Kliknutím zvětšíteDo zápasu s politickou odpovědností i osobním svědomím, který sváděli muži srpna 1968 tváří v tvář Leonidu Brežněvovi a tvrdému sovětskému diktátu, má realizace snímku daleko. Přesto se film o Františku Kriegelovi nerodil lehce. Jako by se klíčové téma z hlediska našich dějin a osobní odvahy samo o sobě vzpíralo, provázel je letitý spor a soudní pře autora scénáře (i knihy) Ivana Fíly a producenta Miloslava Šmídmajera. Mimo jiné kvůli neshodám ohledně celkového konceptu a výše rozpočtu.
Odhalování charakterů
Režisérem hotového snímku je Petr Nikolaev, jehož nakonec producent pověřil režií namísto Fíly. Film začíná krátce před okupací, v momentě, kdy sovětská moc vyjednává s částí našich tehdejších vůdčích politiků ve snaze zvrátit dosavadní svobodný vývoj započatý Pražským jarem. V popředí je zejména groteskní trio Vasil Biľak, Alois Indra a Drahomír Kolder, rozehrávající nechvalně známým zvacím dopisem svou zákulisní hru o posty a poklonkování sovětské moci.
Záhy nato vypuká to, co všichni známe z fotografických a filmových archivů – přijíždějí „spřátelená vojska“. Vládní činitelé v čele s Dubčekem bránící se invazi jsou letadlem odpraveni do izolace do Moskvy a začíná brutální politický nátlak, který tvůrcům slouží k odhalování charakterů a postojů jednotlivých aktérů.
Stěží lze odhadnout, jak by „muž stojící v cestě“ vypadal v režijním podání autora scénáře. Portrét, který předložili Šmídmajer s Nikolaevem, je sevřeným komorním dramatem, až na výjimky se odehrávajícím mezi čtyřmi stěnami. Věznice, kanceláří, bytů či rozhlasového studia. Čili pojetí, jaké je režisérovi blízké a v němž se mu nejvíce daří.
První hlášení Československého rozhlasu o okupaci Československa dne 21. srpna 1968:
Ať je to křehká love story z 50. let Kousek nebe nebo o dost syrovější …a bude hůř, originální adaptace kultovní knihy Jaroslava Pelce Děti ráje o alternativním životě mládeže v 70. letech. Přesto tentokrát uspěl režisér hitu Báječná léta pod psa jen napůl.
Studie potupy
Ve filmu se daří načrtnout jednotlivé charaktery a atmosféru kolem zoufalého i proradného manévrování vládních politiků, jež vyvolává nastalá společenská krize. Ze tmy kanceláří a vězeňských koutů vystupují na světlo některé lépe, jiné méně známé tváře těchto dní.
Nikolaev nechá diváka lehce nahlédnout do Kriegelova rodinného i lékařského zázemí, kde ve scéně s nekompromisně vyhozenou doktorkou nastíní částečně jeho povahu. Několika dialogy s manželkou, Židovkou Rivou (ve skvělém podání Zuzany Mauréry), načrtne jejich vztah a vzájemné sladění ohledně neústupnosti. Jinak je ale film spíše než hlubším vhledem do Kriegelova života a kontroverzní osobnosti jakousi místy sžíravou, místy lehce nudící rekonstrukcí jedné z našich nejhorších politických potup.
Upoutávka na film Muž, který stál v cestě:
Zkratkovitý způsob vyprávění a občas nepřehledné množství postav (vzniklé patrně krácením scénáře) budou navíc komplikací zejména pro mladší diváky, kteří toho o dané etapě - jak potvrzují i sami starší herci z filmu - mnoho nevědí.
Dobré herecké výkony
Velkou devízou filmu jsou naštěstí herci, především Tomáš Töpfer v titulní roli, který dává svému Františkovi v rámci scénáře co možná nejvíce výrazových nuancí. Od věcného realismu a typicky židovského sarkasmu až po niterné vědomí marnosti celého boje, jehož je součástí.
Kromě něj si mohou diváci nejlépe zafixovat prezidenta Ludvíka Svobodu, jehož válečnou zkušenost i znalost sovětského „protivníka“ dobře vystihl Alois Švehlík, Alexandra Dubčeka, nepříliš statečně balancujícího na hraně mravní politické odpovědnosti a osobní slabosti, jemuž dal přesvědčivý výraz všestranně nadaný slovenský herec Daniel Heriban, který se premiéry nedožil - před několika dny v pouhých 45 letech zemřel.
Čtvrtou nepřehlédnutelnou a smutnou figurou je pak Gustáv Husák v podání Adriana Jastrabana (ve filmu Havel jsme ho mohli pro změnu vidět jako Alexandra Dubčeka), který prochází ve filmu asi nejdramatičtějším vývojem. Od Kriegelova válečného souputnika, kamaráda a ideologicky spřízněného kolegy se během pár moskevských dnů promění v chladnokrevného pragmatika, servilního vůči sovětské moci.Za zmínku stojí i výborný casting Leonida Brežněva, z něhož jde nefalšovaná hrůza.
Dluh Kriegelovi
Za pozornost stojí i kamera Ramúnase Greičiuse, která si šikovně hledá cesty k hereckým tvářím a pomáhá budovat stísněnou atmosféru. Společně s příslušným dílem série České století nebo filmem Jan Palach připomíná Muž, který stál v cestě alespoň trochu události, jež by neměly být zapomenuty. Jejich účinku ale vzhledem k zvolenému konceptu a nešťastnému uzavření debatujících postav do čtyř stěn nedociluje. Silnějšímu a dramatičtějšímu Kriegelově příběhu zůstal snímek leccos dlužen.
Hodnocení: 55 procent
31
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
