V roce 1976 bylo Jodie teprve třináct a na Riviéru přijela jako součást delegace ke Scorseseho dramatu Taxikář. Zraky všech se tehdy upínaly k jejímu společníkovi a spoluhráči Robertu De Nirovi. Přesto se od té chvíle stal festival v Cannes pro americkou herečku takřka osobní záležitostí. Vrátila se sem několikrát, a nejen jako herečka, ale i jako producentka a režisérka.

Chladná blondýnka

Dcera podplukovníka letectva se musela začít záhy svižně otáčet. Otec opustil rodinu se čtyřmi dětmi ještě před dívčiným narozením, a matka se rozhodla vydělávat v reklamních agenturách, kam vodila děti a posléze hlavně Jodii.

Inteligentní a od malička racionálně založená dívka, která se už ve dvanácti naučila plynně francouzsky, na sebe brzo upozornila i filmaře. Díky pronikavému pohledu a jistému chladu se jí vyhýbaly role romantických slečen, zato jí přálo štěstí v rodinných dramatech, thrillerech a filozofických sci-fi.

Debutovala v televizních sitcomech, na plátně se poprvé objevila v rodinném filmu Samantha a Napoleon. Její hvězda začala stoupat po premiéře filmu Taxikář a úspěšné prezentaci v Cannes. „Ten film mi úplně změnil život. Poprvé jsem hrála postavu, která byla totálně jiná než já a musela jsem ji pochopit,“ řekla o mladičké prostitutce, kvůli níž musela podstoupit psychologické testy, zda natáčení takového charakteru ve třinácti zvládne. Nejen že zvládla, dostala za ni svou první oscarovou nominaci.

Atentát podle filmu

Poté na čas zmizela z plátna i veřejnosti. Silně ji zasáhl atentát na prezidenta USA Ronalda Reagana, který spáchal hereččin fanoušek John Hinckley. Zahrnul Jodie množstvím dopisů, načež koupil pistoli a vystřelil na prezidenta. Jednal přesně podle hlavního hrdiny, jehož hrál Robert De Niro, který se ve filmu pokusí zastřelit prezidentského kandidáta. Jodie se tehdy poprvé setkala s negativním dopadem filmu na běžný život a nějaký čas se kariéry stranila.

Dnes má na kontě řadu skvělých rolí, od sociálního dramatu Znásilnění a hororu Mlčení jehňátek přes western Maverick a sci-fi Kontakt až po thriller Tajemný let. „Já se Anthonyho poměrně dlouho ostýchala, ba skoro bála,“ přiznala na setkání s diváky tento týden v Cannes na adresu Mlčení jehňátek. „Komplikovalo mi to práci, tak jsem šla za ním a říkám: já se vás trochu bojím, nemůžeme s tím něco udělat? A on povídá: Já vás taky. Pojďme na kafe, něco s tím uděláme. Od té chvíle jsme se spřátelili a točilo se nám pak spolu hezky.“

S manželkou po boku

Postava agentky Clarice v Mlčení jehňátek jí vynesla druhého Oscara za herecký výkon. Prvního měla za film Znásilnění (1988). Žije střídmým životem, sleduje společenskou scénu, ale střeží si své soukromí. Svou lesbickou orientaci nikdy veřejně nekomentovala, před sedmi lety si vzala přítelkyni Alexandru Hedisonovou a tím vše vyřešila bez diskuze.

Uvážlivě si vybírá témata i k vlastní režii, debutovala filmem Človíček Tate, naposled natočila drama z televizního zákulisí Hra peněz, které uvedla před pěti lety také v Cannes. Festival na Riviéře je k herečce štědrý, celkem tu představila sedm filmů, včetně snímku, který natočila ve francouzštině s Claudem Chabrolem Krev těch druhých. Letošní cenou, kterou převzala a jíž přihlížela ze sálu i Alexandra Hedisonová, se její kruh důstojně uzavírá. Kdo by si to před lety o dívence v plátěném lehátku a kornoutem zmrzliny pomyslel…