Ve filmu hrajete postavu farmáře. Jaký máte vztah ke zvířatům?

Zvířata jsou součást mého života již od malička a mám k nim skoro takový pěkný vztah jako „Krokodýl Dundee". Moji rodiče i prarodiče měli vždy nějakého psa. Pamatuji se na velkého pudla a potom knírače. Později jsme začali zvířata u nás doma doplňovat a zpestřovat s bráchou sami. Kromě dvou labradorů jsme postupně měli ještě dalších několik psů. V jednom období (trvalo řadu let!) jsme měli v domě i 6 psů. Když přišlo období punk rocku, chovali jsme krysy, zásobovali jimi kamarády pankáče a nosili je s sebou I do školy. Pak jsme měli želvu, 3 kočky, ježka a křečka. V současné době máme doma dva psy, kočku, kanárka a hroznýšovce duhového. To je had škrtič. S tím se moc nemazlím, ale tolerujeme se. Se všemi zvířaty mám výborný vztah.

Měl jste už dříve nějakou filmovou zkušenost se zvířaty?

Myslím, že téměř v každém filmu se objevilo nějaké zvíře. Ve filmu Vojtěch řečený sirotek jsem hrál porybného, který žije na statku. Byl to můj první film a minimálně v atmosféře prostředí se „Belle" hodně podobal. Žil jsem na statku, hospodařil a byl obklopen domácí zvěří a sem tam nějakou ženou. Hodně zajímavé zkušenosti mám ale z divadelních projektů. Při spolupráci s francouzskou company Volierre Dromesco jsme měli v představeních kočky, psy, prasata, krysy, nutrie, havrany a ptáka Marabu. To mě bavilo!

V čem bylo pro vás toto natáčení jiné a zajímavé? Čím vás ten příběh zaujal?

Natáčelo se průběžně téměř dva roky. Vystřídala se všechna čtyři roční období a k filmu jsme se vraceli s velikými pauzami. To, myslím, je pro mě nová zkušenost. Vracet se k takové práci po dlouhých pauzách s novými zážitky, starší a trochu I s odstupem. Jiné bylo natáčení ale především tím, že za celým projektem stál od začátku jeden člověk. Samozřejmě, že mu pomáhalo mnoho dalších. Ale pro mě to je Martin Duba, kdo v roli  spoluscénáristy, kameramana, režiséra svojí vůlí, zápalem, přesvědčením a poctivou pečlivou prací inspiroval a vedl nás ostatní celou tu dobu. Myslím, že hodně lidí by některé podmínky, za jakých se film například v zimním období točil, těžko překonalo. Martin šel ale všem tiše příkladem. Neulevoval si v ničem. Bral na sebe tu nejtěžší práci stejně jako zodpovědnost za tzv. umělecké dílo. Vůči nám všem kolem se choval jako dobrý kapitán ke své posádce na lodi osamělé hluboko v oceánu. Byl tvrdý především k sobě. A nepolevil ani v těch nejtěžších chvílích. Proto jsme ho všichni následovali. Málokdy jsem slyšel si někoho postěžovat. A to je při dlouhých namáhavých hodinách natáčení často v mizerném počasí vzácné. Vážím si toho, že jsem s ním a ostatními mohl na té lodi být a že jsem to dobrodružství zažil.

Čím vás zaujala postava farmáře Pazdery, byla vám blízká?

Zaujal mě projekt. Příběh, ve kterém jsou „hrdiny" krávy. Taková ta velká zvířata, o kterých si většina lidí myslí, že jsou „blbá jak kráva".  Postavu Pazdery jsem zkoumal jen proto, abych si ujasnil, jestli jsem schopný do ní „vklouznout" a nějak se pokusit ji ve filmu zahrát. Nevěřím moc na to, že kdokoli může zahrát kohokoli. Herec může postavu jistě předstírat nebo ji hrát. Ale toho se trochu bojím. Bojím se toho, že to předstírání ve většině případů divák pozná a že to ublíží filmu. Jako herec jsem vděčný všem režisérům, kteří si své „hrdiny" pečlivě vybírají. A Martin byl při výběru pečlivý velmi. I přesto jsem scénář přečetl důkladně a roli Pazdery si snažil představit ve všech krajních situacích. Jistý si člověk není nikdy a přecenit nebo podcenit se může vždycky. Ale než do takové práce vstoupí, měl by nějaký názor mít. Vážím si lidí, kteří umí přijmout výzvu. Ale stejně tak si vážím lidí, kteří dokáží odmítnout třeba i dobrou práci, když se na ni necítí.

Natáčení filmu bylo mimořádně náročné. Přesto  – došlo někdy k situaci, kdy vás něco na place upřímně pobavilo a rozesmálo?

Ano, jak sama říkáte a jak jsem též zmínil, natáčení bylo v mnoha ohledech náročné. Přesto na natáčení vzpomínám rád. A je to právě humor, který pomáhá často překonat ty nejtěžší chvíle. Ale aby bylo jasno – natáčení bylo někdy namáhavé, to jo, ale nikdo nezemřel ani neutrpěl nějakou újmu na zdraví. Ani lidé, ani ty kravindy. Tedy pokud mluvíme o náročnosti, pohybujeme se na hraně zážitku a zkušenosti, které stále souvisí s touto profesí. Přesto si uvědomuji, že humor nám často pomáhá překonat s nadhledem a snadněji ty složitější chvíle. Nejsem sběratelem „veselých historek z natáčení", ale zároveň si uvědomuji, jak jsou humor a nadhled při takové práci důležité. Petra Raicherta neboli Hádka jsem poznal díky natáčení a užili jsme si legrace hodně. A jeho parťáka ve filmu Davida Bonaventuru znám již dlouho. Hráli jsme spolu hokej, setkali se i při jiné práci a dokonce bydleli nějaký čas blízko sebe. Je perfektně obsazený. To je postava, které jsem se smál celé natáčení… Silnej jak bejk a taky tak chytrej… jak by řekl Honza Potměšil.

O čem film je?

Ty krávy byly ve všech ohledech šílené. Vzepřely se tragickému konci na jatkách, kam je poslalo podezření z BSE (tedy nemoci šílených krav) a prchly svému farmáři Pazderovi (Petr Forman) do hlubokých lesů na úpatí Jizerských hor. Jeden z nejlepších českých scenáristů současnosti, Marek Epstein (Signál, Ve stínu) se nechal inspirovat krátkou novinovou zprávou, jejímiž hrdinkami byly krávy, které dokázaly rok přežít v „divočině", a stvořil silný a dobrodružný příběh, který je především o lásce. Ať už lidské, nebo zvířecí.

Vypadá to jako absurdní představa, že by se tupé domestikované stádo dokázalo tak dlouho vyhýbat lidským pronásledovatelům, jenže krávy mají na své straně několik trumfů. Prvním z nich je jejich vůdkyně Bella, velmi inteligentní zvíře, které se rozpomene na dávno zapomenuté instinkty potřebné k přežití v divoké přírodě. Druhý trumf pak představují farmář Pazdera a jeho dospívající děti, kteří svým utečencům nepokrytě fandí a tajně pomáhají. V tom je podporuje sympatický veterinář (Igor Orozovič), který se tak chce dostat blíž k farmářově dceři, a sousedka Linda (Zuzana Norisová), jež pro změnu nadbíhá Pazderovi. Proti nim však stojí myslivci, pro které je odstřel krav věcí prestiže a kterým pomalu začínají téct nervy, čím déle se před nimi daří kravám unikat…

(Zdroj: Falcon)