Stejně jako hrdina seriálu OKTOPUS kapitán Dítě, kterého hraje, má rád studený bufet, zejména vlašský nebo pařížský salát, a také rád cestuje vlakem.
„Několik styčných bodů by se našlo. Ale nejsem takový dobrodruh jako on. Kapitán Dítě je povahou hráč, potřebuje výzvu, vzrušení, chce zažívat napjaté situace. Tuhle vlastnost postrádám, takže pro mě bylo zajímavé dostat se do jeho způsobu myšlení. Na druhou stranu je to výtečný analytik, výborný detektiv, který má právě díky svému hráčství smysl pro logické myšlení a dovede myslet několik tahů dopředu,“ porovnává herec Miroslav Krobot.
Dítě je přímo vášnivý karetní hráč, taky sází na koňských dostizích. Je vám to blízké?
Na koně se dívám rád, ale jen v televizi. Natáčení na závodišti v Lysé nad Labem mě opravdu bavilo. Sledovat tu každodenní péči o koně a tréninky byl zážitek.
Mohl jste si pro postavu Dítěte něco vymyslet, nějaký jeho znak? Nebo jste ho tvořili výhradně s režisérem Janem Pachlem, který má mimochodem na kontě seriály Cirkus Bukowsky, Rapl a Volha?
Ano, kapitán Dítě je trošku takový poutník, který nikde pořádně nebydlí, rozvádí se, prostě není ukotvený. A tak mě napadlo, že by tím jeho znakem mohl být baťůžek, který pořád nosí, jako by byl neustále na cestách. Pak jsem si ale uvědomil, že to bylo prokletí, protože jsem si musel v každém záběru pamatovat, jestli mám ten baťoh na pravém nebo na levém rameni, no hrůza. Takže to byl spíš nesmysl, že jsem s tím přišel. Ale teď už se toho nezbavím.
Vaší kolegyní je v seriálu Marika Šoposká. Hraje kapitánku Fáberovou, která se na kdysi nevyřešené kauzy podívá novýma očima. Jak jste si sedli?
Velkou výhodou bylo, že jsem Mariku před natáčením vůbec neznal – z jeviště, ani osobně. Ona mě taky ne. Tudíž bylo velice příjemné, že jsme spolu šli úplně od nuly. A to je vždycky zajímavé, protože na začátku je člověk trošičku opatrný, hledáte si k sobě s tím druhým cestu. Ale vzhledem k tomu, že nás práce na seriálu bavila, byly to vlastně velké úkoly, co se po nás chtěly, pomaličku jsme se k sobě dostávali. Řekl bych, že od poloviny seriálu už to mezi námi skvěle klapalo.
Upoutávka na serál OKTOPUS:
V prvním dílu nazvaném Ztracený případ řešíte vraždu lichváře i případ vyloupené pošty. Moc akčnosti v něm nepředvádíte. Dočkáme se v tomto směru od Dítěte nějakého posunu?
Ne, kapitán Dítě se těmto věcem zásadně vyhýbá. Nenosí zbraň a je neuvěřitelně líný. Navíc předstírá, že řídí auto, ale ve skutečnosti ho šoféruje Fáberová. O Dítěti se jako o akčním hrdinovi absolutně mluvit nedá. Akční scény samozřejmě v seriálu jsou, ale netýkají se mojí postavy.
Je těžké získat vás do detektivní série?
Přiznám se, že se v detektivním žánru příliš neorientuji. Dal jsem si čas na rozmyšlenou, absolvoval jsem na to téma několik rozhovorů, jak by moje postava měla vypadat a co by ode mě bylo požadováno. Pak jsem se rozhodl takovým hráčských skórem 70:30, že do toho jdu.
Takže detektivky nemusíte ani jako divák či čtenář?
Vůbec, na rozdíl od mé manželky, která je hltá poměrně fanaticky, zejména ty severské. A už vůbec si neumím představit, že bych v krimi oboru fungoval, že by to bylo moje povolání. I když věřím, že pro spoustu lidí je to zajímavá práce. Já bych prostě neměl tu trpělivost čekat na rozuzlení toho kterého případu.
Přesto – jaký jste měl pocit ze zmiňovaného prvního dílu, který jste s novináři viděl?
Dojem jsem si zatím nestačil udělat, na to je po zhlédnutí prvního dílu příliš brzo. Mám ale velmi příjemný pocit z obrazové stránky věci, kamera se mi zdá zajímavá. Je to i díky tomu, že se jednotlivé případy odehrávají v reálu a zároveň mají retro polohu, v níž se vracíme do doby, kdy byl ten který případ spáchán a nedořešen. Taky mně podle reakcí v sálu přišlo, že kromě toho, že by OKTOPUS mohl být zajímavá detektivka, mohl by diváky i bavit, protože nepostrádá vtipné situace či dialogy. Bylo by to fajn.
Sám jste i režisér. Měl jste tendenci mluvit Janu Pachlovi do práce? A co požadujete od svého kolegy, když vás má vést jako herce?
No, je to trošku schizofrenie, ale jako herec se snažím vyjít režisérovi maximálně vstříc, protože vím, jak je nepříjemné, když mu do toho někdo „rejpe“. Samozřejmě kdyby byl režisér nepřipravený nebo kdybych cítil, že je něco špatně, ozval bych se. Ale v případě Honzy Pachla jsem k tomu neměl sebemenší důvod.
Na place jste strávil sto šest natáčecích dní. Jak těžké je to přežít?
Únava se stupňuje, to je samozřejmé. Nejtěžší jsou pro mě velké špalky textu. Potřebuju na ně delší čas, protože mám špatnou krátkodobou paměť. Ale celkově zatím snáším natáčení překvapivě v pohodě.
Už jsme zmínili, že rád cestujete vlakem. Je to teď ponejvíce do Olomouce, kde se věnujete nově založenému divadelnímu spolku?
Přesně tak, stejným směrem jezdím i na chalupu, kterou mám padesát kilometrů od Olomouce. Cestování vlakem si užívám, je to mnohem lepší, než jezdit autem.
A co tedy v Olomouci chystáte?
Náš amatérský spolek jsme založili s kamarádem psychologem, jde tedy o kombinaci psychoterapie a divadla. Prostřednictvím inzerátu, který jsme si dali do tamních novin, se nám do něj přihlásilo přes sto lidí. Takže jsme museli udělat konkurz a zůstalo nás dvanáct nebo patnáct, různě se to liší. No a momentálně připravujeme první představení. Hrozně nás to všechny baví, protože nemáme žádné ambice. Můžeme si dovolit být špatní, což je krásný pocit.
Takže z velkých režijních prací se stahujete?
Vlastně ano, mám pocit, že všechno, co jsem chtěl, jsem už udělal. Něco ještě režírovat budu, ale už to opravdu omezuju na minimum. Naposled jsem připravil v brněnském Janáčkově divadle operu Kouzelná flétna. A teď budu v Moravském divadle v Olomouci režírovat adaptaci Lišky Bystroušky, což je další moje srdcovka. Takže ano, máte pravdu. Z režie se pomalu stahuju a časem to bude i z herectví.
To mnozí nechtějí slyšet..
Nebude to hned. Na podzim se chystám na natáčení filmu s režisérem Bohdanem Slámou s pracovním názvem Konec světa. Měl by být silným příběhem ze složité doby kolem roku 1968. Bude to náročná role. A za rok začneme natáčet druhou sérii seriálu OKTOPUS. To už se pak nebude dát s ničím jiným kloubit. Bude to zase nadoraz.