si spolu zahráli pouze menší roli, takže to bylo zcela něco nového. Na druhou stranu bylo fajn, že jsme si spoustu věcí nemuseli říkat nebo nějak vysvětlovat. Zkrátka jsme věděli, jak to ten druhý myslí.
V Kobrách a užovkách hrajete Kobru, tedy nezodpovědného feťáka, zloděje a dítě, které bydlí se svou věčně opilou matkou. Předpokládám, že nebylo jednoduché hrát takovou postavu…
Nebylo to až tak hrozné. Studoval jsem střední školu v centru Prahy, což byla zrovna čtvrť, která byla plná feťáků. Každý den jsem viděl, jak vypadá pravý drogový život, včetně toho, jak si lidé píchají pervitin. Po delší době nám to přišlo již zcela normální. Později jsme dokonce hráli hru na rozpoznávání, kdo na jakých drogách zrovna ujíždí. (usmívá se).
To je celkem drsná a tvrdá škola života…
Natáčení jsme si užili. Režisér Jan Prušinovský nám totiž dal velkou volnost, takže jsem si barvil hlavu, mluvil sprostě nebo chodil v otrhaném oblečení.
Vím, že také hrajete v pražském divadle Studio Dva. Je to jiné, než hrát ve filmu?
Rozhodně. V divadle jsou postavy hodně civilní. Musím svoji roli držet v určitých mantinelech. V Kobrách a užovkách jsem se naopak mohl odvázat a pustit to. Takže divadlo i film má svá specifika, rozdíly tam rozhodně jsou.
Chtěl jste být hercem již od dětství?
No, když pominu povolání typu popelář, kosmonaut nebo veterinář, tak asi jo. Ono to nějak vyplynulo zcela samo. V jedenácti letech jsem nastoupil do dramatického kroužku a už to jelo.
Rozumím. Jak vzpomínáte na své filmové začátky? Proslavil jste se především díky filmu Tmavomodrý svět…
To mi bylo osmnáct let a bylo to úžasný. Díky filmu jsem se setkal a hovořil například s legendárním pilotem z druhé světové války Františkem Peřinou. Byla to cenná zkušenost.
Máte nějaké plány do budoucna, točíte teď nějaký film?
Zrovna v úterý jsme dotočili film Hlas pro římského krále, kde ztvárňuji postavu Karla IV. Část filmu se dokonce natáčela v Třebíči. Interiér baziliky se ve filmu proměnil na pařížskou katedrálu Notre Dame. Jinak nějaké natáčení mě teď ještě čeká na podzim a snad něco dopadne i v příštím roce.
Jak se vám líbí na Havlíčkobrodsku?
Mám to tady rád. Každý rok do Havlíčkova Brodu jezdíme s divadlem. Zrovna jsme tady byli teď minulou sobotu. Jinak například film Signál se natáčel v okolí Lipnice nad Sázavou, kde je krásná příroda a scenérie. Minulý týden jsem tudy znovu projížděl a s velkou chutí jsem si natáčecí místa znovu prošel. (usmívá se).
To rád slyším…
Vlastně i film Všiváci, kde jsem také hrál, se natáčel v Havlíčkově Brodě. Díky tomu jsem poznal váš park nebo náměstí.
Máte nějaké herecké vzory?
Spousty (směje se). Každý herec mě svým způsobem nějak imponuje a líbí se mi. V divadle například hraji s Ivou Janžurovou, což je paní herečka, a je úžasné, že se od ní mohu učit a stát vedle ní.
Máte za sebou desítky filmů. Přemýšlel jste někdy, že byste zkusil sám něco napsat?
Občas. Vždy se jeden den pro něco nadchnu, ale druhý den mi to už tak dobrý nepřijde. (směje se) Každopádně by to byla cenná zkušenost, takže uvidíme. Třeba v budoucnosti něco dopadne.
Kobry a užovky sklízí velký úspěch. Kolikrát jste film vy sám již viděl?
Jen dvakrát, a to při představení v Chorvatsku a v Belgii. S filmem totiž jezdíme po různých menších festivalech. Byli jsme například ve Vídni, Maďarsku nebo na Slovensku. Film se bude dokonce promítat i v Indii, ale tam nás nikdo nepozval. Objevit by se měl také v Turecku, ale tam zase nikdo nechce. (směje se)
