O novince Christophera Nolana (Memento, Temný rytíř, Počátek) se mnoho napsalo, řeklo, děj se přísně tajil, a tak se vášnivě spekulovalo. Vyzkoušený reklamní tah. Problém je, že s oddalováním podívané roste očekávání. A to Tenet bohužel nenaplňuje.

Tuctový příběh

Zklamáním je hlavně příběh, jemuž chybí Nolanova pověstná hra s tajemstvím a rafinovaně poskládaná struktura vyprávění. Hrdina s univerzálním jménem Protagonista má za úkol zabránit padouchovi ve zkáze světa.

Ozvláštněním je tajemné zaklínadlo tenet, jež otvírá cestu k důležitý kontaktům. A tak se muž i se svým parťákem ocitá ve světě, kde stejně jako tento palindrom (slovo možné číst zpředu i od konce), běží život tam i zpátky. Auta, kulky, lidé. Divná časová válka. Jde o to zabránit tomu, „co se má stát“, což vypadá na třetí světovou. Jinými slovy změnit v minulosti hybné momenty, jež k ní vedou.

Nolan už předem avizoval, že si pro radost točí svoji bondovku. S řadou bondovských motivů si vskutku hraje, je ale o poznání chladnější a bez humoru, tudíž nudný. Vyvažuje to svou oblíbenou hrou s časem, ta je ovšem méně vynalézavá, než jak ji známe třeba z jeho Počátku.

Cesta proti toku času a střety s mladším (starším) já tu jsou poníženy na standardní motivy, známé z jiných filmů, namátkou Looper, Terminátor či Predestination. Tenet tak působí, jako by režisér vykrádal trochu sám sebe. Přibyly jen módní hlášky o vysychání řek a stavu přírody.

Rovněž módní černo-bílé duo hrdinů John D. Washington a Robert Pattinson odvádí solidní výkony, chybí jim ale větší charisma. Což platí i o Elizabeth Debicki, jež coby správná Bond girl zradí kvůli hrdinovi krutého manžela s tváří Kennetha Branagha.

Akční nápady

Buďme ale spravedliví – podívaná je to parádní, tu Nolan umí. Maximálně zúročil záběry z četných destinací s proměnlivou náladou: Estonska, Dánska, Itálie. Nabízí oslnivý start s přepadením opery, panoramata větrných mlýnů či přístavů. A skvělé akční nápady – jumping do pater mrakodrapu, jízdu efektních černobílých katamaránů, proražení hangáru obřím Boeingem (natočené v reálu bez počítačů), inverzní efekty jako úprk před vozy řítícími se pozadu či kaluže vody mizející vzhůru.

Trvá to všechno poměrně dlouho (150 minut) a divácké únavě se snaží bránit nekonečná elektronická hudba Ludwiga Göranssona.

Nolanovi fanoušci film patrně nezavrhnou, vizuál, dynamická hudba a rychlý střih dělají své. Je to ale jen krásný, hýřivý obal kolem oprášeného obsahu, jemuž chybí větší nápad. Nolan už natočil lepší kusy.

Hodnocení Deníku: 60 procent