První nominovaný snímek Adam a Pes vysvětluje, proč se právě čtyřnohé chlupaté zvíře stalo nejlepším přítelem člověka. Počátky to má už v ráji. I když bylo psovi samotnému možná líp, nakonec na rozdíl od Boha dokázal člověku odpustit. Animace připomíná japonské samurajské filmy a není na první pohled líbivá, ale u příběhu vyhnání z ráje funguje. Navíc při stopáží pouhých patnácti minut nemůže taková nedokonalost nikoho rušit.
Hříčka Čerstvé guacamole jasně dokazuje, že méně je někdy více. Režisér Adam Pesapane, který si říká PES, v ní ukazuje, jak si z dobře známých předmětů udělat mexickou avokádovou omáčku. Jen to nejsou předměty, jaké byste asi čekali. U dvouminutové scénky se nedá hovořit o příběhu, každý originální nápad jako tento se cení.
Na vážnější notu hraje Timothy Reckart ve svém snímku Až po uši. Staví jej na skvělé metafoře o odcizení po letech manželství – on si žije na zemi, ona na stropě. To je pak zdrojem nejen spousty úsměvných situací, ale také snahy najít k sobě opět cestu. Film má fungující pointu a je neuvěřitelné, kolik toho dokáže říct bez jediného slova.
Pětiminutovka Simpsonovi: Maggie zasahuje velice příjemně překvapuje tím, co se ještě dá o žluté rodince natočit. Byť seriál v posledních letech už nedosahuje kvality dřívějších sérií, tohle je skvělý díl. Vtipný, svižný příběh o nejmladší člence Simpsonových, která zachraňuje osamělou motýlí kuklu před násilnickým miminem, totiž nabízí spoustu nápadů a dobré rozuzlení.
Vítězem Oscara se ale v této konkurenci staly Papíry Johna Kahrse. Snímek vypráví o muži, který se při cestě do práce setká s krásnou dívkou. Sice mu zmizí, ale mladík dostane druhou šanci, když ji zahlédne v okně mrakodrapu naproti přes ulici. Ať už si o uvěřitelnosti takové zápletky myslíme, co chceme, Američani tohle prostě umí. Film má skvělou atmosféru, hudbu a romantika funguje na jedničku, až se člověk přistihne, že dvojici hrozně drží palce. A to všechno v pouhých sedmi minutách. Někdy zkrátka jen tak málo emocí stačí k nezapomenutelnému zážitku.
