Dokument je dílem dvojice Martina Slunečka a Miloslava Šmídmajera a 5. srpna vstoupí do českých kin. Tvůrci pracovali s bohatým archivem, dotáčkami a vzpomínkami mnoha pamětníků a do kin ho uvedou necelé tři měsíce před 41. výročím Werichovy smrti (31. října).

Mapují klíčové okamžiky jeho života, vznik Osvobozeného divadla a slavných her, boj proti fašismu, útěk před nacisty, působení v USA, rozčarování po návratu a střety s normalizačním režimem. Po definitivním návratu do Československa Jan Werich odmítl spolupracovat s husákovským režimem, zmizel z televizních obrazovek, nesměl hrát ani psát. Pro národ se tak stal symbolem vzdoru a nesouhlasu s okupací sovětskými vojsky. Přesto byl obklopen přáteli, které sledovala a evidovala STB.

Přinášejí málo známá fakta o jeho útěku do Rakouska nebo o druhé emigraci do Ameriky. „Nevyhnuli jsme se ani citlivé otázce celoživotního přátelství s Jiřím Voskovcem, které dostalo trhliny při natáčení filmu Císařův pekař a Pekařův císař,“ připomíná Martin Slunečko.

„Jan Werich se tehdy bez souhlasu svého přítele vrátil k tématu golema, které společně zpracovávali už před válkou.“ Voskovec se poté odmítl zúčastnit premiéry Císařova pekaře v New Yorku, přestože tu tehdy žil. Realizaci tohoto Fričova snímku s účastí Wericha vnímal jako zradu. 

Zloun v bondovce

Životem a tvorbou Jana Wericha provázejí ve filmu různé osobnosti, mimo jiné Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Jiřina Bohdalová, Vladimír Just, Pavel Taussig a kamarádka Werichovy dcery Eva Tůmová. „Vzpomínám si, že jsem v určité době pochopil, že musím naživo vidět představení Pěst na oko, dokud to jde,“ svěřuje se ve filmu Jiří Suchý. „A jestli teď existuje divadlo Semafor, je to díky této inscenaci, kterou jsem viděl v roce 1948. To byla silná inspirace.“

Zdroj: Youtube

Z množství archivů tvůrci vytáhli leccos unikátního: Werichovo ojedinělé vystoupení v americkém dokumentu, kde mluví o uvolnění atmosféry v 60. letech u nás, jeho setkání s Martinem Fričem nebo záběr z bondovky, v níž si zahrál "zlouna s kočičkou".

Covidové komplikace

Sešli se také s Werichovou vnučkou Fančou a její dcerou, za nimiž vyrazili do Švýcarska, kam se Zdena Kvapilová alias Fanča po roce 1990 provdala. „Měla původně přijet za námi do Prahy, ale covid to zkomplikoval, tak jsme nakonec ještě před pár týdny jeli naopak my za ní,“ dodává Šmídmajer s tím, že to bude první Zdenin veřejný komentář k Werichovi na plátně.

Osobně ho prý nejvíc překvapilo, kolik dramatických zvratů Werich v životě zažil. „Když to vidíte v kontextu, najednou vám dojde, čím vším prošel. Po každém úspěchu následoval pád a to se několikrát zopakovalo. Válka, politika, rakovina, společenská nepřízeň, pošramocené vztahy. Tou písní Život je jen náhoda si tak trochu s Voskovcem předurčili osud,“ míní režisér. Slavnou skladbu původně do filmu kvůli chronickému opakování v jiných pořadech a filmech nechtěli, nakonec jim ale prý došlo, že k Werichovu životu neodmyslitelně patří. Protože i on byl jednou dole, jindy nahoře…

Zpět na Kampu

Důležitou vrstvu filmu tvoří ukázky z filmů, televizních inscenací i vzpomínky Jana Wericha z cyklu Táto, povídej a také rodinné záběry, které Jan Werich pořizoval 8mm kamerou ve Spojených státech během první emigrace.

Jsou tu i autentické záběry newyorských ulic a hollywoodských studií, které získal střihač a spoluscenárista filmu Jakub Vansa, unikátní pohled do zákulisí natáčení Císařova pekaře na Barrandově či kultovního filmu Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, k němuž napsal Werich spolu s Jiřím Brdečkou a Vojtěchem Jasným scénář. Podle svědeckých výpovědí se právě věžník a tulák Oliva, kterého Werich ztvárnil, nejvíc blíží jeho osobní filozofii a pojetí světa.

Podíváme se i na Werichovu chalupu ve Velharticích a do jeho domu na pražské Kampě. Právě tady, kousek od jeho vily, se v Museu Kampa hraje od června i divadelní přestavení Werich. Teď k němu přibude celovčerní film.