Co jste v Brazílii vlastně dělal?
Konal se tam největší žánrový festival v Jižní Americe, v Porto Alegre. Byli jsme tam s Lesním vrahem pozváni. Mimochodem pořád tam pršelo. To jen abyste si nemyslela, že jsem se válel pod slunečníkem s caipirinhou v ruce. Překvapilo mě, jak aktivně diváci na film reagovali, ptali se na celý případ, na to, jak jsme vybírali hlavního představitele, zjevně je zaujal.

Jak vidíte svého hrdinu vy sám? Byl jste od začátku ztotožněný s autorovým observačním konceptem bez děje?
Četl jsem nejdříve povídku, kterou Zdeněk Holý napsal a která vyšla časopisecky. Povídali jsme si o tom a ano, byl jsem srozuměn s tím, že to takhle chce. Jakýsi minimalismus, nedějový, observační film. Chtěl jsem, aby Viktor působil jako obyčejný, chytrý, docela hezký kluk, do kterého byste vlastně neřekla, že je vrah. A taky aby se diváci zamysleli třeba i nad sebou a nad tím, proč lidi vůbec takové činy páchají, co se děje v jejich duších. Možná i nad tím, co by mohli změnit sami na sobě a svém vztahu k druhým.

Herec Michal Balcar jako Viktor Kalivoda ve filmu Lesní vrah.
Vraždil v lesích na Kladensku. Film Lesní vrah o muži ze Slaného jde do kin

Musím se přiznat, že mi ve filmu chybělo trochu víc nápovědy o Kalivodově zázemí.
Snažili jsme se ji do toho dostat, v maličkostech – třeba když hledá košili, v níž půjde do televizní soutěže. Otevře skříň a vy vidíte generálské uniformy, které nosil jeho táta. Jsou to drobnosti vypovídající o tom, že neměl nijak problematické zázemí, nebyl žádná socka. Chtěli jsme výpověď o jeho osamělosti a její tíze. Vyprávíme pomalými záběry, kdy se divák snaží vnořit do zločincovy hlavy. Lákalo mě, že je to jiný žánr, než které jsem dělal předtím.

Už jsme viděli Manžele Stodolovy, na Voyo běží Metoda Markovič a Zákony matematiky. Chytil jste s Lesním vrahem vlnu adaptací reálných kauz.
To byla náhoda. My začali film připravovat přibližně před osmi lety, kdy u nás skoro nikdo netušil, co znamená „true crime“. Mezitím se zvedla tahle obrovská lavina a my do ní nějak spadli. Sami jsme překvapení, kolik se toho v tomhle žánru točí.

Zdroj: Youtube

Scénář je sestaven v podstatě jen ze sledu obrazů, příběh nula. Neměl jste z toho strach?
Byl jsem z toho během natáčení nervózní, to je pravda. Jsou to v podstatě solitérní scény, bylo důležité, aby na sebe navazovaly. Pak jsem ale viděl film po prvním sestřihu, který dělal zkušený polský střihač Jaroslaw Kaminski, a ulevilo se mi. Vsadili jsme na divokou kartu, ale myslím, že vyšla.

V poslední době se věčně debatuje o tom, proč je true crime tak populární. Máte na to nějakou vlastní odpověď?
Násilí ve světě podle mě přibývá. Díky sociálním sítím se o tom více ví a píše. Rozjely se různé válečné konflikty, u nás se stala ta strašná střelba na Filozofické fakultě, do toho zhoršená psychická nálada ve společnosti. Evidentně to autory dráždí a inspiruje. Kromě toho, zločiny a vraždy vždycky lidi přitahovaly. Navíc na kriminálkách můžete krásně demonstrovat vyšinuté lidské povahy, složité vztahy a mindráky. V komedii to tak přesně neukážete. Jsou to určité výpovědi celé celé společnosti. Myslím, že tyhle ambice měl i vámi zmiňovaný Markovič na Voyo.

Lokace máte působivé, třeba vysoký kamenný viadukt. Kde všude jste točili?
Kromě Čech i na Slovensku. A tohle je Chmarošský viadukt, taky nás okouzlil. Stojí až u Košic. Pamatuju si, že jsme jeli na obhlídky, já se vzbudil 24. února v hotelu a vypukla invaze na Ukrajinu. Jeli jsme doslova vstříc válce. Náš kameraman Oleg byl úplně bílý, říkal: 'Já mám tátu v Kišiněvu, jestli to bude pokračovat, tak to bude průser.'

