Sbohem, maso. I takto lakonicky, bez dlouhých řečí, se dá vyjádřit smysl masopustu. Naši předci se s tím nepárali. V latině to zní ještě lépe a krásně řízně: „Carne vale“. Pokud se vám zdá, že v tom slyšíte i slovo karneval, nemýlíte se. Označení tradičního tanečního reje a průvodu masek skutečně vychází z této strohé latinské věty.

Dnešní hýřivé karnevaly, jimž dominují italské Benátky nebo americké Rio de Janeiro, jsou moderní velkolepou obdobou.

Filmové tipy Deníku: Jak vyzrát na karanténu aneb Cesty do nemožna

Bídní křesťané

Při masopustu se lidé loučili před nastávajícím postním časem s jídlem včetně masa, proto šlo často o nevázané pití a pojídání. V patách jim kráčely divoké taneční reje, jež v lidech probouzely živočišné touhy a vášně. Ostatně původ má masopust ve středověkých oslavách, které byly patrně pokračováním starověkých bakchanálií a při nichž víno teklo proudem a láska neznala hranic.

- Lidé se již odedávna převlékali zpravidla do zvířecích masek, které měly důležitou symboliku. Tradovalo se, že na sebe společně s převlekem vzali nejen zvířecí podobu, ale že také získali zvířecí vlastnosti a sílu. 

- Masky představovaly plodnost a život, ale poukazovaly také na smrtelnost lidí. Šlo o vyjádření úcty k přírodě. Kostýmy si lidé vyráběli především z přírodních materiálů a po skončení masopustního období vyčkávali příchod jara.

- Dříve se mohli do kostýmů přestrojovat pouze muži, až mnohem později vstoupily do masopustních rejů masek i ženy. Hlavními maskami byly medvěd, kobyla, smrt, ženich a nevěsta, bába s nůší, Žid nebo Turek a Laufer. Posledně jmenovaný vedl průvod a zpočátku jím mohl být pouze svobodný muž. Typické jsou i postavy hejtmana, kominíka, policajta či cikánky věštící osud.

Není divu, že tehdejší církevní hodnostáři byli pohoršení. „Tito bídní křesťané otupělého ducha a těla, kteří se po tři dny cpou jídlem, oddávají se neřestem, opilství a dalším zhovadilostem…V tomto hýření neustanou až do půlnoci na masopustní úterý. Teprve pak budou vůbec schopni začít dodržovat velikonoční půst,“ napsal v 15. století rozhořčeně francouzský kněz Olivier Maillard na adresu hříšníků.

Temná i světlá místa internetu. Z kauz mě mrazí ještě teď, říká režisér Soukup

Aby nedošlo k mýlce, radovánkám se s oblibou oddávali nejen prostí venkované, nýbrž i urození pánové. „Dvorní rada Kinský všechny překvapil, když za povětrnou ženštinu přišel převlečený. A žádného mužského na plese nenechal na pokoji,“ poznamenal si v deníku hrabě Černín (A. Vondrušková: Český lidový a církevní rok, 2015).

Maškary ve filmu

Je vcelku logické, že vděčné masopustní motivy využívali i filmaři. Někteří pracovali se symbolikou masek. Třeba Vojtěch Jasný ve filmu Všichni dobří rodáci, kde vizuálně krásná Františkova jízda na saních s dcerou a tančícími maškarami na sněhu člověku na dlouho utkvěla v mysli. Nebo Ondřej Havelka v adaptaci temného Urbanova Hastrmana, v němž v jednom z folklorních výjevů přichází ke slovu varovné vynášení Morany. Hezky mysticky si hrál s těmito motivy i Juraj Jakubisko v Tisícročné včele.

Často ovšem slouží masopust čistě k oslavě lidového svátku a zvyků s ním spojených. V tomto směru má už přes padesát let svůj nesmrtelný půvab animovaný Špalíček Jiřího Trnky poskládaný z šesti krátkých etud. Snímek je inspirován knihou Mikoláše Alše Špalíček národních písní a říkadel a vznikal ruční animací okénko po okénku.

Ladovy tančící babky

Zapomenout nelze ani na animovaný seriál České televize Bubáci a hastrmani, který vznikl na motivy knižní předlohy Josefa Lady. Hrusický rodák a nepřekonatelný archivář lidových zvyků v běhu ročních období po sobě zanechal mistrovské dílo. Jeho masopust je hravým svátkem, při němž se „rozparádí i pan starosta“ a roztančí vetché babky.

Opravdový zločin vládne obrazovkám. Podívejte se na seriály o masových vrazích

Čistě pro úplnost – masopust je k vidění i ve filmové Babičce a průvod maškar uzavírá také povídkovou Kytici F. A. Brabce, v němž se prolnou postavy ze všech epizod. To je už ale zase jiná kapitola, kde se v duchu Erbenových balad rozehrávají mnohem temnější a osudovější struny.

Třídenní svátek neboli karneval má různá pojmenování (lidově ostatky, fašank, fašinek, moravsky voračky, voráčí, končiny). Původní název vychází z podstaty udržovaného zvyku, tzv. „opuštění masa“. Opulentní hody, jež se dochovaly dodnes, předznamenávaly blížící se půst, proto bylo během nich naposledy dovoleno jíst maso. Svátek začíná po svátku Tří králů (6. ledna), jeho konec v den Popeleční středy je však pohyblivý, závisí na datu Velikonoc. Končí proto v rozmezí od poloviny února do počátku března.

Masopustní zvyky, jež připadají na dny těsně před Popeleční středou, mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Jiný výklad původu vychází ze středověkých oslav, jež byly patrně pokračováním starověkých bakchanálií na počest boha úrody a vína Dionýsa (Bakcha).