Přestože mu jeho otec v dětství často říkal „Nic z tebe nebude!“, stal se Ladislav Chudík nejznámějším slovenským hercem své generace. Zahrál si ve více než stovce televizních filmů, účinkoval v 46 celovečerních snímcích a divadelních rolí ztvárnil nepočítaně. Na otázku, zda někdy odmítl roli, odpověděl Jánu Štrasserovi v knize Ladislav Chudík – Žiji nastavený čas takto: „V televizi ano. Ve filmu jsem mohl vrátit scénář, když se mi dílo nelíbilo nebo když jsem si nemohl najít vztah ke své postavě. V divadle nikdy – ve chvíli, kdy režisér podepíše obsazení a vedení divadla ho pověsí na ferman, je to pro herce zákon.“

Šlechetné srdce a plachý úsměv

Jak ho vnímali kolegové? „Má šlechetné srdce a plachý, takový chlapecký, úsměv moudrého a odvážného muže,“ řekla o něm Emília Vášáryová, kterou si na začátku 60. let minulého století, kdy šéfoval činohře Slovenského národního divadla, prosadil do souboru. V té době byl jeho svět bezstarostný. Nejsložitější období života mu paradoxně způsobila láska a první manželství. Jeho žena Helena, uznávaná redaktorka literárního týdeníku Kulturní tvorba, totiž náhle onemocněla.

S tebou mě baví svět
Pět zastavení s Václavem Postráneckým: Od S tebou mě baví svět k seriálům

„Jedné noci jsem zaslechl velký ruch, zvuk rozbité vázy a našel jsem svou ženu úplně nepříčetnou,“ vzpomínal herec v pořadu 13. komnata Ladislava Chudíka na osudový okamžik. Jeho žena následně podstoupila náročnou operaci nádoru mozku, po které se její osobnost změnila k nepoznání. „Bála se lidí, protože měla pocit, že se na ni dívají jako na blázna,“ uvedl Chudík ve zmíněném dokumentu.

Nabídka z Hollywoodu i vyšetřování StB

Byla to ona, kdo ho 26. srpna 1968 po vpádu spřátelených armád donutil k emigraci do Vídně, a to spolu s jeho matkou a tchyní. „Tak se upnula na ten odjezd, že mě odstřihla od reality. Dokonce do dvou hodin vyřídila pas pro moji mámu,“ popisoval herec tehdejší situaci. Aby se mohl postarat o psychicky nemocnou manželku a další dvě ženy, přijal v Rakousku tříměsíční angažmá ve Volkstheatru.

Čtyři měsíce po útěku za hranice se ovšem vrátil zpět do Československa poté, co z pochopitelných důvodů odmítl nabídku zahrát si v hollywoodském filmu režiséra Johna Hustona sovětského důstojníka. Po návratu ho vyšetřovala Státní bezpečnost, ale protože se nestýkal s emigranty ani nedával prohlášení do médií, nic na něj neměla.

Nicméně Chudík byl stále ve vleku své ženy, která přišla o práci v redakci a aby se zabavila, rozhodla se, že se budou stěhovat. Z bytu na bratislavském náměstí Pavla Országha Hviezdoslava se stěhovali celkem třikrát, měnili byty a znovu se vraceli zpět. Ukázalo se, že to nebyla zrovna nejšťastnější aktivita, jak zabavit manželku v invalidním důchodu. Herec se dostal do problémů s bytovou mafií, s níž se pak ještě několik let soudil. „Uvědomil jsem si, že už nepomáhám ani jí, ani sobě,“ popisoval muž, který měl za životní motto slova Milana Rastislava Štefánika „Ja sa prebijem, lebo sa prebit chcem“.

Osudová role primáře Sovy

Chudík se obětoval pro svou nemocnou partnerku, která s ním manipulovala a odmítala jeho pomoc. Filmoval, hrál divadlo a chtěl normálně pracovat, ale pro svou ženu byl „lidský odpad“. Nadávala mu a každý vstřícný krok brala naopak jako útok na svou osobu. Měl pocit, jako by jednal s cizím člověkem. „Ten cizí člověk byla její nemoc,“ posteskl si herec, který v té době začal vážně uvažovat o tom, že skončí se životem.

Miloš Kopecký a Jana Štěpánková
Nemocnice na kraji města: Televizní legenda, které dala pandemie nový impuls

V době největšího zoufalství přišla nabídka zahrát si místo zesnulého Karla Högera roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. „Högerova smrt byla pro všechny velkou katastrofou. Nejdřív jsem měl pocit, že to prázdno, které po Karlu Högerovi zůstalo, se vůbec nedá zaplnit. Věděl jsem, že téměř všichni herci nechtěli dál natáčet,“ řekl Chudík. Pár měsíců, po které dojížděl či létal do Čech na natáčení, mu ale v podstatě zachránilo život, ačkoli zpočátku uvažoval o tom, že se role vzdá, protože se u něj začaly projevovat první příznaky deprese.

Zdroj: Youtube

„Kdybych tě nepřinutil, abys hrál tu Sůvu, musel bych tě hospitalizovat,“ řekl mu později psychiatr a přítel Miroslav Plzák. Ten mu v nejtěžších chvílích dal na vybranou: „Buď se manželka půjde léčit, nebo se rozvedeš.“ Chudík poslechl a od ženy v roce 1977 odešel. Ačkoli ji nenechal na holičkách – dal jí byt a 200 tisíc korun, což bylo v té době hotové jmění – styděl se za to, jak se zachoval. Výčitky svědomí a svá soužení svěřoval zápisníkům, které si psal od 14 let a za svůj život jich naplnil přes sto. To byla jeho terapie. Později zjistil, že pasáže, v nichž popisoval nemoc své ženy, Helena vytrhla a zničila.

Nastavený čas s právničkou Alenou

V nelehkém rozchodovém období se Chudík upnul k Emílii Vášáryové, které napsal celkem pět milostných dopisů. „Vyplynuly z mé vnitřní potřeby mít někoho blízkého, ke komu se mohu uchylovat se svými trápeními. Byla to vlastně prosba o pomoc,“ vyjádřil se herec v knize Ladislav Chudík – Žiji nastavený čas. Vášáryová mu na dopisy nikdy neodpověděla. Sama tehdy řešila problémy v manželství a na rozdíl od Chudíka je šťastně vyřešila. Ten si musel na happy end ještě počkat.

Miloš Kopecký a Ladislav Chudík
KVÍZ: Nemocnice na kraji města: Utkvěl vám v paměti fenomén své doby?

Helena Chudíková zemřela tři roky po rozchodu s manželem, který se postaral o její pohřeb, a tím pro něj také skončilo 22 let trvající období s duševně nemocnou ženou. Ze samoty Chudíka vytrhla o mnoho let mladší druhá manželka, třiatřicetiletá právnička Alena, kterou si vzal v roce 1982 i s její dcerou Berenikou a po jejímž boku byl šťastný až do smrti. „Zůstává mi již jen doufat, že jsem svůj talent, který jsem chtěl věnovat lidem kolem sebe, nepromarnil,“ prohlásil herec, který zemřel 29. června 2015 v Bratislavě.