Jak dlouho jste hledal představitele Kalivody?
To mělo dvě fáze. Původně jsme kvůli záměru dostat tam autenticitu a ponor do jeho hlavy vybrali neherce. Byl reálnému vrahovi hodně podobný, natočili jsme s ním kamerovky - jak běhá po lese, pije z potoka a jede metrem, všechno super. Pak došlo i na mluvené pasáže a tam se to najednou seklo. Nebylo to dobré. Naštěstí castingová režisérka pozvala na tohle poslední kolo ještě jiné tři herce, mezi nimi Michala Balcara. A s ním to najednou zafungovalo. Byl perfektně připravený a když se člověk podíval do jeho temných očí, tak tam bylo všechno.

Je to váš objev?
Ne, hrál už v pohádce Hodinářův učeň, ale pak se mu nějak nedařilo, tak s herectvím seknul. Doufám, že ho Lesní vrah zase nakopne. Podle mě má před sebou velmi dobrou kariéru.

Michal Balcar jako vrah Kalivoda
To není vaše věc. Film Lesní vrah je zkouškou trpělivosti

V české televizi teď běží druhá série Stínů v mlze, kterou jste režíroval. Pokračování bývají často záludná. Neměl jste ohledně toho pochybnosti? 
Je pravda, že bývám z pokračování většinou zklamaný. Tvůrci obvykle nasadí laťku tak vysoko, že se ji málokdy povede v dalších sériích udržet nebo překročit. Ale v případě druhé řady Stínů v mlze mám pocit, že to horší než první série nebude. Zdeněk Zapletal je velmi dobrý autor, který umí vedle jednotlivých kauz dát i prostor hlavní dvojici, její posedlosti prací a zároveň rodinnému zákulisí. V první řadě jsme nahlíželi víc do osobního života vyšetřovatelky Malé v podání Petry Špalkové, druhá řada se dotýká mimo jiné průvihu, do kterého spadne syn detektiva Černého, kterého hraje Jirka Vyorálek.

Režisr při natáčení druhé řady Stínů v mlze s Petrou Špalkovou a Jiřím VyorálkemRežisér při natáčení druhé řady Stínů v mlze s Petrou Špalkovou a Jiřím VyorálkemZdroj: se svolením České televize

Od začátku jste měl v hledáčku tuhle hereckou dvojici?
Ne. Původně byla jiná, ale shodou okolností nám v ten samý den oba zavolali a řekli: pardon, nemůžu. Tak došlo na Petru Špalkovou a Juru Vyorálka. Během první série to ale bylo šílené. Otevřel jsem po prvním dílu Facebook a tam stálo: blbý, nezajímavý, Špalková špatná, nemastná neslaná… No peklo. Až po delší době se to zlomilo. Změnili jsme také kostýmní návrhářku, dali Petře jiné šaty, myslím, že i to pomohlo. Podle mě je jejich dvojka dobrá, skvěle se s Jurou doplňují.

Nasazení téhle řady bylo zkraje roku odložené kvůli střelbě na Filozofické fakultě, je to tak?
Ano, máme tam díl, kde se střílí na škole ve Frenštátě a v krvi se válejí teenageři. Zpráva o pražských událostech mě v prosinci zastihla v indické Bombaji a já byl úplně sinalý. Říkal jsem si – co jsme to proboha natočili? Co s tím teď budeme dělat? Nakonec jsme tenhle díl trochu střihově uhladili.

Zdroj: Youtube

První řadu jste točili ještě za covidu. Poznamenalo to nějak celkovou podobu seriálu?
Točili, ano. Vypuklo to těsně před natáčením a nejdřív to vypadalo, že máme utrum. Ale pak se ukázalo, že natáčení není žádné nepovolené shromažďování, odjeli jsme do Ostravy, zavřeli se v rouškách do malého prostoru a točili a točili. Sem tam někdo cestou na plac zavolal z vlaku, že je pozitivní, tak se otočil a jel zase zpátky, no bylo to dobrodrůžo. V dost partyzánských podmínkách, ale tím pádem ohromně kompaktní, stmelilo nás to.

Teď jste se na Ostravsko vrátili. Jak se k vám stavěli místní, byl zvědaví?
Musím říct, že když se točilo v Ostravě-Hrabůvce, což je taková sociální divočina, nebyli jsme úplně vítaní. Měli jsme půjčené auto za pět mega a najednou někdo z paneláku mrštil vejce na kapotu, takže nic moc. Filmaře tam nevidí tak často, úplně nás teda nežrali.

