Na západní frontě byl klid. Poslední slova Remarqueovy slavné knihy, završující v absurdním kontextu osud hrdiny Paula Bäumera ve válečném pekle, vešla do dějin. Spisovatel zatraceně dobře věděl, o čem píše. Sám se účastnil krvavé válečné vřavy a byl několikrát vážně zraněn včetně průstřelu krku.

Zmarněné mládí

Ke svému mistrovskému dílu usedl deset let po válce a vtělil do něj pocity a beznaděj mladé generace, která své životní plány zmarnila v zákopech. Stejně jako hrdinové knihy i on se svými vrstevníky cítil, jak ztrácí chuť do života, prošel deziluzí z „první práce, kterou byla výroba mrtvol.“ Nelíčil hrdinství vojáků, ale jejich detailní utrpení.

Sylvester Stallone jako válečný veterán Rambo
KVÍZ: Před 40 lety prolili první krev. Rambo se stal legendou

„Dnes bychom krajem našeho mládí procházeli jako turisté. Jsme sežehnuti skutečností… Nejsme už bezstarostní, – jsme hrůzostrašně lhostejní. Opuštění jako děti a zkušení jako staří lidé, suroví a smutní a povrchní, – myslím si, že jsme ztraceni,“ shrnuje v knize. Stěží mohl při psaní tušit, jakou slávu román získá. Zvlášť když nakladatelství S. Fischer Verlag jeho text v roce 1928 odmítlo s tím, že jde po tolika letech už o neaktuální téma. Naštěstí se nenechal odbýt.

Vypískaný film

Román se dočkal dvou filmových přepisů, v roce 1930 a 1979. První z nich z dílny Američana Lewise Milestonea slavil velký úspěch a získala dva Oscary (film a režie). V evropských kinech se nicméně objevil v době, kdy se nad demokracií a svobodnou kulturou kvůli nastupujícímu nacismu smrákalo.

První projekce v Berlíně roku 1930 provázely nepokoje národních socialistů, obušky a pohoršené pískání. Premiérovou atmosféru 4. prosince v kině Mozartsaal (dnes Goya), kde usedli mimo jiné Carl Zuckmayer, Lion Feuchtwanger a Egon Ervin Kisch, zachytil List Frankfurter Zeitung posléze takto: „Všude pach smradlavých bomb, pískot, výkřiky – pryč s vládou, která povolí takový film! Když se rozsvítilo světlo v sále, vyslechli diváci řeč dr. Goebbelse na obranu německé národní kultury.“

Zdroj: Youtube

Film běžel v tu dobu už třiadvacátý týden s úspěchem v New Yorku, drama, které kolem „skandálního“ filmu vytvořila Goebbelsova klaka, však vedla k jeho zastavení. Zhruba po roce se ještě snímek promítal (s vystřiženými scénami s protiválečnými dialogy), nakonec ale říšský úřad „pro filmový dozor“ jeho distribuci zcela zakázal.

Poprvé Němci

Také druhý britsko-americký přepis Delberta Manna z roku 1979 byl důstojným zpracováním Remarquova příběhu. Tvůrci měli sice omezený rozpočet a na akčních scénách je to znát, nicméně šlo o televizní verzi, navíc ideu díla film zachoval. O rok později se dočkal Zlatého glóbu v kategorii nejlepší televizní minisérie/film.

Vojtěch Dyk jako Josef Mysliveček
Druhý Amadeus se nekoná. Il Boemo tiše pluje Myslivečkovým životem

Aktuální adaptace na Netflixu je první, kterou iniciovali filmaři němečtí – téměř pětadevadesát let poté, kdy jejich rodák Remarque knihu napsal. „Svět si musí připomínat hrůzy první světové války, protože konflikty se vedou stále, lidé jsou nepoučitelní,“ řekl při premiéře na zářijovém torontském festivalu režisér Edward Berger o svém „intimním portrétu mladých mužů ve válce“. „Je to fascinující kniha s antiválečným poselstvím. Když mi ji producent nabídl, cítil jsem, že je teď na ni správný čas a že ji musíme natočit i my, Němci.“

Pochvala od expertů

Film má zatím příznivé reakce, a to včetně odborníků na Remarqueovo dílo z institutu Erich Maria Remar-que-Friedenszentrum v Osnabrücku. „Určité momenty mě iritovaly, protože film není přesnou adaptací románu jako ten z roku 1930. Je jiný, drsnější,“ řekla webu ndr.de kultur Claudia Junková. „Ale jak se blížil ke konci, cítila jsem, že mě zasáhl.“

Obdobně vnímá film a zobrazení války šéf centra Thomas Schneider. „Film Edwarda Bergera má silný emoční náboj. Dosahuje ho rafinovanou kombinací brutálních obrazů válečných situací a klidných okamžiků, kdy jednotlivé postavy náhle dosahují určité mezilidské blízkosti,“ soudí Schneider o filmu, který německá filmová akademie vysílá do oscarového klání.