Třináctiminutová animovaná koláž s hranými scénami je režisérčinou osobní zpovědí, jde o jakési vlákno vzpomínek na otce a složitý vztah s ním. Přináší zároveň poselství, že nikdy není pozdě na vzkříšení vztahu s blízkými a pochopení některých jejich životní rozhodnutí. Film vychází z dopisů, které posílal Dianě otec před lety z vězení a na které odpovídá až jako dospělá.

„Jsou plné lásky, kterou jsem od něj osobně nikdy nezažila,“ říká nadaná absolventka FAMU.

„S motivem vězení jsem pracovala od začátku, byl to můj hlavní inspirační zdroj. Ve finále byla ale důležitá druhá postava a tou jsem já, respektive můj vztah k tátovi. Zpětně vidím, že byl zpočátku plný agrese a vzteku, který ale postupně díky práci na filmu vyprchal. Tyhle emoce jsou k ničemu. Po roce a půl jsem došla k velkému pocitu úlevy, film byl pro mě jakousi formou terapie.“

| Video: Youtube

Snímek, který srozumitelně promlouvá o rodinných vztazích, lásce a odpuštění, se dotýká také konfliktu vietnamských tradic a evropských hodnot. Režisérčin otec totiž opustil její matku proto, že mu porodila dceru, nikoli syna. Nápaditá koláž prvků hrané, animované i dokumentární tvorby měla světovou premiéru v Locarnu, vyhrála kromě jiných Českého lva a cenu domácí kritiky.