Jak říká autor scénáře Zdeněk Svěrák, tento film je více o rodině a škatulka válečné drama by nebyla přesná. „Protektorát je zachycen jen v představách hlavního hrdiny, malého Edy," vysvětluje scenárista, který své vzpomínky na dětská léta v Kopidlně vtělil nejprve do knihy, poté vznikl i scénář. Ve filmu, který dějově předchází Obecnou školu, ztvárňuje Edu talentovaný Alois Grec.

Zdeněk Svěrák si prý nepříjemnou práci odbyl při psaní, ostatní svěřil synovi a jeho štábu. „Dopředu jsem se smířil s tím, že to nebudou dějiny mé rodiny, některé postavy budou chybět a jiným zas přibudou akce, které se ve skutečnosti nestaly. Že to prostě bude nová pravda," říká. To potvrzuje i Jan Svěrák: „Ano, režisér vždycky vytváří kdesi mezi rámy plátna nový svět, který kolonizuje." A dodává: „Tátův příběh je navlečený na korálky, které my musíme pro film šikovně roztáhnout, abychom vyklenuli potřebný dramatický oblouk. Aby to diváky bavilo."

Jsem tu na furt

„Stěhování není funus, paninko, neplačte…" konejší v jednom z prvních záběrů filmu stěhovák Terezu Voříškovou s Edou v náručí a zoufající si v náklaďáčku odvážejícím je do nového působiště, zatímco otec nervózně kouří venku na korbě. Osmiletý syn je vytoužené, bedlivě střežené dítě, vlastně trochu náhradník za potomka, o kterého rodiče přišli.

Rodinu zastihujeme v období Protektorátu, kdy je nucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Eda hýčkaný dosud v bavlnce se zprvu složitě sžívá s místní klukovskou partou, postupně ale odhaluje kouzlo chlapeckých dobrodružství. A ve druhém plánu i rodinná tajemství a limity vlastní kuráže, protože se na sklonku války poprvé v životě potká se smrtí…

| Video: Youtube

„Jsi tu na prázdniny,nebo na furt?" „Na furt…" konstatuje ve filmu malý hrdina, jehož podivný látkový „kříž" na hlavě vysvětlil režisér raději dopředu: „Babička ho tátovi dávala, aby mu držely vlasy, když běhá. Je to vlastně něco jako dnešní gel." Z prvních ukázek (seznámení s partou, klučičí „soud" nad kamarádem, jenž pochodoval s Němci, Štědrý večer s rozčileným tatínkem) je patrné, že diváky čeká milé retro, s jemnějším humorem a zároveň temnějšími momenty, než byly v Obecné škole, a s mistrnou kamerou Vladimíra Smutného užívající si poezii české krajiny – prosluněných letních dnů i zasněžených zimních plání.

Vodíme děti za ručičku

Po strništi bos je sedmou společnou prací otce a syna Svěrákových, místo Kopidlna (jež bylo už příliš změněné) se natáčelo ve Slavonicích a také na Žatecku, pražském Bohdalci a v obci Kroučová na Rakovnicku. Tvůrci při něm zažili emotivní i složitější okamžiky, při chlapeckém salutování na pohřbu se prý Jan Svěrák tak dojal, že zapomněl stopnout klapku, Zdeňka Svěráka zase mrazilo při některých autentických scénách s postavou strýce.

„Nejtěžší práce byla s kluky, na place byli čtyři a chtěli pořád koukat do kamery," vzpomíná režisér. „Tak jsem to vyřešil podobně, jako kdysi Nikola Hejko, když mi koučoval malého Kolju – kroužil před ním deštníkem a Andrej Chalimon se nesměl podívat na špičku." Jeden z dětských herců také prý občas zapomínal text, takže v jednom záběru je natočeno, jak mu Lojzík pokřivenými ústy nenápadně napovídá…

Ondřej Vetchý, který hraje tatínka, má ve filmu i scény, kdy se na Edu hodně zlobí. Například u štědrovečerního stolu, kdy z okna křičí na Ježíška, ať k nim radši nechodí. „Musel jsem se víc držet, abych na něj nebyl tolik zlý," svěřil se herec novinářům. „Ale na druhou stranu, dnešní výchova vypadá úplně jinak než v dobách našich dědečků. Moc vodíme děti za ručičku a život jim usnadňujeme. Nemají téměř možnost učit se životu čelit samy."

Zdeněk Svěrák zavzpomínal na slavonické obyvatele, kteří se objeví v komparsu při davové scéně na náměstí, kdy přijíždějí osvoboditelé. „Honza vyhlásil místním rozhlasem, kdo má chu´t a čas, ať

přijde ráno zahrát si před kameru. Dorazilo několik set lidí, ve čtyři ráno, protože bylo třeba je obléci a nalíčit, byli úžasní. Říkal jsem Honzovi – ať je vidět, že jsou nadšení! Načež on do tlampače prohlásil: radujte se! Představte si, že do obce konečně vjíždějí Rusové! No co byste mu na to řekli," směje se scenárista.

Oficiální premiéra proběhne 16. srpna, ještě před tím se ale „strniště" představí zkraje srpna na místě činu, ve Slavonicích.