Není sporu o tom, že na tuhle šlamastyku si Amerika zadělala dlouletou skrytou i otevřenou diskriminací Afroameričanů napříč společenskými oblastmi, film nevyjímaje. Na stříbrném plátně se projevovala letitými stereotypy, jež představoval zejména tzv. „plantážový žánr“ (plantation genre), kde Afroameričané hráli většinou otroky, služky nebo muzikanty v životopisných snímcích, a nezřídka se zdůrazňovalo, že otroctví je pro černé vlastně dobrým bydlem. Patrné je to už ve slavném opusu D.W. Griffitha Zrození národa z roku 1915, který už tehdejší tisk vinil z rasové diskriminace.

Brendan Fraser přebírá cenu za nejlepší herecký výkon v hlavní roli za film Velryba
Ze dna až k Oscarovi. Proč zmizel Brendan Fraser z plátna? Ničilo ho trauma

Až po dlouhých letech to prolomily dva filmy: Není cesty ven (1950), který objevil Sidneyho Poitiera, jednoho z prvních černošských herců v hlavní roli v celovečerním filmu. A především oscarový Jako zabít ptáčka (1962), který problematiku rasismu otevřeně pojmenoval. Od té doby se s citlivým tématem zdárně vypořádává řada filmařů, od Alana Parkera přes Johna Singletona až po Spikea Leeho nebo Tate Taylora.

Vyšší dívčí

Americké filmové akademii trvala sebereflexe o poznání déle, absenci diverzity začala hasit až po veřejné kritice před několika lety. Že je to na místě, o tom není sporu. Mnohé ale asi překvapilo, jakým způsobem svůj statut upravila a co všechno do nových standardů v kategorii Nejlepší film napěchovala. Jak se to odrazí v praxi, těžko předjímat.

Pro studia, producenty a autory budou stanovená pravidla trochu vyšší dívčí. Obsadit do týmů (ať už natáčecích či distribučních) Afroameričany, mají-li patřičnou kvalifikaci, by neměl být takový problém. Vymyslet adekvátní příběh, kde nebudou tmaví herci tolik trčet a budit nechtěně smích (jako třeba představa černého Bonda), to už je tvrdší oříšek. Skoro se chce říct, že ve filmové soutěži nepůjde už tolik o souboj kvalit jako strategií.

Michelle Yeoh a Brendan Fraser pózují se svými cenami po Oscarech 2023.
Nejlepším filmem Oscarů je Všechno, všude, najednou. Celkem má sedm ocenění

Ukázkový model nabídli v každém případě letos Dan Kwan a Daniel Scheinert s vítěznou akční sci-fi Všechno, všude, najednou. Rodina čínských imigrantů žijící z ruky do huby a utrmácená byrokracií finančního úřadu, v hlavní roli žena, dcera lesba, otec vozíčkář. Scénář, který z hlediska nových standardů nemá chybu. Napsali, natočili, zvítězili.

Z oscarového večera si tým odnesl sedm sošek, samozřejmě včetně ceny za film nejlepší, o který jde v první řadě. Mustr hodný následování.

Diverzita versus kvalita

Upřímná radost oceněných, včetně herců asijského původu, budila dojetí, je-li ovšem jejich film skutečně tím nejlepším z vybrané kolekce, je druhá věc. Poselství autorů o tom, že rodina je nade vše (byť zabalené do multižánrové směsi), k nám doputovalo z filmového plátna nesčetněkrát. Víly z Inisherinu a Fabelmanovi byli přinejmenším důstojnými oscarovými soupeři, ne-li lepšími.

Zpěvačka Rihanna na 95. ročníku udělování Oscarů. Na sobě má model značky Alaïa
Móda z Oscarů 2023: Dominovaly odstíny bílé, Rihanna vystavila těhotenské břicho

Hosté večera i nominovaní, kteří v tomto klání prohráli, vzali každopádně vítěze s respektem a potleskem. I když tváře některých prozrazovaly jiné emoce. Oscar zkrátka nyní platí daň za americkou rasově nezvládnutou minulost a většinovou nadřazenost. Nezbývá, než akademikům i filmařům přát, aby to ustáli.

A aby si časem nemuseli položit otázku (kterou si možná kladou někteří už dnes doma v obýváku): Nepřeváží model nucené diverzity nad filmovými kvalitami? O čem by Oscar měl v budoucnu být a kam vlastně kráčí?