Horké dny 1985, francouzské pobřeží, rozhlasovým vlnám vládnou The Cure, Bananarama a Rod Stewart. V těchto čarovných retro kulisách rozehrává Ozon příběh šestnáctiletého Alexise, kterého postihne při nepřízni počasí nehoda na moři a díky ní se seznámí se starším charismatickým Davidem.

Jejich přátelství se raketovou rychlostí mění v hlubší cit, chlapecké emoce jsou ale příliš silné a prudké na to, aby měla první letní láska šťastný konec. Opojný pocit, že vše je možné a věčné, naruší nehoda a Alexis se stává hlavním podezřelým.
Pro Ozonovy filmy je příznačný zájem o milostné vztahy všeho druhu, otevřenost a často neformální pojetí. Svědčí o tom i snímky Jen 17 a Dvojitý milenec, jež jsme viděli také v našich kinech.
Bezstarostné mládí
Léto 85 se nese v krásně lehké atmosféře bezstarostného mládí, bujarých večírků, rychlých jízd na motorce a retro nálady 80. let. Režisér se inspiroval románem Aidana Chamberse, jehož název Tanec na mém hrobě je leitmotivem i dojemnou metaforou celého příběhu. Koření ho navíc i detektivní linka. Ozon vypráví zlehka a má velký cit pro přirozené dialogy, až má divák pocit, jako by herci nehráli, jen prostě byli.
Je to ovšem i zásluha Félixe Lefebvra a Benjamina Voisina v rolích Alexise a Davida. Je radost sledovat souhru i napětí mezi jejich protikladnými typy: nezkušeným introvertem a jeho přítelem, strhávajícím bezprostředním šarmem a divokostí.

Mimochodem, stejně jako zraněné zjitřené srdce bolí někdy i filmové návraty. Kvůli jediné skladbě The Cure, jež to si přiznejme dává filmu parádní dobový pel, změnil režisér titul filmu z 84 na 85. Zmíněná skladba totiž vyšla o rok později, než se příběh odehrává. Honorář za ni byl ale navíc tak tučný, že se z něj prý Ozon stále ještě probírá. Tak to alespoň dává nyní k dobrému…