Nové případy ostravské mordparty v pokračování Stínů v mlze.
Stíny v mlze míří na televizní obrazovky. Druhou sérii odložila střelba v Praze

Narazil jste ve scénářích na nějaký případ, který vás překvapil?
Obchod s dětmi propojený s Polskem, který se řeší ve druhém dílu. To se přiznám, že mě překvapilo. Neměl jsem ani tušení, že něco takového u nás může existovat. Ale většina dalších případů byla spíš banálních, třeba o matlácích, co chtějí ukrást auto a přitom omylem zabijou chlapa. Nebo korupce ve druho- až třetiligovém fotbalovém mužstvu, co vede k vraždě, taky nic ohromujícího. Snad jen vražda na jachtě a high society kolem toho byla trochu výjimečná.

Existuje ještě nějaký další zločinec anebo krimi téma, které by vás lákalo a je zatím nevytěžené?
Existují zajímavé případy, jako třeba Charles Manson. Ten je ale zrovna vytěžený maximálně, včetně Tarantina. Některé typy jako Hojera a Straku mi už vyfoukli. Ale upřímně, netoužím se věnovat pořád jen vrahům, zase tolik mě nepřitahují. To spíš nějací političtí hajzlové.

Třeba?
Idi Amin z Ugandy, známý jako císař lidojed. Nevím, jestli o něm už někdo něco natočil. Tyhle bizarní typy, co si užívaly luxusu a nestaraly se o to, co s mrtvými těly, které po sobě nechávají, to je výzva.

Někde jste zmiňoval, že točíte i seriál Děcko. Bude to sociálka?
Tak trochu. Je to příběh náhradního rodičovství, kde má hlavní roli Judit Pecháček. Odehrává se v Hořovicích v západních Čechách, kde ona žije a jednoho dne zjistí, že čeká třetí dítě. Je na tom bledě, nemá práci, střechu nad hlavou, chlapa, prostě nic. A dozví se, že existuje přímá adopce a že by dítě mohla po narození někomu přenechat. Figuruje tam několik různých párů, ale vždycky, když to vypadá nadějně, tak se něco podělá. Vlastně docela drama, tím spíš, že podle zákona může váš příbuzný ještě půl roku po osvojení přijít a říct, že chce dítě zpátky do rodiny. Kateřina Krobová a Lucie Macháčková to napsaly dobře, je tam prostor i pro jemný humor. Věřím jim, sám děti nemám, vídám je maximálně občas na ulici…

Jan Hájek a Lucie Žáčková jako Stodolovi
Vraždit až kam to jde. Manželé Stodolovi jsou mrazivé vztahové drama

O čem bude film o devadesátkách? Dají se vůbec ještě na plátně znovu vytěžit? 
Myslím, že ano. Je to takové skoro až magické divoké období, asi na to vzpomínáte podobně jako já. Tenhle film by na ně měl nahlížet očima dnešní mladé generace, která je nezažila. Zatím ale čekáme na peníze.

Jak se daří tátovi (spisovatel, novinář a popularizátor společenské etikety Ladislav Špaček - pozn. red.)? Dívá se na vaše seriály a filmy?
Jo jo, je velký fanoušek. I když násilí a vrahy nikdy moc nemusel, vždycky tvrdil, že jeho oblíbený kus je Pretty Woman. Na krváky ho neužije. O to víc jsem byl překvapený, že sleduje Stíny v mlze a posílá mi textovky s ohlasy. Bál jsem se ho pozvat na premiéru Lesního vraha a on se přihlásil sám. Žasnu. Ale jinak samozřejmě pořád maká, píše knížky, cestuje. Nedávno jsme se sešli u rodinné večeře, bylo to fajn.

Evidentně vás jako režiséra přijal. Mimochodem, uživíte se touhle profesí dobře?
Uživím. Po pravdě, na co já potřebuju peníze? Leda na pivo a své cesty do Indie.

Kdy se zase chystáte?
Teď mi vyjde čas nejdřív v listopadu. Tak si to kompenzuju aspoň tím, že vozím Indy k nám. Netušíte ovšem, co obnáší pozvat Inda na měsíc do Prahy. Čekal jsem tři dny na jedno lejstro, se kterým pak musí můj kamarád zajít na ambasádu pro vízum. Bude mě tu učit hindsky.

 Sandra Hüllerová jako Hedwiga
Ráj v Osvětimi. Mrazivá Zóna zájmu je filmem roku

Vy se učíte hindštinu? Kdy to stíháte?
Stíhám. Je to můj program na důchod. Chci to umět, je úžasný si přečíst v Indii nápisy a vědět, co znamenají. Jezdím tam dvacet let na stejné místo, nedávno jsem vystoupil z busu a mohl si tamní ceduli konečně přečíst. Nádherný pocit!

Co vás vlastně pořád láká na Indii? Relax?
Ani ne. Fascinuje mě dvacetimilionové město Bombaj. Je to možná divné, ale já hory ani meditace v ašrámu nemusím. Jezdím odpočívat do ruchu velkoměsta. Asi bez něj neumím být.