Nebýt Karla Högera, možná by Jan Tříska oslňoval jen na taneční scéně. Ale díky vnímavému kolegovi, který jej přemluvil ke studiu DAMU, se stal hercem. Pozornost poutal už jako benjamínek činohry Národního Divadla, kde zazářil mimo jiné jako Romeo. Byl oporou Krejčova Divadla za branou a posléze Městských divadel pražských. Začínal ve filmech První parta, Srpnová neděle či Kde alibi nestačí, na obrazovce se objevil v seriálu Dreyfusova aféra, Záhada hlavolamu či F. L. Věk.

DÉMONICKÝ ŠIROKKO

„Všechna čest, vzal roli, kterou odehrál z 80 procent v masce,“ komentuje Třískovu magickou postavu Širokka ve své adaptaci Foglarovy knihy režisér Hynek Bočan. „Ale byl úžasný! Miloš Forman mu dodnes říkal Širokko.“ Pro Bočana má spolupráce s Třískou téměř symbolický ráz. „Když jsem točil první film Nikdo se nebude smát, měl jsem dva adepty na hlavní roli,“ říká. „Třísku a Kačera. Chtěl jsem málo známou tvář, tak tehdy vyhrál Jan Kačer. Ale zůstali jsme v kontaktu a přáteli. Oblouk se pak uzavřel, když jsem ho obsadil do filmu posledního: Piknik. V souvislosti s jeho smrtí je zvláštní, že tu hrál postavu, jež málem přijde o život v rokli, kam leze pro malého kluka.“

EMIGRACE

Jak říká, uměl Tříska bravurně pracovat s hlasem a svým svérázem. „Byl nadán zvláštním divadelním podáním a dikcí a dobře je v rolích využíval,“ soudí. Názory na to, že byl kvůli vegetariánství trochu suchar, vyvrací. „Honza byl veselá kopa! Jako mladý si pořídil bílou felicii, zřejmě jedinou, co po Praze jezdila. A zažádal o číslo 55 55. Byla to frajeřina. Říkal mi: umíš si představit, že když udělám přestupek, každý policajt teď v Praze ví, že jsem to já?“

Zahrál si i v jednom dílu 30 případů majora Zemana s názvem Strach, mladíka, který s partou chystá ilegální překročení hranic – ten jako by předznamenal i hercovu skutečnou emigraci. Odhodlal se k ní o dva roky později, v roce 1977. S manželkou, herečkou Karlou Chadimovou odjel přes Jugoslávii a Kanadu do USA, profesní začátky ale neměl lehké. Menší role mu dal Miloš Forman – ve filmu Lid versus Larry Flynt a Ragtime. Objevil se v seriálu Highlander, Osterman's Weekend nebo v akčním snímku Ronin, kde se potkal s Robertem De Niro a Jeanem Reno. „Tuto řeč se učím dodnes – a to jsem poměrně pilný člověk,“ komentoval v rozhovoru pro Deník svůj vztah k druhému jazyku herec, jehož vášní byly encyklopedie a slovníky. 

Po sametové revoluci se začal vracet do Čech a znovu hrát – v divadle i ve filmu. Brilantní je učitel Igor Hnízdo v Obecné škole otce a syna Svěrákových, která dosáhla až na oscarovou nominaci. Hrál ve filmech Jana Hřebejka (Horem pádem), Ondřeje Trojana (Želary, též s oscarovou nominací), Davida Ondříčka (Jedna ruka netleská) či Jana Švankmajera (Šílení). Naposledy jsme ho viděli ve snímku Jana Svěráka Po strništi bos jako přísného dědu hlavního hrdiny Edy. „Scénář je to poetický, ale přesto má v sobě i hořká, zatrpklá témata. Tím je pro mě zajímavý,“ svěřil se během natáčení.

ŽIVOT V PRAVDĚ

Od mládí měl nadání pro shakespearovské role, v nichž dokázal zúročit svůj přirozený herecký patos. Za Krále Leara na Letních shakespearovských slavnostech v Praze dostal v roce 2002 Cenu Alfréda Radoka. „Byl fascinující. Mimo jiné v tom, jak precizně se připravoval na cokoli,“ vzpomíná Jitka Schneiderová, která hrála jeho dceru Regan. „Strávila jsem s ním díky Learovi asi dvě nebo tři léta. Obdivovala jsem, s jakou energií utáhl celé představení, byl to obrovský zážitek. Jeho výkon byl vrcholem všech shakespearovských slavností, Lear mu skvěle sedl. Úžasné na něm bylo ale i to, jak byl ve všem pravdivý. Nejen v profesi, ale i v soukromí. To u každého nevidíte. Je mi z té zprávy moc smutno. Ale protože mám od něj jeden osobní praktický dárek, bude dnes večeře na jeho počest!“

Poslední léta hrál Tříska i v Divadle Na Jezerce ve hře Yasminy Rezy Kumšt. „Přiznám se, že brečím. Nechce se mi uvěřit, že už není mezi námi,“ svěřil se šéf divadla Jan Hrušínský. „Jako malý kluk jsem s ním účinkoval v Národním divadle v Turgeněvově Měsíci na vsi, kde mi hrál vychovatele. Byl to vynikající kamarád, Kumšt jsme spolu hráli na Jezerce šest let. V říjnu tu měl křtít knihu k výročí naší scény.“

I JÁ JSEM UPRCHLÍK!

Herec, který rád běhal, neměl kondici jen fyzickou, ale také morální. Loni se ukázal na 24. ročníku Febiofestu, kde uvedl svůj starší film Radúz a Mahulena a převzal Kristiána za přínos světové kinematografii. „Svět je plný krutosti, lidé musejí prchat, jsou z nich utečenci. Jsem jedním z nich. I moje žena a moje dvě dcery,“ řekl v plamenné řeči v Obecním domě. „Žijeme v zemi, kde je každý druhý uprchlík, a když není, tak jeho tatínek je uprchlík, a když ne tatínek, tak dědeček, neboť žiji v zemi uprchlíků. Vážím si lidí, kteří je podporují, a mám problém si vážit těch, kteří se jim v tom snaží bránit. Proto má cena patří i těm, kteří prchají z domovů.“

Hlavní roli učitele Rypara dostal od Jiřího Mádla, s nímž měl točit dlouho připravovaný film Na střeše. „Byl to chlap plnej sil, měli jsme k sobě díky téhle spolupráci blízko,“ říká Mádl. „Na roli se těšil, pořád jsme si psali, volali. Bude mi moc chybět. Film ale natočíme. Jan by nebyl rád, kdyby jej tahle nešťastná událost zastavila.“