„Profesionálka“, „opravdová dáma“, „originální hlas“, „pokorná ženská“ – tak o fenomenální Haně Zagorové v dokumentu mluví její přátelé, kolegové a spolupracovníci. Snímek mapuje kariéru populární umělkyně od doby, kdy se objevila na české hudební scéně jako interpretka a textařka popových šansonů, přes její slavné spolupráce s Petrem Rezkem, Karlem Vágnerem, Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem nebo s italskou star Drupim až po její porevoluční působení na obrazovkách TV Nova ve vlastním pořadu.

Dokument dává nahlédnout i do zpěvaččina soukromí. Na společné soužití vzpomíná bývalý manžel Vlastimil Harapes a téměř třicetiletý svazek hodnotí druhý manžel Štefan Margita slovy: „I po těch letech se pořád těším domů.“ Nechybí ani emotivní pohled na dramatický konec roku 1989, kdy se Hana Zagorová po téměř půlroční vynucené pauze kvůli podpisu Několika vět stala jedním ze symbolů Sametové revoluce.

Madam a sedm loupežníků z roku 1969
Nech brouka žít a madam mezi loupežníky. Zagorová si zahrála ve filmu i televizi

„Jsem ráda za tu dobu, kterou jsem prožila, že jsem mohla být její součástí,“ bilancuje Hana Zagorová. „Jsem ráda i za to, že jsem se snad malinkatým dílečkem zasloužila o to, co je a co máme. A jsem pyšná na sebe, že jsem se nebála. A že bylo čeho! Člověk by měl žít tak, jak to unese jeho svědomí. A já mám svědomí docela čisté,“ dodává zpěvačka.

Podle režiséra a scenáristy Michala Čoudka zahrnovalo natáčení přes rok a půl práce, včetně „nakoukávání“ archivních záběrů či domlouvání respondentů do dokumentu. „První verze filmu měla tři a půl hodiny,“ říká Čoudek. Do příprav dokumentu se negativně promítla i pandemie. „A to přímo, když onemocněla Hanka a vše se odkládalo. Nebo následně kvůli omezenému cestování, kdy se musela zrušit některá externí natáčení,“ doplňuje režisér a scenárista.