Tvůrci v čele se scenáristou Zdeňkem Zapletalem a režisérem Radimem Špačkem se tak jejich prostřednictvím pokusí přinést zprávu o stavu naší společnosti. „V kriminálkách jsem zatím hrála jen epizodně. Mám pocit, že se tento žánr v naší kotlině jaksi vystřílel. Spíš než žánr detektivky mě ale zajímalo zahrát si takto velkou tahounskou roli v uzavřeném tvaru,“ říká Petra Špalková.

Tvůrci uvádějí, že zápletky, které se hlavním hrdinům dějí, jsou někdy až šílené. Do jaké míry jste měla vaši postavu nastudovanou dopředu a do jaké míry vznikala až v průběhu natáčení?
Právě tím, že jde o uzavřený seriál, mohla jsem se na svou roli poctivě připravit a v klidu si promyslet, co mám ve kterém dílu hrát. Moc mi to pomohlo, protože se netočilo chronologicky, ale různě se přeskakovalo, takže v jednu chvíli jsem ztvárňovala situaci ze čtvrtého, sedmého nebo třeba závěrečného dílu… Musela jsem mít nejen velmi přesnou představu o tom, co Magda Malá v daném kriminálním případu řeší, ale i to, jak je na tom psychicky. Protože do toho všeho prožívá poměrně dramatické události ve svém osobním životě. Takže důkladná příprava byla naprosto klíčová.

Jak dlouho taková příprava trvá?
Od doby, kdy vám scenárista vydá svoje scénáře. Dal mi přečíst jedenáct dílů, ale ten závěrečný, dvanáctý, pořád nepřicházel, což vás v případě, že jste žena a jste od přírody strašně zvědavá, docela drtí. A když jej pak poslal, přišel mi celý příběh velmi silný a co se týká dramatického oblouku dobře nafázovaný. Pořád mi to běželo v hlavě… Navíc jsme poprosili ostravskou produkci, abychom se mohli setkat s profesionály, což nám bylo umožněno, tudíž jsem se mohla na svou roli připravit s předstihem i z technického hlediska.

Emília Vášáryová
Je ze mě televizní maniačka, říká herečka Emília Vášáryová

Takže to všechno pramení z vaší zvědavosti?
A taky asi z perfekcionismu, který je mi vlastní. Jsem ráda připravená na věci či situace, které pak můžu v praxi úročit. Navíc mě vždycky zajímalo fyzické gesto postavy, takže jsem chtěla mít vymyšlený i určitý způsob chůze. A taky jistotu, že když sahám po zbrani, bude to zautomatizovaný pohyb. Prostě jsem chtěla působit jako věrohodný člověk, v tomto případě kriminalistka.

Ve Stínech v mlze jste také matkou. S vaší seriálovou dcerou vás pojí daleko užší pouto, než by se mohlo zdát.
Ano, hraje ji moje vlastní dcera Anděla. Všichni ze štábu dělali vše pro to, abychom natáčení zvládly co nejeelegantněji a bez nervů, ale vyskytlo se samozřejmě i několik momentů, které byly náročné a vysilující. Musíte si uvědomit, že seriál vznikal v době první, druhé a třetí vlny koronaviru, takže žádná idylka se nekonala. Ale ty chvíle, kdy vše fungovalo a šlo hladce, byly krásné a stihly jsme si je užít naplno. Měla jsem velkou radost z toho, jak si Andělka porozuměla s Jardou Pleslem, který hraje jejího tátu. Byli si blízcí humorem a jistou poťouchlostí, byli jak dva spiklenci. A velmi pomohl i přístup režiséra Radima Špačka, který měl vhled, pochopení a citlivě a pevně ji vedl. Zpočátku se Andělka taky trošku styděla, ale postupem času stud překonala. Kromě toho, že je přirozeně dětsky spontánní, a před kamerou tudíž uvolněná, chovala se vlastně jako herečka.

Už jste se zmiňovala o dvanáctém dílu, v němž půjde o pomstu, kterou chce na Magdě Malé vykonat jistý bývalý vězeň. Jak byste – nejen v této dramatické situaci – popsala souhru s vaším parťákem v podání Jiřího Vyorálka?
Naše postavy byly napsány typově naprosto odlišně, jak z pohledu postavení, tak i myšlení. S Jurou jsme v nich začali hledat společný humor, pouto, aby nepůsobily ultra vážně. Snažili jsme se do nich vnést to, že se protiklady často přitahují, že mezi nimi vzniká něco jako hra, důvěrnost a určitá blízkost. Takže i přes různost povah se ti dva lidé sblíží.