V novém snímku Špunti na vodě (premiéra se uskuteční 13. dubna) sjíždíte řeku a bude to poměrně dramatické. Jste ve skutečném životě vodák?

Párkrát jsem na vodě byl. Poprvé ještě na škole v Liberci. Se spolužákem Šlukenem, oba nezkušení, jsme se udělali už při první zastávce k břehu. Pamatuju si: silný proud a jen jeho ruce, jak se drží větve nad vodou. Hlavu měl pod vodou, přes ni se valila řeka. To mi utkvělo. Pak jsme jezdívali po JAMU s partou kamarádů kolem HaDivadla a to byla divoká voda, ale nemyslím ten proud… Vlastně si to vůbec nepamatuju.

Princip nové komedie je podobný jako ve filmu S tebou mě baví svět. Tatínci vyfasují na starost děti.

Ano, ale doufám, že to srovnávání nebude až tak horké, protože by bylo těžké se s touto komedií pasovat. Navíc krom tohoto motivu je to úplně jiný příběh.

Ten začíná tak, že se naše rodiny mají sejít na zlaté svatbě dědečka a babičky. My chlapi, bratři, jsme chtěli jet na oslavu po vodě jako kdysi, pánská jízda, ale jak to tak bývá, objevily se nějaké restíky u našich žen, a my místo vody vyfasujeme děti. Nezbývá nic jiného, než na tu vodu jet potají, s dětmi. Těm je od 4 do 15 let.

Naše ženy na svatbu jedou dámskou jízdou na kole a několikrát se cestou jen těsně míjíme, aniž to vůbec tušíme.

No a ta naše voda se neobejde bez průšvihu, a tak se nakonec samozřejmě zjistí, že jsme přes zákaz na tu vodu jeli, a navíc s našimi dětmi.

Vy v osobním životě milujete motorky. Další strašák maminek. Vlastnil jste jich už poměrně dost, na které teď jezdíte?

Motorky mě baví odmalička. Deset let jsem taky závodil na minikárách za Svazarm Liberec. Měl jsem pak dlouhou přestávku a až před pěti lety jsem se k motorkám zase vrátil. Pořídil jsem si BMW F650 GS. Kolega Révai se mně ale pořád smál, že mám motorku pro děvčata, tak jsem se naštval a udělal si loni velkou radost. Já od synka často slyšel: „Tati, já bych chtěl tohle, a já bych chtěl tamto." A já mu na to vždycky říkal: „A já bych chtěl zas novou Hondu Afriku Twin!" No, tak teď už to říkat nemůžu. Musím vymyslet něco nového, třeba: „Šimone, a já bych zase chtěl jiného prezidenta." No, tak doufám, že za rok si budu muset vymyslet zase něco úplně nového.

O motorkách jste měl i pořad Moto cestou necestou.

Ano,byl to takový zábavno-dobrodružný motorkářský pořad o cestování, který stvořil Egon Kulhánek. Já jsem byl přizvaný do jejich druhé cesty a třetí a čtvrtou, poslední cestu, jsme absolvovali s Honzou Révaiem a Hynkem Bernardem. Předloni jsme se vrátili z naší poslední cesty Chille/Bolívie a rozhodli se z projektu vystoupit. Naše představy o tom, jak to dělat, byly trochu jiné.

Připravujeme vlastní pořad a za rok chceme vyrazit na naši velkou cestu. Radili jsme se nedávno i s etnografem a cestovatelem Miloslavem Stinglem. Byl úžasný! Měl jsem z něj pocit, jako by prožil tři po okraj naplněné životy. Je nám velkou inspirací a setkání s ním bylo obrovský zážitek.

Kam vyrazíme, prozradíme už brzy.

Dovolím si říct, že vás veřejnost vnímá více jako komediálního herce. Stává se vám, že lidi překvapíte? Diví se pak, že jste ve skutečnosti přemýšlivý, klidný člověk?

Asi jo, ale někdy i naopak. Hodně lidí mě zná jen z komických výstupů z televize nebo Na stojáka a komediálních filmových rolí, jelikož ty jiné věci, které jsem dělal, neviděli, protože se prostě o jiný typ filmů tak nezajímají. Národ není bohužel moc kulturní. I když vznikne dobrý film, tak do kina nepřijdou. To je totiž málo. Chtějí se bavit, rozumět a moc nepřemýšlet. Dokonce televize, a často i veřejnoprávní, tomu jdou naproti. Je to smutná ukázka toho, že v kultuře máme jako národ velké rezervy. A i to má pak vliv na naši kulturu společenskou.

Bohužel musím souhlasit. Jednou z vašich důležitých rolí je Návrat idiota, je to tak?

Ano, zásadní. Byla to moje vůbec první filmová role. Ten film je výjimečný. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl být u toho. Byli jsme čtyři kamarádi z HaDivadla Daniel, Matonoha, Polášek a já. Netočili jsme, a přitom jsme moc toužili točit dobré filmy a neslevovat. Báli jsme se, že přijde ta první nabídka na film a bude to třeba s**čka. A my ji budeme muset odmítnout. Ta rozpolcenost! Naštěstí mi přišel do cesty ten Idiot.

Možná to bude i tím, že když si vás člověk zadá do Googlu, vyjedou drobné humoristické projekty.

Mám k humoru blízko. V brněnském HaDivadle jsme si založili vlastní autorské divadlo Komediograf, které má teda teď už delší dobu pauzu. Přirovnal bych ho třeba k Divadlu Sklep. Scénky, písničky… Je to takový náš specifický, nehorázný humor. Zase jiný než sklepácký. Sklepáci jsou horázní.

Jak vlastně vznikly parodie Pošty pro tebe? Ty jsou mimochodem dost vtipné!

To byly většinou projekty na objednávku. K silvestru nebo k jiné akci. Tu první Poštu pro tebe s panem Srstkou a paní Hanušovou mám moc rád. Nápad byl z ČT, dělal to Igor Chaun a já jsem si to dopsal a dotvořil.

Líbí se mi, že svou partnerku podporujete v její hudební tvorbě. Napsala vám píseň Ráda. Slyšel jste ji před vydáním nebo to bylo překvapení?

Všechny její písničky jsem slyšel už před vydáním. Hodně si o nich s Bárou povídáme. Ona je moc šikovná a poctivá. Někdy mám pocit, že se trápí i věcmi, kterými by se trápit nemusela. Je puntíčkářka. Byl bych strašně rád, kdyby lidi znali i něco dalšího z jejího CD než jen tu Nafrněnou.

Ta deska je vlastně úplně jiná než tento hit. Když třeba jedeme v autě a stane se nám, že si pustíme Bářino album, tak Nafrněnou přeskakujeme. Na druhou stranu, i když tu píseň nemám úplně v oblíbě, tak musím uznat, že je chytrá a má myšlenku, a vlastně je hodně pravdivá.