Reálné zločiny, zejména pak vraždy, tvůrce i diváky přitahují, to je známá věc. Ve filmové adaptaci je lze uchopit různými způsoby. Například jako klasickou krimi, kdy jsme svědky pátrání, ale víceméně známe základní fakta případu, nebo jako psychologickou studii vrahovy osobnosti (Já, Olga Hepnarová nebo Manželé Stodolovi). Odtud je už jen kousek k tzv. observačnímu filmu, pro nějž se rozhodl autor scénáře k Lesnímu vrahovi Zdeněk Holý.

Útržky života

Ve svém minimalistickém podání sleduje s malou odbočkou poslední rok života jednoho ze známých sériových vrahů, Viktora Kalivody. Osmadvacetiletý mladík zastřelil v roce 2005 v lese nejprve dva a poté dalšího náhodného kolemjdoucího. Nešlo o cílený výběr, oběti byly – jako v řadě jiných případů – zkrátka ve špatný čas na špatném místě.

Trailer k filmu Lesní vrah:

Zdroj: Youtube

Samotný životní příběh Kalivody byl poměrně spletitý, tvůrci filmu z něj nicméně vybrali jen jakési torzo útržků, skrze něž se snaží nahlížet do jeho duše a snad i motivací k činům. Jsme svědky jeho úspěšné účasti v televizní soutěži Chcete být milionářem, osobního zápasu se sebou samým (touha po vraždách?), během nějž sledujeme několik jeho marných pokusů o sebevraždu, bezcílného toulání lesem, přípravy na vraždy formou tréninků na střelnici, několika cest metrem a konečně vražd samotných.

Observace se omrzí

Na minimalistické observační metodě jistě není nic špatného a pro režiséra Radima Špačka to určitě byla zajímavá tvůrčí výzva. Je ovšem dobré najít klíč, který by umožnil funkční interakci s divákem. Což se v tomto případě nedaří. Problém je už v tom, že nejde o nijak vynalézavý styl vyprávění, navíc je scénář nešťastně postavený. Se zvolenou sérií observačních pohledů a minimem dialogů jednoduše nevystačí až do konce. K tomu, aby se divák do hlavy antihrdiny (a potažmo filmu) mohl vnořit, schází více podnětných detailů, které by naznačily o Kalivodovi trochu více.

Jan Hájek a Lucie Žáčková jako Stodolovi
Vraždit až kam to jde. Manželé Stodolovi jsou mrazivé vztahové drama

Z dostupných archivních pramenů vyplývá, že mladík navzdory vysokému IQ (130) třikrát nedokončil studium vysoké školy, opouštěl partnerky a trpěl pocity izolace a nedostatečnosti. Jistou roli v tom patrně sehrál i fakt, že jeho rodiče byli naopak úspěšní ve svých profesích: otec vysoce postavený voják z povolání, matka lékařka.

Film z toho neukáže téměř nic, nebo jen nepatrné minimum, jež snadno unikne divácké pozornosti, která po opakovaných záběrech na hrdinu z různých úhlů při lesních toulkách či jízdě hromadnou dopravou začne po jisté chvíli umdlévat.

Obraz a zvuky fungují

Špaček si pomáhá budováním atmosféry, výraznou roli tu hrají zvuky lesa: listí, potoka či větví, působivá je kamera moldavského filmaře Olega Mutua, který je podepsán mimo jiné pod ceněným rumunským snímkem 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Dobře vybrané lokace a jejich poetické snímání v polocelku či panoramatech (třeba Chmarošský kamenný viadukt) patří ve filmu k největším kladům.

„Chci fotit jako vy!“ Cailee Spaeny a Wagner Moura jako Jessie a Joel
Vyfoť mě, až umřu. Film Občanská válka útočí na všechny smysly

Michal Balcar (kterého jsme mohli vidět například v menší roli v pohádce Hodinářův učeň) je Kalivodovi fyzicky trochu podobný, a to včetně znepokojivého pohledu temných očí, s nímž umí zacházet. Přesto mu scénář ani režie nedaly vzhledem k minimalistickému konceptu moc šancí projevit se víc. Což se týká i závěrečného vyšetřování, kdy Balcar alias Kalivoda na otázky ohledně motivací k činu opakuje svou mantru: „To není vaše věc.“

A tak je navzdory všemu zmíněnému divák odsouzen k trpnému sledování obrazů, jež se příliš nemění a jež ve zvoleném setrvačném tempu bez gradace nenabízí mnoho emocí ani úvah o muži, který vraždil. Je ale zjevné, že právě k tomu nejspíš vybízet měly.

Hodnocení Deníku: 40 procent

Viktor Kalivoda

Spáchal tři vraždy, všechny na okraji lesa, proto vešel do povědomí jako „lesní vrah“. 13. října 2005 zastřelil u Nedvědic na Brněnsku starší manželský pár, který sbíral v lese dřevo, o čtyři dny později si vybral jinou náhodnou oběť. Mezi obcemi Drnek a Malíkovice na Kladensku zastřelil soukromého elektrikáře, který chodil do lesa fotografovat. Na tělo upozornil pes, kterého vrah ušetřil. Policie dopadla Kalivodu už týden po střelbě nedaleko jeho domova ve Slaném.

Osmadvacetiletý muž s IQ 130 (z televizní soutěže Chcete být milionářem odešel dva roky před vraždami se ziskem 320 tisíc korun) měl v plánu zabít i další oběti. Motivy svých činů odmítl Viktor Kalivoda objasnit, uvedl jen, že jej inspirovala vražedkyně Olga Hepnarová. Podle odborníků mohl být jedním z důvodů pocit osobnostní nedostatečnosti a osamělosti, čemuž odpovídá i několik jeho pokusů o sebevraždu. Na střelbu se pečlivě připravoval, od června do poloviny září 2004 docházel čtyřikrát týdně na střelnici, oběti si nicméně vybíral náhodně. Byl odsouzen na doživotí.

Po čtyřech letech ve vězení našel sílu k tomu, k čemu se marně odhodlával před svými činy - 26. září 2010 si ve věznici Valdice podřezal žíly.