Montandova cesta na pódia a před filmové kamery vedla nesnadnými zákrutami. Rodiče utekli s třemi dětmi před italskými fašisty do francouzské Marseille a tady se protloukali všelijak. Yves ve třinácti opustil školu a pomáhal rodině prací v továrně, přitahovala ho ale magie zšeřelého kina a zakouřené scény kabaretů. Z vydělaných peněz odevzdaných doma mu na lístek do kina mnoho nezbývalo, sem tam se ale před stříbrné plátno přece jen nějak propašoval. Jeho kariéru odstartoval Bláznivý večer. Tak se jmenovala revue, kde vystupoval a díky níž se dostal do Paříže. Tady ho spatřila Edith Piaf.

Dárek od Edith

Slavná šansoniérka byla prvním klíčovým člověkem na Montandově oslnivé cestě. Otevřela mu pařížský Moulin Rouge i své srdce. Jejich romantický vztah i společná pěvecká vystoupení trvala jen krátce, z Yvese ale udělala známého muže, jehož si všiml svět. A také filmaři.

Debutoval snímkem Hvězda bez světla, téhož roku si ho vybral i Marcel Carne pro jednu z hlavních rolí do filmu Brány noci. Teprve strhující drama Mzda strachu (1953) od Henriho-Georgese Clouzota z něj ale udělalo definitivní filmovou hvězdu. Stvrdila to i Zlatá palma pro nejlepší film na festivalu v Cannes.

Od té doby dělil Montand svou lásku mezi koncertní pódia a film. V hudbě jej ovlivnila poezie Jacquese Préverta, který pro něj napsal řadu písňových textů. Koncem 50. let přesáhl jeho pěvecký věhlas i za oceán, kde se představil sólovým pěveckým a tanečním vystoupením na Broadwayi a v dalších městech USA. Poslechnout si ho mohli v roce 1957 i čeští fanoušci, hostoval v pražské Lucerně. Žil naplno, zpíval, hrál, zdobil filmové festivaly, okouzloval ženy.

Milionář i lokaj

Ty mu, stejně jako skvělé herecké šance, přinášeli renomovaní režiséři. Ve snímku Georgea Cukora Pojď, budeme se milovat si zahrál multimilionáře po boku Marylin Monroe (s níž měl krátký románek), se svou životní partnerkou Simone Signoretovou se objevil v Doznání Costy-Gavrase nebo v Čarodějkách ze Salemu. Za roli cizoložného manžela v tomto filmu byl oceněn na filmovém festivalu v Karlových Varech, kam přijel v roce 1957.

Hrál ostřílené, energické muže, byl ale přesvědčivý i v jiných rolích. Třeba jako tupý lokaj Louise de Funése alias zákeřného ministra financí v komedii Pošetilost mocných, nebo v dramatu Clauda Berriho Manon od pramene (1986). Ztvárnil tu starého muže bezmocně přihlížejícího, jak se naplňuje temný odkaz minulosti.

Yves a ženy

O ženy nouzi neměl, se svatbami ale šetřil. Oženil se jen dvakrát. Poprvé s herečkou Simone Signoretovou, s níž udržoval utajovaný poměr a kterou nakonec rozvedl. Sdíleli nejen soukromí, ale často i filmové plátno – objevili se kromě Čarodějek ze Salemu a Doznání také ve filmech Zločin v expresu nebo Policejní kolt vzor 357. Vydrželi spolu až do její smrti, úctyhodných 34 let.

Podruhé podlehl jako sedmašedesátiletý své o padesát let mladší asistentce Carole Amielové. Ta mu v manželství dala jediného syna - Valentina. Zemřel stylově, při natáčení filmu IP5: L'île aux pachydermes na infarkt. Hrob má na pařížském Père Lachaise.