Film Priscilla napsala a natočila podle knihy Presleyho ženy Elvis and Me (1985, česky Můj život s Elvisem) Sofia Coppolová. Je to komorní a křehký snímek o ženském zrání i o rozdílech a podstatných záležitostech vztahů žen a mužů – tak, jak to dcera známého režiséra umí (Ztraceno v překladu, Smrt panen, Marie Antoinetta). Motivace k této látce ale byla nejspíš ještě jedna - Sofiin bratranec Nicolas Cage byl svého času manželem Priscilliny dcery Lisy Marie Presleyové.

Fotogalerie: Priscilla

Máma mi chybí

Jak už titul filmu napovídá, na legendární rokenrolovou hvězdu nahlíží očima Priscilly, která se do Elvise ve čtrnácti zamilovala. Navzdory přísnému otci vojákovi a obavám své matky opouští na Presleyho přání rodný dům a dokončuje studia na katolické škole v Memphisu, kde jí spolužačky známost s idolem rokenrolu nepokrytě závidí. Mnohé z toho, co ovšem Priscilla zažívá, nevidí. Elvisovy časté odjezdy, věčnou přítomnost fanynek, jeho sebestřednost i vztahovou nezralost. „Máma mi hrozně chybí,“ vysvětluje Priscille, z níž si tak trochu dělá náhradní matku, která mu bude stále nablízku, bez ohledu na její vlastní potřeby.

Sexuální touhy ho, na rozdíl od jeho ženy, příliš neberou. „Všechno chce svůj čas,“ odkládá sdílenou vášeň na později a i po sňatku své rozčarované manželce tvrdí: „Musíme ovládat své touhy.“ Pokud s ní skončí v posteli, pak hlavně proto, aby se s ní díval na filmy, fotil sebe i ji a rozprávěl o svých filmových rolích. Život je tam venku, tady za těžkými zataženými závěsy se toho moc nemění, jen podnosy s dalším jídlem a pitím pokládané hospodyní k nohám postele.

| Video: Youtube

Musíš být doma, když volám

A tak se s režisérkou zvolna noříme do Priscillina světa, v němž se prakticky celou dobu jejich svazku snažila zoufale balancovat mezi svou láskou, steskem a představami o společném životě a Elvisovou absencí empatie a bujarým životem mezi fanynkami a koncertními šňůrami. „Stýská se mi,“ svěřuje mu do telefonu, který je stále častěji jejich prostředníkem. Elvis je velkorysý, zahrnuje ženu dárky (zkraje jejich známosti ji zaskočí drahými hodinkami, později přibudou i elegantní ženské pistole, z nichž ji učí střílet), doma se ale kvůli našlapané kariéře objevuje zřídka.

Zpěvákova rodina pečuje víc než o Priscillu hlavně o jeho agendu - dopisy od fanoušků, pozvání na koncerty, rozesílání fotek a autogramů. Ženiným jediným společníkem je samota. A časopisy s titulními stranami, na nichž Elvis objímá ve filmové roli jiné ženy. A které v ní vyvolávají vcelku pochopitelnou žárlivost. Když se ale zmíní o případné návštěvě tancovačky, rokenrolový idol to zamítne ryze mužským, sobeckým způsobem: „Potřebuju, abys tu byla, když ti volám, kotě“.

Měkký ženský film

Sympatické je, že Coppolová udržuje rovnováhu. Zachycuje neblahé momenty Elvisova způsobu života (od užívání hypnotických i jiných tablet přes potřebu obklopovat se mladíky a fanynkami až po ješitné výbuchy vzteku a házení věcí po Priscille), temného démona z něj ale nedělá. Takový prostě byl, tečka. Typické momenty jejich společného života jen konstatuje, nicméně situace a dialogy mluví samy za sebe. Je na divácích, aby si udělali svou představu o tom, jak nelehké a pro Priscillu svým způsobem smutné tohle nerovné soužití bylo.

Ženský pohled je znát i z obrazové stránky – krásné jsou už úvodní titulky, které režisérka prokládá záběry na nahá ženská chodidla s nalakovanými nehty, jež se boří do měkkého koberce a poté obouvají elegantní bílé lodičky. Kamera Philippa Le Sourda si ostatně s Priscillinou postavou hraje se zalíbením často, halí ji do mlžného oparu či jemných pastelových tónů, v rámci celku pracuje s citem se světlem a retro kulisami, jež dávají filmu patřičnou dobovou atmosféru.

Přesvědčiví herci

Cailee Spaney odměřuje v titulní roli takřka na hodinových vahách projevy vnitřních pocitů a pozvolnou proměnu své postavy – od nesmělé studentky plné obdivu k Elvisovi až po energickou mladou ženu, která ví, co chce. Dobře si ji Sofia Coppolová vybrala. Jacob Elordi, který hraje Presleyho, je na rozdíl od reality (zpěvák byl o deset starší než Priscilla) sice jen o rok starší než jeho filmová partnerka, nijak zásadně to ale neruší. Fyzická podoba tu je a sebestřednost i výkyvy nálad zvládá herec přesvědčivým způsobem, přesto je jeho výkon o něco slabší.

Presleyho hudba je tu až na několik výjimek potlačena, zkraje filmu to jen Elvis krásně rozjede na večírku, kde se s Priscillou seznámí. Tím podstatným je v tomto filmu vhled do zákulisí zpěvákova proslulého Gracelandu, jeho chodu a jistého chladu. A především Priscilla a její postupná proměna. Z manipulované dívenky, která poslušně polyká z dlaně svého miláčka Placidyl, po němž prospí dva vzácné dny, jež chtěla strávit s ním, a jež si nechá otrocky vnutit jiný účes, šaty a image, v samostatnou ženu, které dochází, že po boku Presleyho žije jiný život, než by chtěla. A že s tímhle životem proti své vůli musí konečně něco udělat…

Hodnocení Deníku: 75 procent