Platonické dobrodružství, které prožili Kristian a Zuzana v podání Oldřicha Nového a Adiny Mandlové v Orient baru v komedii Kristian, vstoupilo do filmových čítanek. Ve čtvrtek se snímek Martina Friče z roku 1939 vrací po dlouhých dekádách znovu do kin - ve zrestaurované verzi. Dnes už legendární příběh si naše babičky i matky pravidelně pouštějí na televizních obrazovkách, ve své době ale neměl právě na růžích ustláno.

Moc snobský!

Jak poznamenala během slavnostního uvedení filmová vědkyně Šárka Gmiterková, kritici i diváci vnímali snímek jako světový, tehdejšímu Filmovému poradnímu sboru (jenž působil do začátku protektorátu) se ale moc nezamlouval. A nejen proto, že šlo o adaptaci divadelní hry francouzského dramatika Yvana Noého.

Kdykoliv Nový s Mandlovou při natáčení filmu Kristian kráčeli vedle sebe, kladli technici herci pod nohy cihly, aby byl vyšší než ona:

Oldřich Nový v komedii Valentin Dobrotivý z roku 1942
KVÍZ: Oldřich Nový a jeho role? Jako Kristián chodil po cihlách, hrál i Koníčka

Film se jim zdál příliš snobský a mondénní a poukazovali na to, že není dostatečně „vlastenecký“. Mezi jeho odpůrci byl například režisér Václav Binovec proslulý tím, že kolaboroval s nacisty a dokonce udával některé své kolegy.

Kostýmy od Podolské

Díky svému hereckému obsazení a skvělým dialogům však okouzloval početné diváky. Bezpochyby i proto, že se snadno ztotožnili s ústředním hrdinou - úředníčkem Aloisem Novákem, který si jeden večer v měsíci dopřává v luxusním Orient baru elegantní převlek svůdce Kristiana, aby v klíčovém okamžiku okouzlené dívce navždy zmizel. Když Oldřich Nový pronášel své „zavřete oči, odcházím“, fanynky v kinech se dojímaly nad jeho noblesou a slovní fantazií.

Zdroj: Youtube

Původně byl ale film v lecčems jiný. Například se měl jmenovat Vítězný Alfons – podle skutečného jména ústřední mužské postavy. Režisér Frič nechtěl obsadit Adinu Mandlovou, to Oldřich Nový si ji prosadil. A dlužno říct, že postavu Zuzany sehrála výtečně. Nemluvě o tom, že jí oslnivě bílá kožešina a další kostýmy, které se mimochodem šily v proslulém salónu Hany Podolské, náramně slušely. Upraven byl také konec, v němž původně nefigurovala do krásy proměněná Aloisova manželka v podání Nataši Gollové.

Jen pro ten dnešní den

Premiéra se konala sedm dní po začátku druhé světové války v pražském kině Lucerna. Martin Frič a Adina Mandlová dostali za Kristiana národní svatováclavskou cenu, která obnášela 5000 korun. Oldřich Nový ji nedostal s největší pravděpodobností proto, že jeho žena byla židovka. Velkou poklonu mu ale vysekla jeho kolegyně Adina.

„Teprve v Kristianovi našel poprvé uplatnění pro svůj elegantní a sofistikovaný zjev, ale hlavně pro svůj civilní a lidský projev v komických scénách. Byl senzační a hrát s ním byl ohromný požitek,“ shrnula Mandlová ve své knize Dneska už se tomu směju (1977). A na adresu ceny dodala: „Já jsem si o té poctě moc nemyslela, věděla jsem sice, že jsem nic nezkazila, ale každému jsem tvrdila, že moji cenu měla vlastně dostat paní Podolská, která mně pro Kristiana ušila všechny modely.“

Režisér v tvůrčích úvahách nad pohádkou Císařův pekař a pekařův císař
Režisér, který věřil v moc úsměvu. Martina Friče zlomila srpnová invaze

Film se ihned po premiéře stal miláčkem publika a refrén ústřední písně z tvůrčí dílny Josefa Grusse a Slávy Nováčka „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít, jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit“ okouzluje dodnes.

Máte-li aspoň trochu smysl pro nostalgii a staré časy, zkuste na Kristiana zajít. Zejména pokud jste ho nikdy neviděli. Kdo jiný vám dnes s tak zasněným pohledem z plátna řekne: „Nabízím vám vůni neočekávaného, odvahu k tomu, abyste si přála něco lepšího, než je průměrná láska nějakého Freda…“