Režisér Wash Westmoreland se ve svém filmu vrací k mládí francouzské spisovatelky Colette. Díky sňatku s bohémským nakladatelem, o patnáct let starším Willym, se dívka vyhoupne z venkova do světa pařížské smetánky a objevuje v sobě literární talent. A její manžel nečekaný zdroj peněz, neboť jako lehkomyslný dobrodruh se připraví o stálé autory, a nutně potřebuje úspěšnou náhradu.

Jako ješitný muž jí dovolí publikovat první díly série o Claudine, jež se potkají s úspěchem, výhradně pod jeho jménem. Colette má zprvu pro situaci pochopení, zvolna se ale začíná hlásit o své uznání.

Manželství míří ke krizi, jež vyvrcholí, když se ukáže, že Colette má v sobě víc nezávislosti, než Willy tušil. Dokáže si na sebe vydělat a navrch si začne románky s různými ženami. Stane se sebevědomou, samostatnou ženou vedoucí duchaplné rozpravy se svými intelektuálními souputníky…

BEZ VÝSTŘELKŮ

Scénář psal režisér s Rebekkou Lenkiewicz a Richardem Glatzerem – svým životním partnerem, s nímž napsal i drama o ženě s Alzheimerem s Julianne Moore Pořád jsem to já.

Hodnocení Deníku: 60 %

Jejich dílo ale nemá ambice využít hrdinčiny extravagance. Což je možná škoda. Svého času si roztomile pohrál s vyzývavostí svého titulního hrdiny Joann Sfar ve filmu Serge Gainsbourg. Wash Westmoreland vypráví podle očekávání a bez výstřelků prostý příběh emancipace.

Užívá si výhod kostýmního melodramatu (a Keira Knightley je v klouboucích, peří a řasených šatech okouzlující) i velkorysé výpravy (řada scén vznikla v Budapešti).

Klasičnost vyprávění se ale (zejména v poslední třetině) tříští o charakterovou mnhoznačnost hrdinky, jejíž bouřlivý potenciál zůstal formálně nevyužit. Vděčnější prostor dostal (i naplnil) v roli Willyho Dominic West, kterého jsme naposled mohli vidět v rozkošné Östlundově hříčce z galerijního světa Čtverec.