Luděk Munzar, rodák z Nové Včelnice u Kamenice nad Lipou, vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. Už během studií byl členem mládežnického divadelního souboru KV ČSM Mladá scéna. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na Divadelní fakultě AMU a poté na jednu sezonu zakotvil v Městském divadle v Mladé Boleslavi.

Členem Činohry Národního divadla se stal v roce 1957 a vytvořil v něm řadu významných rolí – Jindřicha v Konci masopustu, Mlynáře v Lucerně, Merkucia v Romeovi a Julii, Mefistofela ve Faustovi, Jindřicha V. v Shakespearově stejnojmenné hře, Pierra Bezuchova ve Vojně a míru či Agamemnona v Oresteii. Pověstným se stalo představení Naši furianti, v němž se sešel se svou ženou Janou Hlaváčovou.

Od smrti spisovatele Jaroslava Foglara letos uplynulo 25 let. Jak dobře ho znáte? Vyzkoušejte náš kvíz:

Jaroslav Foglar na besedě v třebíčském domě pionýrů ve Švabinského ulici. Ilustrační snímek
KVÍZ: Skaut i otec Stínadel. Jak dobře znáte Jaroslava Foglara?

V angažmá Národního divadla, které dle vlastních slov pokládal za obrovský dar, protože mohl stát na jevišti s velikány, jako byli Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec či Karel Höger, působil až do 31. srpna 1990. Poté se jeho představy o smyslu, poslání a práci na první české scéně zásadně rozešly s tehdejším vedením. A tak neváhal (i s Hlaváčovou) odejít. Bylo v tom hodně hořkosti. Od té doby se věnoval režii her pro svou ženu a její kolegy, ale jako herec se vrátil alespoň před kameru.

Film a televize

Velké uplatnění našel v televizi i ve filmu, často po boku své zmiňované manželky Jany Hlaváčové. Herecký koncert rozehráli třeba v životopisném filmu o Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou, vidět jsme je mohli i v nedávno reprízovaném snímku Srdíčko, který se odehrává v tajemném zimním oparu pražského Nového Světa. Sám Munzar hrál například ve filmu podle Kunderova Žertu, k jeho dalším snímkům patří Dědeček automobil, Kočár do Vídně či Srpnová neděle.

Televizním divákům utkvěl především v titulní roli posledního Dietlova seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře či v dramatizaci Falladova románu Ubohý pan Kufalt. V posledních letech ho zaměstnala řada seriálů – Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě.

Připomeňte si role nedávno zesnulého herce Norberta Lichého:

Herec Norbert Lichý.
Norbert Lichý šel ve stopách otce Saši. Přesto byl dokonale svůj

Jednu ze svých posledních filmových rolí ztvárnil ve snímku Jana Hřebejka Nevinnost. „Scénář se mi líbil, ale přiznám se, že jsem se ulekl. Poslední film s větší rolí, který jsem točil, byl snad Leoš Janáček, respektive Lev s bílou hřívou v režii Jaromila Jireše. To je nějakých pětatřicet let zpátky. Tak jsem nejdřív panu Hřebejkovi do telefonu řekl, kde vzal tu odvahu. Že chce obsadit dědka z Modřan, jehož hlavním povoláním je starat se o vnučku, což ovšem činím velmi rád! Pak jsme se sešli, dostal jsem scénář a po několika dnech na další schůzce jsem řekl – jestli myslíte, že by to šlo, tak jo,“ zavzpomínal Munzar pro Deník na natáčení s Hřebejkem.

Výrazně se prosadil i v rozhlase a dabingu, jeho hlasem v Česku ve většině filmů mluví mimo jiné americký herec Paul Newman (například ve filmech Podraz, Butch Cassidy a Sundance Kid či Pevnost Apačů v Bronxu). Zajímavě třeba taky provázel diváky po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek v edukativních cyklech České televize.

Je na co vzpomínat

Když si k osmdesátinám nadělil vzpomínkové CD Milé vzpomínky Luďka Munzara, vyprávěl na něm o svých rolích v Národním divadle i ve filmu, vzpomínal na osobnosti českého divadla, které v životě potkal. Připomněl jím i svá přátelství s Danou Medřickou, Ladislavem Peškem, Janem Pivcem, Karlem Högerem a dalšími herci naší první scény.

Herec Luděk MunzarHerec Luděk Munzar při předávání cen ThálieZdroj: Profimedia

„Už jsem na světě dlouho a žiji vzpomínkami. A mám od pánaboha to štěstí, že mám na co vzpomínat. Vlastně ještě jako kluk, pokud nepočítám roky ve škole, jsem se z vesnice dostal rovnou do Národního divadla. Zažil jsem slavnou éru bardů, která se rodí jednou za tři sta let, a měl jsem to štěstí, že jsem s nimi mohl stát na jevišti. Každý z nich zanechal v mém srdci hlubokou stopu,“ sdělil Munzar, který o svém jubileu mluvil s pousmáním: „Jsem rád, že jsem se tohoto čísla dožil, ale ta cifra je strašná,“ pravil herec, který ze světa odešel o pět let později.

V roce 2012, při přebírání Thálie za celoživotní mistrovství, diváci v Národním divadle povstali a mnohým z nich ukápla i slzička dojetí. „Je to dvaadvacet let, co jsem odsud dobrovolně odešel. A nikdy by mě nenapadlo, že se na toto jeviště ještě někdy vrátím,“ pronesl tehdy Munzar na scéně, na níž prožil více než třicet let.

Létání i koupání v ledové vodě

Za svoji velkou vášeň – kromě lásky k létání a rychlým autům – považoval herec koupání v ledové vodě. „Rodina si ze mě dělá legraci, že celý rok skáču do studené vody. V zimě si v ledu v bazénu vysekám krumpáčem díru, abych se mohl koupat, a paní sousedka na mne volá sanitku. Ale to nic nemění na tom, že se v ledové vodě koupu dvakrát denně. Když se mne páni doktoři ptají, jak to dělám, že tak dobře vypadám, říkám jim, že to dělá právě ta studená voda,“ dodal v rozhovoru pro Deník.

Když se s ním veřejnost v roce 2019 loučila, nad střechou Národního divadla třikrát přeletělo dvoumotorové divadlo na jeho počest.

Seriál Metoda Markovič líčí hon na kanibala Hojera a práci kriminalisty:

Záběry z natáčení seriálu Metoda Markovič: Hojer.
Metoda Markovič: Nový seriál líčí hon na kanibala Hojera a práci kriminalisty

Herec je i držitelem Hlavní ceny Františka Filipovského za nejlepší mužský herecký výkon v dabingu v sezoně 1995/1996 a Ceny Herecké asociace za celoživotní mistrovství v dabingu. Je otcem herečky Barbory Munzarové.

Jeho ostatky byly rozptýleny na hřbitově u kostela sv. Havla nad Zbraslaví. Pražská Zbraslav byla ostatně významným místem Luďka Munzara a Jany Hlaváčové, protože se tam v roce 1969 brali. Rozloučení s Hlaváčovou se uskuteční v pátek v 11 hodin v Národním divadle.