Petr Kovář je sympatický čtyřicátník, oblíbený profesor češtiny na gymnáziu, úspěšný autor detektivek, který ale totálně „propadá“ ve vztahu k ženám. Když se s ním rozchází další přítelkyně (už osmá v pořadí!) a rodiče uzavírají sázky, jak dlouho mu vydrží  jeho nový vztah, je z toho už téměř „na prášky“.  Na třídním srazu bývalých spolužáků z gymnázia si uvědomí, že tou jedinou dívkou, o kterou kdy stál, byla jeho spolužačka Eliška.  Ve svých sedmnácti jí nedokázal vyznat lásku, pak se odstěhovala a ztratila se z jeho života…  Když Petr dostane jedinečnou šanci vrátit se na chvíli do svých studentských let, do června 1989, kdy byl ve třeťáku, neváhá ani vteřinu. Vidí v tom příležitost napravit to, co zameškal.  

Osmnáctiletý má mozek čtyřicátníka

Je mu opět osmnáct, ale zůstalo mu vědomí i paměť „čtyřicátníka“. Dělá vše pro to, aby si získal sympatie Elišky, ale musí opět zvládat i studentské povinnosti, s čímž rozhodně nepočítal.  Zkuste si po dvaceti letech vzpomenout na rovnice z matematiky, chemické vzorce, azbuku, nebo na poučky z občanské výchovy, které už za pár měsíců nebudou platit? A vůbec – pamatujete si, jak to vypadalo ve školství v době před sametovou revolucí? A sem tam si zahraje i na „proroka“, protože ví, k jakým změnám dojde u nás po listopadu 1989 a jak budou vypadat spolužáci v dospělosti, čím kdo bude… Petr má však smysl pro humor a změť nepředvídané komické situace i vážnější konflikty řeší s vtipem, humorem a nadhledem. Ale hlavně prožije úžasný červnový měsíc, v němž si musí získat sympatie i lásku Elišky a kdy si uvědomí, že život se má žít tady a hned, naplno každou minutu a vteřinu a že to nejvíce platí o lásce. Podaří se Petrovi přesvědčit Elišku o své lásce? Na odpověď na tuto otázku si musíme ještě pár dní počkat. Jedno víme už dnes -  tento příběh nabídne v závěru velké překvapení!  

Režisér Šmídmajer má Mádla prostě rád

Studentskou komedií Probudím se včera se po třech letech vrací na režisérskou židli producent i režisér dokumentárních snímků Miloslav Šmídmajer, který na sebe v oblasti hraného filmu upozornil pohádkou Peklo s princeznou, v níž svěřil roli prince Jeronýma Jiřímu Mádlovi. Jejich spolupráce pokračuje i na nové komedii – tentokrát hraje Jiří Mádl hlavní postavu Petra v jeho osmnácti letech. Výběr hereckých představitelů do některých hlavních rolí nebyl jednoduchý. Příběh se odehrává v současnosti, ale vrací se i do nedávné minulosti – do června  1989. Pro řadu postav bylo potřeba najít dvojici herců, kteří by je představili ve dvou „věkových kategoriích“ – v osmnácti letech a ve čtyřiceti.

Praha, Lovosice, Ploskovice, Veltrusy a Litoměřice – pět hlavních lokací, kde se natáčela komedie. Prvenství si jednoznačně odneslo město Litoměřice, kde se natáčely všechny scény z minulosti – z 80. let.  Filmaři ocenili hlavně vstřícnost a ochotu, s jakou jim tady vycházeli lidé vstříc, ale i upřímný zájem o film a natáčení.

 Velká studentská zábava v Litoměřicích

Ten velký zájem se projevil už druhý natáčecí den. Nebývá zvykem, aby se ta nejsložitější a nejlidnatější scéna, natáčela mezi prvními, kdy se štáb ještě jenom oťukává a vylaďuje na stejnou strunu. U Probudím se včera to bylo právě naopak. Scéna velké zábavy v poslední školní den přišla na program právě druhý  natáčecí den. Bylo potřeba desítky ba stovky komparsistů – hlavně studentů, ale i těch straších. Hlavně ti mladí a nejmladší se jen hrnuli na tak lákavou událost, i když se jednalo o noční scénu.  Všichni se radovali, jak si užijí natáčení i tancování spolu s mladými herci, kteří si už získali uznání i popularitu: Jiřím Mádlem, Evou Josefíkovou, Filipem Cílem, Tomášem Váhalou a dalšími.

