Snímek Joea Wrighta (jenž má na kontě mimo jiné Pokání a Annu Kareninu) Nejtemnější hodina není v kontextu historických filmů nijak výjimečný. To, co z něj dělá dráždivou podívanou, je jeho protagonista. Protože sledovat Garyho Oldmana (doslova) v robustním těle britského politika je jednoduše zážitek.

Doutník v posteli

Celkem právem dostal před pár dny od zahraničních novinářů v Hollywoodu Zlatý glóbus za nejlepšího herce v hlavní roli. Jeho Churchill prozrazuje důkladnou přípravu na roli, a zároveň pokoru s vědomím, že musí zůstat nad ní. Což už vzhledem ke korpulentnosti celkové vizáže nebylo snadné. Na scénu vstupuje výstižně do postele si nechá servírovat sázené vejce, whisky a doutník a při diktování důležité depeše dá rozechvělé elévce padáka. Neboť špatně porozuměla kontextu.

V této kratičké scéně je řečeno o hrdinovi vše: gurmán a požitkář, zkušený řečník, ale také tvrdý a komplikovaný muž s výbušnou povahou. Naštěstí má po svém boku ženu (britsky přesná Kristin Scott Thomasová), jež ho má „přečteného“, a nedopustí, aby neměl emoce na uzdě. Zvlášť, když je zjevné, že ho král ač nerad záhy jmenuje premiérem. Druhá světová válka právě vypukla, země stojí „na pokraji jedné z největších bitev dějin“ a je třeba sjednotit sněmovnu i národ. A navrch udělat několik nepopulárních vojenských rozhodnutí.

| Video: Youtube

A jakkoli se mnohým, včetně Churchillových spolustraníků, jeho záliba v pití a drsné mariňácké praktiky ani řeč nezamlouvají, je jasné, že kritickou chvíli drtivé německé expanze ustojí jedině on. Zejména, když na francouzských březích u Dunkerku uvízla téměř celá anglická armáda.

To bylo včera!

Dramatickou situaci kolem záchrany sta tisíců anglických vojáků jsme loni viděli očima běžných pěšáků díky výtečnému Dunkerku Christophera Nolana.

Nejtemnější hodina nahlíží tyto události zevnitř, z nejvyšších politických míst. Především ze zákulisí muže, jemuž politici i dějiny naložili na bedra nezáviděníhodné břemeno. Ale Churchill, zvyklý od mládí na přísný vojenský dril, je realista. „To bylo včera, uvidíme, co dnes,“ pronáší s chladnokrevnou věcností. Sám proti všem.

Humor i drama

Režisér Joe Wright servíruje ve své pečlivé a citlivě svícené dobovce divákům porce jemné zábavy, působivých detailů (králova odtažitost násobená fyzickou vzdáleností) a napjatých momentů. Gary Oldman rozehrává s potěšením premiérovy neřesti i přednosti: kouří, chrchlá, s gustem pije whisky a všetečnou královu invektivu „Jak proboha zvládáte pít přes den?“ odvrací lakonickým: „Trénink.“

Diktuje stenografce sedící za dveřmi dopisy rovnou z vany, ale také zdvořile upozorní, že už vychází a „je zcela nahý“. Stoicky přijímá nedůvěru krále i lorda Halifaxe, své fyzické limity („Když je mládí pryč, snad moudrost postačí“), v zásadní chvíli vystřihne v rozhlasu bravurní řeč pro celý národ. A v momentu zdánlivé porážky najde nečekaného spojence na postu nejvyšším…

Krev, dřina a pot

Autor scénáře Anthony McCarten (Teorie všeho) připomíná jeho válečné přehmaty z minulosti, odpor politických souputníků i slavný projev „o krvi, dřině, potu a slzách“. A dovolí si i mírnou licenci v emotivním setkání Churchilla s britskými občany během jízdy metrem do sněmovny, které se mohlo, ale spíše nemuselo stát.

Ke konci film mírně balancuje na hraně televizní „upovídanosti“ a neškodil by mu přísnější střih. Nicméně jsou minimálně dvě věci, kvůli kterým stojí za to Wrightův snímek vidět. Lekce národní hrdosti, kterou mezi řádky divákům dává, a brilantní výkon Garyho Oldmana. Jeho Churchill bezpochyby právě vstoupil do filmových dějin.