Jak moc vám šlo o to, abyste tuto roli získal?
Obrovsky. Od první chvíle, kdy jsem si přečetl scénář Jaroslava Hrušky, jsem věděl, že je mimořádný - zaujala mě lidskost, přirozenost, pozitivnost, víra v dobro, morální autorita a živost člověka, kterého jsem měl hrát. Zaujalo mě i jméno pana režiséra a rozsah role. Takové kombinaci nešlo odolat. Poté, co jsem byl přizván ke kamerovým zkouškám, jsem se začal o život kriminalisty Jiřího Markoviče více zajímat, bylo to strhující. Mrzí mě jen to, že jsem se s ním nemohl setkat osobně, protože asi měsíc před natáčením zemřel.

Nový seriál Metoda Markovič: Hojer míří na Voyo:

Záběry z natáčení seriálu Metoda Markovič: Hojer.
Metoda Markovič: Nový seriál líčí hon na kanibala Hojera a práci kriminalisty

Jaký podle vás byl? A co jste si od něj přenesl do role?
Na tuhle otázku by se dalo odpovídat dlouho. Jednoduše jsem se snažil do role přenést co nejvěrněji téměř všechno, co jsem ze scénáře cítil, plus to, co jsem se postupně začal dozvídat. A samozřejmě jsem se všechno snažil obohatit i něčím osobním, snad ne nepodobným s panem Markovičem. Ale konkrétně vám to nepovím. Naopak, budu čekat na reakce diváků, jestli se mi tam právě něco z toho přenést podařilo.

Ani nenaznačíte?
No tak dobře… Pan Markovič byl silný kuřák a já ne.

Co dalšího jste musel roli dát, abyste se své předloze fyzicky přiblížil?
Režisér chtěl, abychom všichni trošku přibrali. Takže jsem si vyrobil takové to české ošklivé bříško. Taky jsem si musel barvit vlasy, účes sám o sobě podléhá dobovým zvyklostem. A denně jsem se musel holit, což bylo nepříjemné. Ale kotlety jsem měl svoje.

Zdroj: Youtube

Takže jste musel hodně jíst…
Lidově řečeno jsem žral. Všechno. A když jsem se pak snažil dávat po natáčení kila dolů, trvalo to tři čtvrtě roku. Nervovalo mě to, byl to zoufalý proces. Až během posledního měsíce jsem se začal vracet na svou původní váhu. U hubnutí, které je samozřejmě složitější než nabírání, potřebuje člověk pevnou vůli, která mi občas scházela. Pomohlo mi, že jsem začal chodit a jíst jinak.

Jedním z aspektů Markovičovy metody vyšetřování bylo navazování vztahů, vciťování se do lidských niter. Prý měl se zločinci, konkrétně i s Hojerem, až přátelský vztah. Dokážete to pochopit?
O jeho metodě toho bylo napsáno mnoho. Je to o tom, co o sobě říkal i sám pan Markovič. V tom se můj pohled na něj moc neliší. Vcítit se do jeho postavy bylo pro mě náročné, velice osobní a zároveň zábavné a obohacující. Gró jeho metody jsem nakonec spatřoval v čemsi nepopsatelném, ač i jím samotným popsaném mnohokrát, v čemsi až intimním. Právě díky tomu dokázal s pachateli mluvit jinak, uměl si je získat. Oni se k němu tím pádem chovali velice otevřeně, svěřovali se mu, protože byl přirozenou autoritou, vstřícným, empatickým a laskavým člověkem. Myslím, že pan Markovič možná ani nevěděl, co v sobě má a čím dokáže vládnout. Nebyl to z jeho strany žádný kalkul.

Podle informací Deníku už je v plánu další řada seriálu Metoda Markovič:

Kriminalista Jiří Markovič v penzi na Šumavě.
Legenda Markovič: Kluk z vesnice, který chytal vrahy v Praze a má svůj seriál

Mohlo by se zdát, že seriál tak trošku adoruje šíleného zločince. Jak to vnímáte vy?
Ano, nejsem zastáncem filmů a seriálů, které heroizují lidi, co páchali zlo a hrůzně ovlivnili životy mnoha nevinných. Obětí, pozůstalých, přátel, šokované veřejnosti… Těchto lidí se naše série pochopitelně dotýká taky. Ale když se podíváme na samotnou osobnost vyšetřovatele Markoviče, který se všem těmto lidem snažil pomáhat, musíme mu za mnohé vděčit.

Dáte k dobru nějakou scénu seriálu, která pro vás byla velmi vypjatá?
Byla jich celá řada. U některých se to třeba ani ze scénáře nedalo vyčíst, to se prostě přihodilo. Byly tam situace profesní, například možnost nahlížet do skutečných spisů včetně fotografické dokumentace, a tím pádem i osobní či rodinné. V tomto smyslu to pro mě, přiznám se, náročné bylo. Někdy jsem se možná ponořil až příliš. Konkrétně vám asi nic říct nechci, abych neprozrazoval děj. Rád totiž diváky překvapuju. Ale jako otce jedenáctiletého kluka pro mě byly velice silné situace týkající se dětí. A není to tam bohužel ojedinělé.

Záběry z natáčení seriálu Metoda Markovič: Hojer.Záběry z natáčení seriálu Metoda Markovič: Hojer.Zdroj: se svolením TV Nova/Voyo Originál

Jak jste si při natáčení sedl s představitelem Hojera, Petrem Uhlíkem, a seriálovou manželkou v podání Sarah Haváčové?
Rozuměli jsme se dobře, s Peťou jsme se chtěli setkat ještě před natáčením. Hledali jsme si k sobě vztah, který by se mohl podobat vztahu dvou hlavních hrdinů. A myslím, že jsme si sedli. Stejně tak se Sárou, s níž mám v seriálu úplně jinou, rodinnou a láskyplnou linku. Velice důležité pro mě bylo osobním setkání se skutečnou paní Markovičovou. Jsem jí za mnohé vděčný.

Metoda Markovič není váš první dobový seriál. Máte k nim vztah?
„Dobovky“ mám rád, rád se na ně dívám a jsem velice potěšen, když v nich můžu hrát. Beru to možná, jako takové dospělé splnění si dětského snu - moci cestovat časem. V tomto není Metoda Markovič ničím výjimečným, je to prostě jen jiný letopočet, ve kterém jsem ještě nebyl. Respektive byl, čerstvě narozený.