Kliknutím zvětšíteAmerický Prométheus – takto přiléhavě nazvali Kai Bird a Martin J. Sherwin ve stejnojmenné knize (American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer, 2006) věhlasného fyzika Jacoba Roberta Oppenheimera, který si podobně jako mýtický hrdina „hrál s ohněm“ a také na to doplatil.
Není divu, že tato paralela inspirovala i režiséra Christophera Nolana, který svůj tříhodinový opus doslova propaluje ohněm. Oslepí jím diváka hned na samém začátku, kdy po záběru na kapky dopadající na vodní hladinu následuje výbušná ohnivá tříšť, jež zasáhne celé plátno.
Chcete-li si velkolepou novinku tvůrce batmanovských filmů a Interstellaru užít se vší parádou, vypravte se do pražského IMAXu. Oppenheimer je přesně tím filmem, který sem patří. Je to jedinečná podívaná, kterou zažijete v nejvyšší možné kvalitě, totiž ze sedmdesátimilimetrového filmového pásu, na který Nolan právě s tímto cílem film točil. Režisér také osobně namluvil videozdravici divákům, kterou si tu můžete poslechnout.
(Mimochodem pražský IMAX je jediným ze dvou evropských, kde je projekce možná na tak vysoké úrovni. Druhým je IMAX v Londýně.)
Nolan se pět let po Dunkerku znovu vrací do doby druhé světové války, k jednomu z nejrozporuplnějších lidských příběhů – J. Robertu Oppenheimerovi, geniálnímu fyzikovi, jenž s elitní skupinou vědců sváděl s nacisty boj o čas při výrobě ničivé nukleární zbraně. Standardní životopisný film ovšem nečekejte.
Nolan je mistrem vyprávění, jež pokaždé chytře a šikovně strukturuje – tentokrát ve dvou dějových liniích, jimiž vás vtáhne do své velkolepé dramatické mozaiky, jejíž střípky se skládají jen zvolna a naplno do ní zapadnou až ve finále. Rozehrává určité momenty, v nichž naznačí vztahy a situace a nechá v nich diváky nějaký čas tápat, kontext přijde později, zato s mrazivým účinkem. Asi jako když se Oppenheimer během závěrečného vyšetřování otáže: „Může mi někdo říct, co se tu vlastně děje?“
Autentický výbuch
Ačkoli je film postaven především na dialozích, takřka po celou dobu vás pohlcuje rafinovanou směsí zvuků, barev a pocitů. V jejich gejzírech jako by se zmítala i mysl titulního hrdiny posedlého svou vědeckou výzvou a posléze pronásledovaného morálními výčitkami.
Nolan dělí jeho příběh do tří částí – proměny studenta ve špičkového vědce a pověření vedením tajného projektu Manhattan, přípravy a test atomové bomby v poušti Los Alamos a nakonec potupné vyšetřování před výborem uzavřeným do čtyř stěn a obvinění z vlastizrady.
Vizuálně střídá režisér černobílý a barevný obraz, jímž rozlišuje časové a dějové linie (kromě Oppenheimera sledujeme i vyšetřování admirála Lewise Strausse), pracuje rafinovaně se střihem, napětím, pointami i zvuky, v nichž zaznívá kromě jiného motiv odpočítávání. Jako odpůrce digitálních triků (při natáčení Dunkerku zakoupil letadlo, které nechal reálně spadnout do moře) provedl v nejdramatičtější scéně filmu s pomocí pyrotechniků skutečnou (nejadernou) explozi, aby vše působilo autenticky.
Sem tam vyprávění osvěží milými epizodami jako třeba při jezerní scéně s Albertem Einsteinem nebo vizuálními nápady, například s nahými herci při imaginárním styku během výslechu týkajícího se Oppenheimerova soukromí. Mimochodem právě setkání s Einsteinem dává filmu klíčovou pointu, jen si na ni musí divák počkat do finále.
Tom Conti jako Albert Einstein a Cillian Murphy
Režisér zachází bravurně s diváckými pocity a očekáváním. Pod vrstvami pracovního nadšení, přísného utajování a následné radosti z úspěšného pokusu stále na hrdinu číhá to, co přijde – morální kocovina. Jedna z nejsilnějších scén filmu zachycuje Oppenheimera uprostřed bujarých oslav na základně v Los Alamos, do nichž v jeho hlavě neodbytně vybuchují jiné exploze…
Profesorovo jablko, do nějž Robert coby student vstříkne zkraje filmu ze vzteku kyanid draselný, stihl ještě včas vyhodit. Nad úspěšnou ničivou zbraní už ale nemá pražádnou kontrolu.
Oscarové výkony
Herecké výkony aspirují minimálně ve dvou případech na Oscara. Cillian Murphy hraje Oppenheimera úsporným způsobem, citlivě zachází s jeho známými atributy jako klobouk, cigareta nebo dýmka, nabízí soustředěný civilní výkon bez zbytečných gest hodný charakteru vědce, jen drobnou mimikou prozrazuje, jaký vnitřní boj se v něm odehrává.
Druhým hereckým koncertem je Robert Downey ml. v roli Lewise Strausse, nalíčen téměř k nepoznání předvádí všechny odstíny zákeřného byznysmana a ješitného admirála.
Matt Damon, Rami Malek, Emily Bluntová jako Robertova nekompromisní manželka, jež má blíže k jeho vědeckým pokusům než k dětem - každý tu má svůj přesný typ doplňující mozaiku lidských osudů v tomhle velkém dramatickém příběhu.
Totéž platí o hudbě Švéda Ludwiga Gonarssona, s nímž režisér pracoval už na předchozím filmu Tenet a který zkušeně pracuje s atmosférou a gradací.
Mrazivě aktuální
Pečlivá dobová výprava, dotažené detaily včetně všech přístrojů, práce s kamerami IMAX, choreografie scén a vedení herců - Nolan připravil divákům opravdu silný zážitek, který stupňuje v poslední třetině filmu, kdy přichází vystřízlivění a naplnění osudu jednoho z těch, kteří dali všanc svého génia, aby posléze s hrůzným úžasem sledovali, jaké hry se stali součástí.
Tady zaznívá poselství Nolanova filmu asi nejsilněji - obavy z dalšího zbrojení, „řetězové reakce“ a hrozba studené války nabývají v současném politickém kontextu mrazivé aktuálnosti.
Hodnocení Deníku: 100 procent
17
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