 Už odpoledne se velký sál kulturního domu v Litoměřicích naplnil tak, že praskal ve švech.  Na parketě bylo živo, tančilo se, řádilo přesně podle pokynů režiséra a jeho asistentů.  Ale také se donekonečna opakovaly stejné scény, takže kolem půlnoci se začala projevovat únava a když natáčení s prvními slunečními paprsky skončilo, tak v sále zůstalo jenom několik největších vytrvalců. Hodně nadšených komparsistů potajmu zdrhlo. Naštěstí i podle scénáře mělo být na parketě mnohem míň tančících, takže se to nakonec nějak šikovně zakamuflovalo.

 Celý štáb se chtěl vrátit do školy

Jedničku na filmařském vysvědčení  filmu  Probudím se včera si zaslouží nejen  mladí herci, kteří si zahráli role studentů, ale i opravdoví studenti z Gymnázia na Vítězné pláni v Praze a z Gymnázia Josefa Jungmanna v Litoměřicích, kteří se rádi posadili do školních lavic i v době prázdnin a vůbec jim to nevadilo. 

Naopak. Bavili se a užívali si natáčení do puntíku. O studentskou recesi v přestávkách natáčení nebyla nouze. A navíc – půvab studentek ocenili všichni členové štábu i hosté, kteří se přišli podívat na natáčení a všichni jako jeden muž prohlásili, že by se také hned vrátili do školních lavic, protože málokdy se stane, aby v jedné třídě bylo tolik krásných studentek. Platilo to jak  o třídě Gymnázia Na Vítězné pláni tak o třídě v litoměřickém Gymnáziu Josefa Jungmanna.

Filip Blažek  se stal mezi místními studentkami samozřejmě profesorskou hvězdou. On sám měl k té spoustě krásných studentek malou výhradu. Přiznal, že kdyby byl opravdu učitelem a měl ve třídě tolik krasavic, tak by se musel vzdát učitelského povolání. Prostě by to nešlo. Asi věděl, proč si zvolil přece jen jinou profesní dráhu…

Jiří Mádl to měl jednodušší – přijel do minulosti jenom za tou jednou jedinou – Eliškou, takže ani neměl čas všímat si krásných spolužaček To spíše ony si všímaly jeho, Zuzana, mu také pěkně zkomplikovala život.

Téměř „historický“ film

Komedie Probudím se včera se odehrává ve dvou časových rovinách – v současnosti a před dvaceti léty, v roce 1989. Dá se říci, že je to už vlastně „historický“ film. Rozhodně tomu tak bylo, pokud jde o dobové lokace, byty, rekvizity a oblečení. Bylo potřeba se také vypořádat se spoustou drobností, které odkazovaly na současnost. Zabodoval břečťan. Břečťan se totiž stal nejčastější pomůckou pro překrytí drobných detailů v exteriérech, které už nekorespondovaly s minulostí – TV satelity, nová dopravní značení, vývěsky nad  obchody, nebo auta na ulici, k nimž se nikdo nehlásil a nebylo je možné odtáhnout. A pokud jde o dobové rekvizity – vybavení školy před dvaceti lety, vybavení bytů, obchodů atd.  - ty by se nevešly ani do dvou pětitunek!

Největší second hand v Čechách   

Nejvíce práce měly však kostýmní návrhářka Lucie Ulíková a kostymérka Jana Konečná. Bylo potřeba zajistit stovky a stovky dobového oblečení z konce 80. let pro studenty i kompars (přes 1000 lidí!). Prý by se mnohem jednodušeji sehnalo oblečení z 60. nebo 50. let, ale to z konce let 80. jako kdyby se propadlo pod zem.  Lucie Ulíková vymyslela skvělou teorii – listopad 89 přinesl zásadní změny do našeho života, lidé chtěli zapomenout na to, co bylo dříve, zbavit se všeho, co připomínalo dobu nesvobody, a tak se zbavovali i oblečení.  Kostýmy se tedy sháněly, kde se dalo: Na Barrandově, v České televizi, v second handech i na inzeráty.

