Mozaika je příběhem jedné velké, zdánlivě sourodé rodiny a dokazuje, že i moderní rodinný seriál lze napsat a natočit vkusně. Alice Nellis patří k solidním stálicím naší scenáristické scény a píše o věcech, které má dobře odpozorované a často i prožité. Rodinné vztahy tematizuje ve svých filmech - Výlet, Tajnosti, Mamas & Papas nebo Perfect Days, jež také režírovala. Tentokrát se nicméně režijní taktovky ujaly jiné filmařky: Jasmina Blaževič a Lenka Wimmerová.

Malé rodinné sopky

Mozaika je směsí různých rodinných povah a vztahů, pod jejímž povrchem bublají skrytá přání i bolesti, pochybnosti, nevyřčené křivdy, ale i láska. V závislosti na tom, kdo je řeší a jaký má naturel (i míru životních zkušeností), čas od času mírně nebo bouřlivěji vybuchnou. Startérem těchhle malých sopek v jednotlivých vztazích, jež poznamenávají celou rodinu, je oznámení matky a otce, že se hodlají po letech rozvést. Zatím nikdo přesně netuší pravý důvod (a autorka jej nechává patrně až na pozdější čas), nese to s sebou ovšem jeden problém. Rozcházející se manželé hodlají kvůli tomu zrekonstruovat svůj dům, aby se mohl prodat, a žádají dospělé děti o dočasný azyl. Samozřejmě každý zvlášť.

Potomky mají čtyři, dva synové jsou adoptovaní, třetí syn a dcera jsou dvojčata. Všichni, kromě dcery Madly, žijí ve vztazích, jeden syn v homosexuálním svazku, dcera, která jako jediná mezi svými partnery tápe, zjistí, že je těhotná. A zatímco ona sama se matkou být necítí, o její ještě nenarozené dítě se v rodině strhne doslova rvačka. „Uchází se“ o ně jednak bratr žijící s jiným mužem, jednak švagrová, jež se svým manželem a Madliným bratrem o dítě už dlouhý čas marně usiluje…

Bitka o dítě

Alice Nellis má s adopcí v rodině osobní zkušenosti, situace i postoje daných aktérů rozehrává vcelku zkušeně a svižně. I když načrtnuté problémy jednotlivých párů působí v úvodním díle nakonec zajímavěji než samotná startovací zápletka s rozvodem seniorů, jež se dá záhy předvídat a na niž dlouho čekáme.

| Video: Youtube

Autorce a režisérce filmů Tajnosti, Buko a spoluscénáristce snímku Němá tajemství se dobře vede v niterných komorních příbězích, kde se může soustředit na několik postav a nechat diváka nořit do zákrut jejich duší a spoluprožívat s nimi jejich osudy, strachy a drobné radosti. V seriálu se přece jen podřizuje televizí dané stopáži (16 dílů po 55 minutách) a nároku deseti hlavních figur včetně partnerů dětí, takže se uchyluje občas k zjednodušení nebo naopak natahování dílu. K některým postavám nebo jejich motivacím – alespoň zatím (hodnoceno dle prvních čtyř dílů) - tak máme dál, než bychom si přáli.

Síla všedních okamžiků

Její silnou parketou zůstávají nicméně i tady všední, občas bizarní situace, do nichž se postavy dostávají – třeba Madla na návštěvě v rodině svého studenta i milence a posléze bloumající s pošramocenou nohou, bez peněz a mobilu v ulicích, otec atakovaný přísnou Madlinou sousedkou, jež na něj nejdřív málem volá policajty a pak ho pozve na pivo (skvělá Zuzana Mauréry) nebo maminka totálně přestavující pokoj, jenž jí mladí připravili. Fungují také přesné postřehy obyčejných rodinných mechanismů, jež setrvačně fungují i v nových situacích - když matka během krizového telefonátu kvůli dceři automaticky otci zahlásí: „Jo a nezapomeň si vzít ty noční kapky.“

close Taťána Medvecká v seriálu Mozaika info Zdroj: se svolením Voyo zoom_in Taťána Medvecká v seriálu Mozaika

Pozitivem seriálu je i fakt, že si na nic nehraje, necpe divákům načančané luxusní interiéry bytů a restaurací, ale pracuje s obyčejnými uvěřitelnými kulisami, starými domy, zašlými zákoutími či všedními maloměstskými exteriéry.

Herecká posila

Příjemným bonusem je občasný humor, který funguje lépe v dialozích než režírovaných situacích. A samozřejmě dobré herecké obsazení: především Taťjana Medvecká a Karel Heřmánek v rolích rozcházejících se a vzájemně se špičkujících seniorů, David Máj, Marek Adamczyk, Jan Nedbal a Eva Podzimková jako jejich děti a Martha Issová, Kristýna Ryška nebo Tomáš Drápela v rolích jejich partnerů.

Jak si Mozaika povede v přesvědčivém drobnohledu celé rodiny v dalších dílech a zda přinese dostatečně nosné nápady posouvající děj, stěží odhadovat. Snadné to nebude. I když se ne všechny momenty zatím daří a tempo sem tam vázne, stojí seriál za pozornost. Minimálně díky své snaze vyprávět o vícegeneračních vztazích a jejich proměnách v čase. O tom, kam se posunul tradiční model rodiny i partnerské závazky a co dnes pro různé generace znamenají.

Platformě Voyo patří uznání, že se pouští kromě vděčnějších true crime a atraktivních story typu Iveta i do těchto seriálových vod. Ve svém žánru je Mozaika poctivý projekt, který vyčnívá nad nejrůznějšími televizními výlety rodin na chorvatské pobřeží, jejichž členové řeší pouhé pseudoproblémy.

Hodnocení Deníku: 65 procent