Miloš Macourek, rodák z Kroměříže, byl rodiči označován za černou ovci rodiny, protože svá studia nezakončil ani maturitou. Po válce utekl do Prahy, kde se protloukal, jak se dalo. Od mládí byl ale tvůrčím člověkem. Psal zejména básně, které byly ve čtyřicátých letech publikovány v Mladých arších, Bloku nebo tištěném programu divadla D 47.

Na konci padesátých let vyšla jeho první básnická sbírka Člověk by nevěřil svým očím a psal také pro děti. Býval přirovnáván k francouzskému básníkovi Jacquesu Prévertovi, kterého překládal do češtiny.

Císařův pekař a Pekařův císař
Velký mistr malých rolí. Nezapomenutelný Filipovský se proslavil i jako dabér

Bizarní styl a smysl pro humor si Miloš Macourek brou- sil od roku 1959 v pražském Divadle Na Zábradlí, v němž působil i Václav Havel. Stali se z nich přátelé a o tři roky později spolu napsali hru Nejlepší rocky paní Hermanové. Macourek si tam také definitivně vybral mezi vážným uměním a rozverností.

V roce 1962 mu vyšla i první próza Živočichopis. V roce 1964 pak pro Divadlo Na Zábradlí přepracoval hru Alfréda Jarryho Král Ubu. Tehdy už začal pracovat na Barrandově jako dramaturg, psal scénáře pro krátké animované a poté i celovečerní filmy.


Vorlíček i Lipský 

Když filmaři zjistili, jaké nadání v Macourkovi dřímá, začali se o něj přetahovat – nejvíce Oldřich Lipský s Václavem Vorlíčkem.

S prvně jmenovaným vznikly snímky Muž z prvního století (1961), Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) nebo Šest medvědů s Cibulkou (1972). S tím druhým pak Kdo chce zabít Jessii? (1966, ilustrace komiksových postav vytvořil Kája Saudek), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), Pane, vy jste vdova! (1970), Dívka na koštěti (1971), Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) či Což takhle dát si špenát (1977). Úlitbou režimu byl snímek Bouřlivé víno (1976) a na něj navazující dvě pokračování, taktéž z režijní dílny Václava Vorlíčka.

Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Ve filmu si zahráli i Miloš Kopecký a Míla MyslíkováJak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Ve filmu si zahráli i Miloš Kopecký a Míla MyslíkováZdroj: se svolením České televize

V téže době vznikl ale i další majstrštyk, tentokrát ve spolupráci s režisérem Jindřichem Polákem, a to sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem. Stejně jako v Einsteinovi se v ní řeší stejné téma: cestování časem do minulosti za účelem změny chodu dějin s patřičnými důsledky v budoucnosti.


Dětské seriály 

Pohádkový svět či fantasy konfrontoval Macourek s realitou i v seriálech Arabela (1980), Létající Čestmír (1983) a Křeček v noční košili (1987), při nichž se opět sešel s Vorlíčkem. Na začátku devadesátých let se tvůrci spojili i na pokračování Arabely – Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.

Josef Vinklář v Nemocnici na kraji města
Josef Vinklář hrál do posledního dechu. Reputaci lékaře Cvacha už ale nenapravil

Na vzniku kreslených seriálů Macourek spolupracoval s výtvarníkem Adolfem Bornem. Jejich nejznámějšími počiny jsou příběhy o Machovi a Šebestové nebo o opičce Žofce. Podle Macourkovy manželky Jiřiny si pánové padli do noty, protože oba měli rádi nadsázku. „Nebylo to jen tvůrčí spojení, ale stali se z nich úžasní přátelé,“ řekla Deníku před šesti lety Macourková.

Při průniku do dětského světa byla podle ní oběma umělcům inspirací dcera Adolfa Borna. „Byla to malá holčička, která měla bratrance. Tak vznikli Mach a Šebestová,“ doplnila.


Kytice na závěr 

V posledních letech svého života se Macourek podílel na Kytici (2000) režiséra F. A. Brabce. Václav Vorlíček pak podle jeho scénářů natočil ještě snímky Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001) a Saxána a Lexikon kouzel (2011), které se už ale větších úspěchů nedočkaly.

I tak po sobě pánové zanechali mimořádný odkaz. Byl by ještě větší, kdyby se realizovala americká verze filmu Kdo chce zabít Jessii?. Jenže přišly události srpna roku 1968, které rozjeté plány umělců definitivně zhatily.