„Potkal jsem ho na cestě do Varů," svěřil se Dyk v úvodu koncertu v zaplněném Letním kině. „Však víte kde. Bylo jich tam na tisíc, ale tenhle jediný mě zaujal. Dostane ho nejlepší divák s nejhlasitějším projevem." Že je rozený showman, dosvědčil herec a zpěvák v následujících téměř třech hodinách, kde krom jazzových a swingových skladeb došlo i na kvízy, vtipné hlášky („Teď pozdravíme neplatící diváky. Ahoj!") a převleky. „Všiml jsem si, že se Madonna převléká po každé písni. Tak jsem se rozhodl, že se budu taky převlékat," komentoval zpěvák první změnu svého úboru. „Ale z úsporných důvodů ne po každé písni, jen po menší sadě." Jako hosty si přivedl postupně saxofonistu Michala Žáčka, Marka Ebena a Matěje Rupperta, celého ve fialovém, jenž bravurně vystřihl Mack the Knife čili Mackie Messera.
Už tradičně si Dyk zazpíval také s festivalovou partou – Jiřím Bartoškou, Kryštofem Muchou, Alešem Najbrtem, Jaroslavem Boučkem a Jiřím Macháčkem, kteří vystoupili s Matuškovým hitem Johohó, tuhle rundu platím já – samozřejmě stylově v námořnických čepicích. Druhá část koncertu se nesla i v duchu travoltovské horečky sobotní, pardon, pondělní noci a dalších melodií, a tak ve finále tančilo mezi uličkami skoro celé Letní kino.
Koulení pro DebRu
V pondělí ráno se koulelo pro charitu. Společnost DebRa, jež je letošním neziskovým partnerem karlovarské přehlídky, pečuje o pacienty s nemocí motýlích křídel a vedení festivalu se úspěšně zhostilo ranní akce na jejich podporu. Ve štafetě se speciální dvoumetrovou koulí zavinutou do atrapy ostnatého drátu se vystřídali Jiří Bartoška, Marek Eben, Jiří Macháček a další. V kinech se představil i tzv. Tichý pianista, britský muzikant Neil Brand, vystudovaný herec, který už léta skládá novou hudbu ke starým němým snímkům. Jeho klavírní doprovod Hitchcockova Světového šampiona a výběru z grotesek s Laurelem a Hardym působil jako zjevení a přesun do jiné časové dimenze. „Filmu, který doprovázíte, musíte porozumět. Jinak je to debakl," soudí Brand. „Zažil jsem doprovod k filmu Bustera Keatona, kde klavírista jeho humor úplně pohřbil. Hrozný zážitek."
close
zoom_in
V Becherově vile se potkali domácí i zahraniční producenti, aby tu prezentovali chystané filmové projekty, jež mají ambice pro mezinárodní koprodukci.
Uspat navždy
Na Master Class zasea vystoupila italská herečka a režisérka Valeria Golino, známá mj. z filmů Rain Man nebo Čtyři pokoje, jež přivezla svůj režijní debut Miele. Řeší aktuální společenské téma: eutanázii. Herečka jej natočila podle knihy, jež má trochu jiné vyznění než její film. „Kniha se zabývá otázkou, zda k eutanazii v případě nemocného starce, jenž má bolesti a deprese, sáhnout či ne. Náš scénář vychází z rozhodnutí, že ano a jak. Včetně toho, jak zvládnout vztahy blízkých k nemocnému a průvodní silné emoce," říká půvabná šestačtyřicetiletá filmařka.
close
zoom_in
K režii se propracovávala postupně. „Jen jsem si tak oťukávala různé profese, pozorovala režiséry na place a jednoho dne ve mně uzrálo rozhodnutí to zkusit," řekla. „I když mě řada kolegů a přátel varovala, ať to nedělám. Já věděla, co chci – především dobrý scénář. A ten jsme myslím měli." Tři silné ženy během natáčení (kromě ní scenáristka a hlavní herečka) si prý navzájem nepřekážely, nehádaly se. „Takhle nepřemýšlím," smála se Golino. „Pro mě je důležité, že lidé pracují, jedno jakého pohlaví. A musím říct, že i muži byli velmi užiteční…"
