close Krakonoš jako celoživotní téma. Barbara Johnsonová chce představit postavu pána hor v plné parádě info Zdroj: se svolením ČT zoom_in Krakonoš jako celoživotní téma. Barbara Johnsonová chce představit postavu pána hor v plné parádě První část natáčení Krakonošova tajemství se zimními záběry už má štáb za sebou, během července se ale usídlil mimo jiné i v zámku Doudleby nad Orlicí. Vznikala tam scéna, v níž se objeví tajemný cizinec a nabídne novému zámeckému pánovi, že ho za jistých podmínek zavede k pokladu v horách. „Důležitou roli v pohádce hraje nález takzvané vlašské knihy. To je věc, která skutečně existovala,“ říká Barbara Johnsonová.

O čem se v ní psalo?
Jde o to, že asi ve 13. století přišli do Krkonoš Vlaši a hledali tam poklady, které si pak odváželi zpátky do Itálie. Říká se, a já tomu věřím, že ty cesty k pokladům si popisovali v knihách, které nazývali vlašské. Ony knížky, ač se žádná z nich nedochovala, byly plné tajemných značek, které ještě nikdo nikdy nerozluštil. V naší pohádce ale možná k něčemu takovému dojde.

Co vás vlastně přimělo k tomu, abyste napsala příběh o Krakonošovi?
Krátké pohádky jsem psala už po škole, ale když jsem nastoupila do České televize, začala jsem se plně věnovat dramaturgické a potom producentské práci. Nicméně vánoční pohádky v České televizi mám na starosti. Je to krásná práce. A musím říct, že Krakonoš je odmalička moje srdeční téma, takže mi to nějak nedalo. Měla jsem pocit, že už je to ve vzduchu. O Krakonošovi mám doma desítky knih – těch vědeckých, ale i literárních zpracování. A tak jsem se rozhodla, protože to skutečně cítím jako hodně osobní záležitost, že si zcela mimořádně zkusím napsat námět. A uvidíme. Třeba se dohodnu s nějakým tvůrcem. Nakonec jsem jedno léto psala a psala, ten scénář jsem dopsala a pak jsem ho poslala k přečtení svému šéfovi, jemuž se moc líbil. Takže úplně výjimečně jsem tentokrát producentkou i autorkou scénáře vánoční pohádky pro letošní rok.

Kdo je vlastně Krakonoš?
No, právě. Když se ponoříte do krakonošovské literatury, tak je těch teorií o tom, kdo je Krakonoš a kde se vzal, strašně moc. Chce to hodně studia a hlavně si zvolit způsob, jak Krakonoše představit. Jednu z těch nabízených cest jsem si vybrala, nějakým způsobem jsem ji zpracovala. Teď jen doufám, že diváci budou sdílet, že takhle to mohlo být a že takto je to správně.

O Krakonošovi moc pohádek nevzniká. Vybavuje se mi jen ten z Krkonošských pohádek v podání Františka Peterky…
Přesně tak. Je to takový zvláštní paradox, vlastně jsem na ten scénář od někoho jiného dlouho čekala. On se ale pořád neobjevoval. A protože jako producentka dělám i večerníčky, jsem velice často konfrontována s tím, že nejúspěšnějším večerníčkem jsou právě Krkonošské pohádky. Mám je samozřejmě taky velmi ráda, ale nelze přehlédnout, že je v nich Krakonoš vedlejší postava, o které se nedozvíte nic dalšího. Prostě se tam objeví, moc hezky tam funguje, ale to je asi tak všechno. Takže jsem si říkala, jak je možné, že ještě nikdy nevznikla pohádka s Krakonošem v hlavní, nebo v jedné z hlavních rolí. Protože v Česku není zase tolik významných postav, které zná každý z pohádek a pověstí. Krakonoše ale podle mého soudu vnímají všichni.

Scénář jste psala už s jasnou vizí o představitelích jednotlivých rolí?
Musím říct, že o žádné z rolí jsem neměla jednoznačnou představu, pouze o jediné, a tou je právě Krakonoš. Pro mě jeho nejlepším představitelem David Švehlík.

