Martin Finger je hajným. Natáčení Velmi křehkých větví mohou přihlížet i diváci

Žánrově se seriál pohybuje od mýdlové opery po mysteriózní thriller – záleží na tom, kam herce pustí jejich intuice, nápady režiséra, ale i diváků. Od 9. dubna byly „Větve“ k vidění v internetové televizi Mall.TV, od zítřka mohou být diváci přímo svědky jejich natáčení a vysílání.

Spiknutí zvěře 

„Duchovním otcem projektu je Ondřej Sokol. Sám za sebe k tomu můžu říct, že jsme takhle někdy 12. března jeli s Ondřejem v autě a on povídá, že v době koronaviru si divadlo asi dlouho nezahrajeme. A že bychom měli něco podniknout,“ říká na adresu seriálu Martin Finger. „Ondřej mluvil o jednom svém nápadu, který se pokoušel realizovat před deseti lety v Činoherním klubu. Už tehdy byl založený na interaktivní účasti diváků. Život mu ale nakonec vdechl až koronavirus,“ sděluje herec.

Odloženo. Český film Zátopek bude mít premiéru až příští rok

Postava, kterou v seriálu ztvárňuje, se jmenuje Lumír Janeček. „Je to hajný v hlubokých jesenických hvozdech. Čelí celosvětovému spiknutí lesní zvěře, která se chystá na- hradit člověka ve vůdcovství na planetě. Musí svádět krvavé boje se zákeřnými a krvežíznivými zajíci, veverkami, sojkami a jinou havětí.

Má milující ženu Marii v podání Lucie Žáčkové, která ho v jeho poslání podporuje. Je i excelentní kuchařka, která umí Lumírovi uvařit, upéct, usmažit nebo vyudit lesní zvěř na tisíce způsobů,“ rozvyprávěl se herec o své úloze. Prožívá v ní i krušné chvíle se synem Míšou (Václav Šanda), který je zapřisáhlý vegetarián, milovník zvířat, a tudíž se zdá, že ani není synem svých rodičů.

„Svou roli jsem si ihned zamiloval a myslím, že mezi spoustou jiných postav, které hraji nebo jsem hrál, si to s Lumírem vždycky užiju. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, je mi samozřejmě blízké, protože je to můj rodný kraj,“ doplňuje Martin Finger.

Lipského Adéla ve vybrané společnosti aneb dvacítka festivalů v jednom balíku

Scénáře projektu se podle něj rodí v hlavě Ondřeje Sokola, který je hercům a ostatním spolupracovníkům posílá každý týden. Inspirací jsou mu právě i zmiňované nápady diváků, díky nimž herci prozkoumávají různé formy interakce s nimi. „V jedné epizodě jsme si například vyzkoušeli absolutní improvizaci. Seděli jsme v kostýmech na jevišti a čekali na konkrétní repliky nebo návrhy situací, které jsme hned plnili,“ podotýká herec.

Neprobádaná oblast

Od zítřka tedy čeká tvůrce další krok – do vzniku nového dílu se budou moci zapojit i diváci, kteří usednou v sále Činoherního klubu. „Kdo bude mít zájem a odvahu, bude si s námi moci zahrát i na jevišti. Tento způsob práce je pro nás neprobádaná oblast, ale je hodně dobrodružná. A mě baví, když si tak úplně neumím představit, co nás příště zase čeká,“ říká herec.

Přiznává, že v době pandemie si užil pocit „čisté hlavy“. „Nemusel jsem do ní ládovat další kvanta textu jenom proto, abych je mohl zase rychle zapomenout. Po velmi hektickém pracovním období před koronavirem to pro mě byl odpočinek. Ale jelikož nikdy nevydržím odpočívat dlouho, bylo to i dost často utrpení. Velmi křehké větve byly vlastně dlouho jediným pracovním potěšením,“ uvádí.

S Freudem na tuniském gauči. Do kin jde laskavý snímek Všude dobře, doma nevím

V nejbližší době Martina Fingera čeká natáčení minisérie Divoká devadesátá pro Českou televizi, hned potom bude točit celovečerním film režisérky Slovo Beáty Parkanové a k tomu se zanedlouho obnoví natáčení seriálu Ulice. „Nejvíc se těším zase na jeviště Činoherního klubu a na plně obsazená sedadla v hledišti. Ale to bude bohužel až na podzim. Snad,“ uzavírá.