Vorlíček natočil film na motivy pohádky Boženy Němcové v koprodukci s tehdejším východoněmeckým studiem DEFA, Tři oříšky pro Popelku ale od samého počátku slavily úspěch i v tehdejším západním Německu. Zájem 
o snímek nepotvrzuje pouze počet jeho televizních repríz během Vánoc hned na několika televizních kanálech, ale i to, že je každoročně prvním vyprodaným DVD nosičem z předvánoční nabídky pohádek ve většině německých obchodů.


O tom, jak velký vliv má Vorlíčkova pohádka, svědčí i případ z počátku roku, kdy byly ukradeny Popelčiny šaty z výstavy na zámku Moritzburg u Drážďan, kde se některé scény filmu točily. O tři měsíce později organizátoři dostali šaty zpět v balíku bez uvedeného odesílatele, krátce poté se ale ke krádeži přiznala sedmatřicetiletá žena ze Saska-Anhaltska. Prý je vzala, protože si chtěla splnit svůj dětský sen a zatančit si ve stejných šatech jako Libuše Šafránková. Pro zlodějku neskončil tanec v Popelčiných šatech pohádkově, soud jí nakonec uložil pokutu a nařídil jí uhradit výdaje za soudní řízení.