Divadlo měl Boris Rösner v krvi. Není divu, když jeho rodiči byli herečka Jarmila Horská a dirigent a režisér Mirko Čech, vlastním jménem Rösner. Kumštu se navíc věnovala i jeho babička z matčiny strany.

Na jevišti stál rodák z Opavy už jako dítě. Na DAMU ho přijali hned napoprvé. Po jejím absolvování v roce 1973 nastoupil do angažmá Divadla F. X. Šaldy v Liberci, po pěti letech přešel do Městských divadel pražských, kde strávil devět let, a pak do Národního divadla v Praze, jehož členem byl až do své smrti.

Salieri i Harpagon

Často hrál záporáky, nezkrotné individuality. Přispělo k tomu i zranění oka, které prodělal v dětství a které mu někdy dodávalo až démonický výraz. K uznávaným úlohám, které vytvořil, patří například Salieri (Amadeus), Indián (Přelet nad hnízdem kukačky), hrabě De Guiche (Cyrano z Bergeracu) či lichvář Harpagon (Lakomec), za jehož ztvárnění získal Thálii i Cenu Alfréda Radoka.

Šlechtic i „pétépák“

Bohatý je i jeho filmový rejstřík. V dramatu Straka v hrsti režiséra Juraje Herze vytvořil roli mastičkáře Severina, v dětských titulech Jindřicha Poláka Chobotnice z II. patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice si zahrál potápěče a vědce Andreadise, v komedii Černí baroni Zdenka Sirového zase právníka Macháčka. Po boku Mileny Steinmasslové (coby Zdislavy z Lemberka) účinkoval v dramatu Ludvíka Ráži V erbu lvice, v němž byl středověkým šlechticem Havlem.

Stopu zanechal také v televizní tvorbě. Mnohým divákům utkvěl v hlavách jako Oliver Mellors ve snímku Milenec Lady Chatterleyové, jejž podle knihy prozaika Davida Herberta Lawrence natočil Viktor Polesný.

Kromě toho všeho se umělec věnoval i pedagogické činnosti (jeho žáky na DAMU byli Vanda Hybnerová či Karel Dobrý), a to i poté, co mu byla diagnostikována rakovina plic. Před jeho skonem v roce 2006 se s ním v kladenské nemocnici sešel režisér Miloš Horanský. „S Evou Salzmannovou jsme jej objímali a uvědomovali si, že i tuto mezní situaci bere jako plebejský aristokrat a aristokratický plebejec,“ uvedl Horanský.