 V Litoměřicích na gymnáziu pak věšáky s oblečením, bedny s obuví, koše s doplňky apod. - zabraly 2 největší třídy!  Každý kus oblečení měl svoji visačku se jménem herce nebo komparsisty a k tomu ještě poznámky o botách a doplňcích. Stovky a stovky záznamů, popisek, jmen, pracovních fotografií – nic nebylo ponechané náhodě. Škoda, že všechno to oblečení nešlo zachovat – byl by z toho parádní second hand a asi by měl dnes úspěch, protože retro je opět v módě!  Ostatně Eva Josefíková, která si zahrála hlavní ženskou postavu Elišky, si některé kusy oblečení, nebo bižuterie vypůjčila od maminky ale i od babičky.

Tuzex a cestování v čase

A aby oblečení Jiřího Mádla bylo stylové a aby byl malinko za „frajera“ před dívkou svého srdce - šel si jej koupit do… Tuzexu.  A tak film připomene zcela unikátní možnost nákupu oděvů a dalších „buržoazních produktů“ - v Tuzexu za bony.  

Velkým oříškem pro architekty Zdeňka Flemminga a Roberta Vaňka byl výzkumný ústav  TIMEWAY, resp. konstrukce pro přenos v čase. Zkoušely se nejrůznější modely a návrhy – a nakonec v obrovském hangáru v AVII  v Letňanech vznikla úžasná a působivá futuristická konstrukce, díky níž se mohl Petr Kovář dostat ze současnosti do minulosti a setkat se tak se svoji životní láskou Eliškou.

Poznámka do žákovské 

Jednoznačně si poznámku a výtku zaslouží počasí. Kvůli dešti a studené vlně bylo potřeba přerušit natáčení a čekat několik dní na sluníčko. I tak se nejsložitější scéna na plovárně s králíkem natáčela pod mrakem a normální člověk by do bazénu nevlezl. Eva Josefíková a další herci projevili, jak už to u této profese bývá, obrovskou statečnost – ti si zaslouží největší pochvalu. 

Důležitá postava: Králík

Pro tuto komedii veledůležitá „postava“, protože na něm záleželo, jestli si Jiří Mádl coby Petr získá sympatie Elišky. Králíci byli tři – šampión, líný a ten třetí – na… prostě jen na focení. Šampión první den natáčení úžasně zabodoval, ale druhý den už musel relaxovat. Nastoupil „líný“, který se ani nehnul. Jiří Mádl si ho tedy vzal stranou a kupodivu po krátké domluvě (co mu ten Jiří namluvil, zůstalo tajemstvím) se králík vzchopil a předvedl lepší výkon než šampión. První krůček Petra Kováře k srdci Elišky byl vykonán.

Petr Kovář: Jiří Mádl (18) a Filip Blažek (40)

Pohybují se ve dvou časových rovinách, takže se před kamerou nikdy nesejdou. Ale jinak jsou si v mnohém podobní, mají stejný smysl pro humor a neberou se vážně – a snad ti dva sympaťáci nakonec přece jen Elišku přesvědčí o svých citech a že to s ní myslí smrtelně vážně… Jiří Mádl - režisér o něm zpočátku ani neuvažoval do role Petra. Jeho původní role byla jen pomoct při výběru hlavní představitelky na castingu, aby se dívky uvolnily v přítomnosti tolik inspirujícího a nepředvídatelného Jiřího Mádla. Ale byl tak skvělý, že získal roli.  A když se vedle něho objevila půvabná Eva Josefíková – bylo jasné, že ti dva budou ideální. Nezůstalo ale jenom u toho – Jirka "zajel" i do scénáře a měl řadu skvělých nápadů. S některými z nich se setkáte na plátně.  Ostatně jeho nápadem byl i králík – původně byl ve scénáři papoušek. Ale králík se ukázal být mnohem zajímavější i z hlediska natáčení, i z hlediska jeho role  v příběhu a ve vztahu Elišky a Petra.

Dlouho se hledal Jirka Mádl ve straším vydání do role sympatického profesora češtiny, kterému to však moc nevychází se ženami.  Nakonec to vyhrál Filip Blažek. A docela si to jako profesor sličných studentek užíval. Také umí skvěle recitovat zamilované básničky.  Statečně ale přiznal, že kdyby měl být skutečně profesorem na škole a kolem sebe měl tolik krásných dívek, tak by to asi nešlo a musel by změnit povolání. Asi ví, proč se stal hercem…

(zdroj: Bioscop)