„Film Hra ukazuje nové nebezpečí, které snadno podceňujeme. Nebezpečí přicházející ze sociálních sítí a virtuálního světa a ohrožující zejména děti. Dětský pokoj všichni vnímáme jako nejbezpečnější zónu. Jsou-li děti ve svém pokoji, neznamená to ale, že jsou v bezpečí. Možná je právě teď bolestně zrazuje jejich vlastní soukromí a vznikají nenapravitelná traumata. Protože děti jsou bezbranné vůči lži a předstírání," uvádějí producenti projektu Tereza a Jan Vrabelovi a Michal Reitler, kteří považují za nutné toto téma otevřít pro nejširší veřejnost, pro ochranu dětí a mládeže. „Chceme přispět k prevenci proti zbytečným traumatům a tragédiím."

V popředí příběhu stojí Matouš, v jehož rodině způsobilo zlo z virtuálního světa bolest. Je posedlý touhou odhalit nepřítele a pomstít se. Jak ale najít zloducha ze sítě ve skutečném světě? A co potom? Jaký trest mu patří? A nezničí si Matouš pomstou vlastní rodinu a život definitivně?

„Musím říct, že moje postava z naší epizody Hra patřila k těm, které mi zasáhly tělo, srdce, mozek i duši. Kdybychom točili o něco déle, měl bych asi velké problémy. Těžko jsem se z toho vyvlékal," přiznává představitel Matouše Ondřej Vetchý a pokračuje. „Příběh je o alternativním světě, jenž vytváří v dětech iluzi, že je hezčí, atraktivnější a skutečnější než ten, který žijí v reálném světě se svými rodiči a který je plný všednosti a nudy. Utíkají se do tohoto alternativního světa, jehož ‚realita' jim trvale mění kvalitu života tam venku. Moje děti a děti mých kamarádů jsou masivně integrovány v tabletech a počítačích. Obávám se, že je to celospolečenský problém, jehož důsledky nás ve velké míře teprve čekají. Protože až nás dostihnou a my nebudeme připraveni, polezou nám oči z důlků. Diváci budou možná vyděšeni, ale jsem si jist, že je nezbytné pojmenovat věci tak, jak jsou."

Jak říká jeden z producentů cyklu Jan Vrabel, tvůrci dlouho hledali nejen obsah filmu, ale i jeho formu tak, aby se sice ponořili do světa IT a virtuálních her, ale zároveň nepřišli o obecnou lidskou srozumitelnost a snadné přijetí diváky bez speciálních IT znalostí. Pro ně může být film zajímavý právě zjištěním – jak sděluje režisér Peter Bebjak –, že svět virtuální reality opravdu existuje. A jak se vlastně takový svět, v němž se postavy příběhu pohybují, režíruje? „Vytvořil jej Honza Bušta se svým týmem. Byl tím, kdo dával postavám tváře, kostýmy, určoval jim, v jakém prostředí se budou nacházet, jak budou konat. Je jasné, že jsme všechno konzultovali a na základě společné domluvy vznikla finální podoba virtuálního světa. A tak jako v reálném, i v tomto je každá postava originál, protože za každou tou postavou je reálný člověk," dodal Bebjak.