Proč zrovna on?
Vizuálně i herecky pro mě naprosto splňuje představu o tom, jak by měl takový vládce hor vypadat. Má v sobě zvláštní majestátnost, důstojnost a zároveň lidskost a něžnost… Další postavy byly otázkou domluvy s režisérem a s castingovou manažerkou. Myslím, že jsme ve všech případech došli ke krásné shodě. Takže jsem s obsazením nesmírně spokojená.

Vánoční pohádky v České televizi jsou dlouholetou záležitostí. Všichni je o sledují, některé diváci hodnotí lépe, jiné méně. Jak velká výzva je navázat na tuto pohádkovou tradici tak, aby byli diváci spokojeni?
Je to náročná výzva. Musím říct, že mám Vánoce hrozně ráda, ale na druhé straně pro mě představují určitou nervozitu a očekávání, jak to s tou kterou pohádkou u diváků dopadne. Za sebe můžu říct, že se ji s každým týmem snažíme připravit co nejlépe dokážeme. Za každou z nich jsou minimálně dva roky práce - nejdřív je to práce na scénáři, pak následuje rok realizace… Popravdě v tomto směru žiju neustále dva roky dopředu.

Vánoční pohádka je prostě fenomén. Na co ještě při její výrobě musíte dbát?
Během vysílání vánoční pohádky si lidé obyčejně rozdávají dárky, takže ji nesledují s očima upřenýma na obrazovku. Je nám tudíž jasné, že by mělo jít o něco, co přispěje k vánoční atmosféře, co ji dokreslí a možná i něčím nečekaně překvapí. V každém případě se snažíme být vždycky něčím originální, ale zároveň je naším cílem vytvořit „pohádkovou pohádku“. Myslím, že zrovna u této není prostor pro experimenty na hranici žánru. A co se týče toho přijetí diváky – vysledovali jsme, že s každým novým zhlédnutím obliba pohádky stoupá. Je to zvláštní. Když sledujete detektivku, čekáte, jak to dopadne, ale podruhé vás to už tolik nebaví. Kdežto u pohádky vás vlastně těší sledovat ji znovu a znovu a velmi často se stává, že pohádka, která nemá úplně jednoznačné přijetí po televizní premiéře, si při reprízách oblibu získává.

A čím jsou pro vás pohádky?
Vnímám je jako naprosto úžasný žánr a možná jedno z posledních míst, kde máme jistotu, že je svět v pořádku a že dobro zvítězí a zlo je potrestáno. Jestli se na to někde můžeme spolehnout, tak jedině v pohádce. To mám vždy na mysli, když novou pohádku připravujeme.

Krakonošovo tajemství

Na zámek v podhůří Krkonoš přijíždí jeho nový majitel Štěpán se svojí snoubenkou, krásnou komtesou Blankou, a mladším bratrem Adamem. V horském městečku je ještě jeden nový příchozí, národopisec Jiráček, který sbírá místní pověsti a nevychází z údivu nad tím, že zdejší lidé stále věří v Krakonoše. Štěpánův kočár srazí kolemjdoucí dívku Lidušku, Adam jí pomůže a ona se do něj zamiluje.

Naplní se její láska k Adamovi? Jakou záhadu skrývá obraz na zámku Hůrka a co strašlivého se v horách kdysi odehrálo? Možná na to odpoví právě tajemné vlašské knihy. „Krakonošovo tajemství má podle mne v sobě všechny atributy současné atraktivní a žánrově rozmanité pohádky,“ říká režisér Peter Bebjak.

V dalších rolích se představí Leona Skleničková (Liduška), Jan Nedbal (Adam), Jakub Prachař (Štěpán), Dominika Morávková (Blanka), Ondřej Sokol (národopisec Jiráček), Martin Huba (správce), Norbert Lichý (starosta) či Olaf Burmeister (lékárník).