Vždycky ho lákalo prožívat na scéně nové a nové životy. Byla to pro něj práce těžká, ale krásná, vděčná i nevděčná. „Dnes a denně přicházívá pocit radosti i zklamání, proher a pochyb o sobě samém," přiznal. Přesto nikdy nelitoval.

Film byl k Brouskově herectví trochu macešský, příležitosti mu dávala spíše televize. Objevil se například ve filmech Racek má zpoždění, Svatby pana Voka či Hop a je tu lidoop, a zahrál si rovněž v mnoha kriminálních příbězích, výrazná byla role pachatele dvojnásobné vraždy v příběhu Noc klavíristy. Z novějších snímků to byla třeba Báječná léta pod psa či Andělská tvář.

V televizi hrál v seriálech F. L. Věk, Lidé na křižovatce, Rodáci, Dobrodružství kriminalistiky či Hříchy pro pátera Knoxe. Uplatnil se i v rozhlase, dabingu a v recitačním umění, kde naplno vynikl jeho charakteristický hlas a krásná dikce. Cena Thálie v roce 2004 mu byla odměnou za celoživotní hereckou práci.

Hereckou školou mu byl divadelní svět

K divadlu přišel v 21 letech bez uměleckého vzdělání. Narodil se 28. září 1924 v Krhanicích, hereckou školou mu byl divadelní svět a sám život. Múzy mu ale byly nakloněny už od dětství, hrál na housle, recitoval, hrál s ochotníky. Po maturitě chtěl na konzervatoř, ta byla zavřená, a tak po válce šel rovnou do angažmá v Kladně.

Jedinečnou školou pro něj byly dva roky ve Studiu Národního divadla, kde se na jevišti potkal s těmi nejlepšími od Václava Vydry přes Zdeňka Štěpánka až po Karla Högera. Z Realistického divadla později odešel sám, protože „neuměl hrát podle Stanislavského". Jeho „nedostatek" nijak nevadil E. F. Burianovi, u něhož prožil sedm let, aby pak od roku 1959 na 45 let zakotvil v Divadle na Vinohradech.

Na prknech, co znamenají svět, vytvořil přes stovku rolí. Byla mu blízká poloha tragická i tragikomická, uměl postavy obdařit také ironií a sarkasmem. Diváci vděčně vzpomínají na jeho Arbenina v Lermontovově Maškarádě, Caesara v Shawově hře Caesar a Kleopatra, Vávru v Maryše, Profesora v Čapkově Loupežníkovi nebo Mistra v Topolových Hlasech ptáků a na mnoho dalších rolí.

Hlava hereckého klanu

Z komedií vynikal v Pygmalionu. V Divadle ABC si coby plukovník Pickering zahrál se synem Otakarem, který ztvárnil profesora Higginse.

„Na stará kolena se ze mě stal feydeauovský herec, komediální typ," komentoval své pozdní vinohradské role, například v Dámě od Maxima.

Vitální herec nabíral síly na chalupě v Rožmitále pod Třemšínem. V rodině byl pověstný vždy uklizenou zahradou.

Jak šel život, stal se Otakar Brousek hlavou hereckého klanu. U divadla je dcera Jaroslava, syn Otakar i vnuk Ondřej. Brouskova druhá žena Ludmila Rubanovičová – Luka byla baletkou Národního divadla.